Architektura na prahu informačního věku

Žijeme v období přechodu od průmyslového věku do věku informačního. Rychlost telekomunikací předběhla rychlost dopravy. Svět se zmenšuje, vzdálenosti měříme časem. Hranice mezi interiérem a exteriérem se stírají. Naše města jsou složité organismy: uměle vytvořené a přesto žijí vlastním životem. Média ovládla náš obraz světa.
Jak na tyto výzvy reaguje architektura? Jak se mění předpoklady a zadání pro tvorbu architektury? Jaké jsou důsledky těchto proměn pro architektonickou formu?
Architektura na prahu informačního věku je soubor devíti esejů z devadesátých let dvacátého století. Ukazuje, co se změnilo v architektuře, v její tvorbě i recepci v moderní době, a jak se historicky objevovala témata, která charakterizují dnešní architekturu. Patří mezi ně bezpochyby média a obraz, čas a událost jako architektonické kategorie a vliv informačních technologií na architekturu. Architektonické fenomény jsou interpretovány z hlediska genderu, mění se charakter veřejného prostoru, města a krajiny: všechny tyto změny mají dalekosáhlé důsledky pro vztah mezi psychologií (post)moderního člověka a estetikou soudobé architektury.
Autoři esejů jsou přední současní architekti a teoretikové: američtí historikové architektury Anthony Vidler, Beatriz Colomina a Joan Ockman, španělský architekt a filosof Ignasi de Sola-Morales, novátoři v oblasti využití informačních technologií Greg Lynn a Bernard Caché, "architekti událostí" Elizabeth Diller a Ricardo Scofidio, "nový urbanista" Winy Maas a loňský laureát Pritzkerovy ceny, architekt Rem Koolhaas.