Brněnská architektura 1815–1915

Čím déle a detailněji se zabýváme brněnskou architekturou, zvláště pak široce obdivovanou brněnskou meziválečnou architektonickou tvorbou - ať již z pozice praktikujících architektů nebo vydavatelů a editorů architektonických publikací - tím zřetelněji odhalujeme jednu z velkých historických falsifikací. Tou je dnes obecně přijaté tvrzení, že jedinečnost a kvalita města Brna je určena právě jeho moderní meziválečnou architekturou. Její vznik a rozšíření je potom tradičně vysvětlováno mimo jiné i tím, že Brno, zničené v gründerském období 19. století, nemělo žádných ochrany hodných kvalit, a proto zde avantgardní architekti našli tolik prostoru pro svoje uplatnění. Fenomén města je pak spojován s fenoménem moderní architektury. Ten utváří jeho jedinečnost, kvalitu, charakter či tvář.
Skutečnost je však zcela jiná. Brno není městem dvacátého století, nýbrž městem století devatenáctého. Kvalita a jedinečnost města není založena architekturou meziválečnou, nýbrž výjimečnou kvalitou - architektonickou i urbanistickou - výstavby 19. století. Meziválečná architektura tvoří jen jakousi emulzi, tenkou a křehkou svrchní vrstvu na těle zcela jinak ustrojeného města. Emulzi či svrchní vrstvu, jejímž úkolem bylo vše ostatní skrýt. To proto, že Brno bylo v 19. století vybudováno jako moderní metropole Moravy německy hovořícím obyvatelstvem - ať již německými Moravany, Židy, či imigranty - často evangelickými - z území říšského Německa. Okořeněním tohoto prostředí byla nemalá skupina usazených cizinců, zejména z Británie, Francie, Belgie a Itálie.
Habsburkové v průběhu 19. století bohužel ztratili svoje umění řídit největší mnohonárodnostní stát světa a tak do 20. století Brno vstupovalo zasaženo obrovskou horečkou nacionalismu, který po přechodu správy města do českých rukou vedl ke snaze se vším německým se rychle vypořádat, což ještě umocnilo protektorátní trauma. Českému živlu, snažícímu se v meziválečném období překrýt jemu cizí - protože "německou" - podobu města, nahrával i obecný dobový názor na 19. století jako na dobu úpadkovou a umělecky bezcharakterní, který s takovou energií internacionálně vytvářeli a šířili modernisté všeho druhu.
Dnes však vidíme něco jiného: jedinečnou homogenitu s péčí, přehledem a umem vystavěného města 19. století, to znamená obrovský soubor skvělých architektur v jasné, harmonické a funkční urbanistické textuře. A právě koherence této základní městské substance určuje jedinečnost, kvalitu a tvář Brna, ona je jeho fenoménem. Nepochybujeme o tom, že kvalita a hodnota takto vystavěného města je jiná, ale současně rovná kvalitě měst "historických", za jaké ve středoevropském prostoru máme třeba Olomouc, Krakov či Salcburk. Spíše než přirovnání ke známé kvalitě velkých evropských měst 19. století, jakými jsou Barcelona, Edinburg či Vídeň, nám výstižnější přijde poukázat na italskou Padovu, které právě její impresivní výraz města 19. století dává originalitu i možnost obstát ve srovnání s blízkými historickými perlami - Benátkami, Vicenzou, Veronou či Mantovou.
Důvodem k vydání tohoto architektonického průvodce byla snaha poukázat při současné absenci literatury i pramenů na onu pravou tvář i ducha Brna a na jejich jedinečnost i kvalitu. Pro tento cíl jsme získali vynikající spolupracovníky - znalce architektury 19. století Pavla Zatloukala a fotografa Davida Židlického (ten nás již léta okouzluje svou černobílou poetikou, s níž se pokouší zachytit duši tohoto města navazujíc tak na skvělé brněnské fotografy doby meziválečné a těsně poválečné). Chtěli jsme však dát této drobné knížce i jiný rozměr, než být pouze průvodcem po stavbách daného období, jejichž historie, hodnota a krása jsou nepovšimnuty a zapomenuty. Chtěli jsme stejně tak připomenout jména a osudy těch, kteří v 19. století Brno vystavěli, připomenout společnost, z jejíž vůle dnešní Brno vzniklo a která měla být po roce 1918, ale zejména po roce 1945 z paměti vymazána - což se téměř podařilo a což se dnes jeví jako velmi krátkozraké. Bez znalosti nedávné historie Brna a osudů našich předků lze stěží najít pro toto město porozumění. A bez porozumění lze město lehce a rychle ničit tak, jak se nyní se stavbami i architektonickými celky 19. století v Brně často děje: výměnou oken, půdními nadstavbami, odstraňováním elegantních detailů schodišť, parteru i fasádní výzdoby, nevkusnými fasádními nátěry.
Jako bychom ke kráse těchto budov a prostorů byli slepí. Přáli bychom si proto, kdyby tento průvodce byl onou optikou, která ve věci Brna pomůže nejen našim očím.