Pěstěná divočina

Předchozí kniha Paula Shephearda, Co je architektura? (české vydání Archa 2011), se zabývala tvorbou skutečných, hmotných věcí: krajin, budov a strojů. Pěstěná divočina je o krajinách a o strategiích, jež řídí to, jak člověk krajinu formuje. Podle autora je tato kniha „o vidění věcí příliš velkých na to, aby byly vidět“. Jeho důraz na strategii přisuzuje krajině zásadní význam – tvrdí, že každý architektonický krok je zasazen v nějaké krajině. Například normanská Anglie byla vytvořena jako síť pevností, strategií okupace. Pravoúhlá města Ameriky devatenáctého století odrážejí strategii rozumu. Naše současná strategie je ekonomické využití země; složitě utkanou přikrývkou komerce je ovšem zakryta řada jiných možností a mnoho jiných způsobů, jak zacházet se zemským povrchem – a některé z nich tento spis odhaluje. Ve sledu vyprávění v první osobě, připomínajícím jeho předchozí dílo, autor řadí do dvojic celkem šest krajin, v sestupném pořadí od globálních k lokálním, od sedmi divů starověkého světa po zhuštěné ničení na západní frontě první světové války. Shepheard svým poutavým stylem provádí čtenáře při putování těmito krajinami, spojeném s potkáváním lidi a návštěvami konkrétních míst. Konstatuje, že po století, v němž se neúspěšně hledalo, jaká by krajina měla být, si převládající strategie země jako zdroje zisku zaslouží revizi – a nabízí k tomu tuto knihu jako svůj příspěvek.

---

Paul Shepheard
Narozen 24. listopadu 1947, spisovatel, žije v Londýně. Původní profesí architekt, ale od vydání knihy Co je architektura? v roce 1994 postupně přenesl těžiště své činnosti k psaní a přednáškám. Jeho další knihy jsou Pěstěná divočina (1997) o krajinách a Umělá láska (2003) o architektuře a strojích. Utopie Jak mít rád cokoli vyšla v r. 2013. V současnosti pracuje na sbírce esejů o budovách pod názvem Pozemské příbytky. Vyučoval ve škole Architectural Association v Londýně, na Texaské univerzitě v USA, Academie Van Bouwkunst v Nizozemí a Artesis v Belgii.

---

Paul Shepheard dokáže přitažlivě podat jakékoli téma, ať je to lyžařské středisko, dělení buněk, teorie osídlení nebo mistrovská díla stavitelů. Je to neobyčejně osvěžující kniha, jaká nemá obdobu. Robert Harbison

Yves Klein označil architekturu za „privilegovanou geografii“. Autor dokáže ve své úžasné směsi pozorování a vyprávění obsáhnout svět takovým způsobem, že se ukazuje jako kompaktní dílo. Dílo architektury, kde každý prvek závisí na všech ostatních. Kniha mě nadchla ještě víc než ta předchozí. Will Alsop