Dům je to bezvadný, dnes (zaslouženě) naprosto běžná součást prohlídky Prahy, ale představa že muzeum moderní architektury vznikne pod taktovkou Centralgroup je opravdu morbidní. To ať tam jsou raději dál kanceláře. Trochu mi to přijde ze strany Centralgroup jen jako marketing, protože kdyby to Kunovský myslel vážně, tak možností jak podpořit kvalitní architektutru má dost a dost a vytrvale to nedělá.
Dox není Bakalův a k jeho životnímu stylu a osobnímu přesvědčení jeho podpora Doxu naprosto sedí. Vůbec nemám problém s tím, aby Tančící dům koupil developer, který se alespoň občas snaží o kvalitní architekturu, to smysl dává, Kunovského "zájem" ne. Ale jako reklama zadarmo v médiích je to ideální a nestálo ho to ani korunu.
Ono to nemusí být tak, že majitel domu řídí svého nájemce. Central group není žádná hvězda v architektuře, ale po pravdě, kdo z developerů je...? Jestli se tím otevírá nová doba, kdy bude záležet na tom, co se staví, tak k tomu lze jen poblahopřát, nikdy není pozdě na to začít dělat správné věci. Vyvolávací cena 250 mil. za nejslavnější pražský činžák je poměrně nízká a dům udělá majiteli sám o sobě velkou publicitu.
Návrh byl z hnojiště předkládán v době, kdy se rozhodovalo o variantách projektu budoucí stavby. Snahou bylo docílit toho, aby investor a projektant museli dům postavit v této podobě, ve které je hoden předání budoucím generacím, a ne v nějaké jiné. Naštěstí a asi i náhodou toho nebylo nakonec třeba. Takže jednou dojde k tomu, že evidentní potřeba prohlášení nakonec dojde svého uskutečnění. Nicméně je to memento, protože touto cestou by bylo možné rozhodovat o památkovém významu bez rizika, že se uvalení ochrany nestihne, nebo pod.
Citát:
Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou i určité nepraktičnosti - nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka "kácejí". Dům také vystupuje z uliční čáry, čímž překáží chodcům.
Komentár:
Kazdy normální clovek otevírá dopisní obálku nozem. Jen moderní architekt si na to vezme banán. A kdyz se mu to podarí, získá za to cenu. Zijeme skutecne v bláznivém svete.
tančící dům pokládám za karikaturu laického přesvědčení
Mily kolego, jeden velmi vázeny myslitel konce 18. století moudre prohlásil, ze "kazdá vec je dobrá a krásná, kdyz je tím, cím má byt". To platí dodnes. Slavny Peter Zumthor kdsi nedávno rekl, ze se radeji nez na architekturu dívá na náradí, protoze sroubovák nebo kleste jsou na rozdíl od mnohé "architektury" schopné splnit to, co slibují. Uz jste nekdy videl moderní sroubovák? Mozná ale, ze ani ten Zumthor tomu Vasemu "vlání" moc nerozumí.
- à propos technokrat: Nezdá se Vám, ze mi tak trochu krivdíte?
Pane Baume, já si Vás velmi vážím, ale právě jako racionalisty, mašinisty a "technokrata". On ani slavný Zumthor není žádný velký poeta, jak já poezii chápu, ale věcař, řezník logik a pragmatik. Nekřivdím, Vy se k tvarovým kreacím neodhodláte, že jsou přeci tak bláznivě zbytečné, pro druhé zase je přízemní lpět na suchém rozumu a ctí přirozenou poetičnost světa, symboliku, obrazy, příběh a tak se vztahují k transcendentnu, které je jinak neuchopitelné. Nechme svět pestrý a lidský, dům není kladivo.
Jenomže ono to nejde, otevřít obálku banánem. Na druhou stranu vidíme, co se děje, že "za banán" ceny jen prší. A všichni se můžou přetrhnout v eskamotáži banánem. Nejde otevřít obálku banánem. Obálka se otevírá nožem. Ale eskamotáž banánem je, na rozdíl od obyčejné práce nožem, funny, friendly, fairtrade, green......
Eskamotáž patřívala do cirkusu či boudy, do dočasné stavby. Komediant tábořil pod hradbami. Kdysi. Dnes eskamotáž posvěcena na kulturu tohoto věku. Stavíme dočasné cirkusy, hradby zbořeny, nože zapomenuty. Stojí nás to duši. A bude nás to stát krk.
Bavíme se o Tančícím domě? mně to přijde zase jako hon na čarodějnice, podobně jak s Kaplickým nebo se Šrámkovou, jen co se objeví zdravý dům s názorem vybočujícím z průměru, hned se množí apokalyptické zprávy, že nám to vezme duši, zničí město a že to je polibek smrti. Že krása běžné produkci chybí, není chyba skvělých domů, ale průměrných. Jak je možné, že na Václavském náměstí místo Diamantu postaví toto:
www.isodom.cz/admin/see.php?id=297
a nikomu to nevadí? Architektura není jen o konstrukci a účelnosti, ale i o kráse.
Duše, krása, banán... božíčku, až jsem ze vznešeností rozmluvy k slze dojat!
Buďme pragmatičtí: Ptal se někdo vlastníka Domu umění, jestli mu vadí, že tam nemůže narvat ikeu? Ptal se někdo uživatelů? Ptal se někdo kolemjdoucích? Ptal se někdo turistů? Ptal se někdo obyvatel Prahy? Kolik z těchto relevantních lidí považuje Tančící dům za nefunkční nebo nepraktický?
Namísto toho, aby se zjišťovalo, komu krom "zasvěcenců" TD vadí, se tu řeší nějaké pseudohodnoty, na které stejně ... pes.
Malé upozornění na okraj - to, že některé hodnoty nerozlišujete, neznamená, že neexistují. Pragmatismus není obecně hodnota jediná a nejvyšší. Dále- proč by v této věci mělí být "relevevantními lidmi" například turisté, kolemjdoucí či zde diskutující?
Asi ano.
Hon na čarodějnice? Jsou moc rychlé, na to nemám sílu. Kaplický a Šrámková? Šrámkové si vážím, byl bych raději, kdyby jméno Kaplický v textu nestálo tak blízko jejího. Zdravý dům s názorem vybočujícím z průměru? Myslíte tančící dům? Vždyť je to kuriozita. Apokalyptické zprávy, že nám to vezme duši, zničí město a že je to polibek smrti? Budu rád, když mi ukážete, kde čistě současná architektura (vypadávají tedy rekonstrukce) ve městě Praze prospěla duši, posílila město a byla polibkem života.
Ten tančící dům, co Vám přijde lepší a lepší mně rok od roku přijde čím dál jako větší a větší blbost. Ne, není to takové to čisté zlo jako ten Vámi uvedený "Diamant" anebo třeba vedle "Myslbek". (Chudák Myslbek.) Co je to ale za ikonu? Když mi padne na křižovatce červená a sleduji vystajlované studenty rozličného ártu, kteří to fotí, ukazuji na barák a křičím na ně: THE KING IS NAKED!
"proč by v této věci mělí být "relevevantními lidmi" například turisté, kolemjdoucí či zde diskutující?" obecně je současný hlas lidu v hodnocení estetiky nevěrohodný proto, že úroveň estetiky laických novostaveb, rekonstrukcí, renovací a přestaveb je tak žalostný až destruující.
Jsem se snažil upozornit spíš na to, že oba tábory, ať už "poetický" či "pragmatický", argumentují naprosto totožně: jen někdo vymění banán za krásu. Nepřipadá vám to vtipné?
Mi to připomíná tu historku s Corbusiérem, kterému nájemníci na jeho bytovku začali přidělávat okenice, kulatá okénka... a zatímco corbusiéristi byli pobouřeni neúctou lůzy k mistrovi, Corbusier řekl něco ve smyslu, že architekt se může mýlit, ale uživatel má vždycky pravdu. Je krásně paradoxní, že zrovna takový egoman pronesl větu, která rozbíjí autismus architektonické diskuze.
Měl-li bych to formulovat ještě radikálněji: architekt je poslední, kdo může architekturu hodnotit .) ... V opačném případě tu budeme provozovat sebedojímavé řeči, které ve výsledku nemají nic společného ani s Tančícím domem ani s lidskými hodnotami.
nebo krásu za banán? taková bagatelizace, to jsme to dotáhli do pěkných konců. Ale oni si za tu devastaci hodnot můžou odborníci sami. Slyšel jsem Kaplického znevažovat Miluniće, Miluniće Šrámkovou a Šrámkovou Kaplického. Tyto hvězdné války bez kritické reflexe mne dlouho mrzí. Snažím se ctít mistry, že jsou radikálně odlišní jsem rád. Budeme snad zajíce posmívat za uši, želvu za krunýř a hada, že nemá nohy? Vlastně netuším, o co se přeme? Že u nás na krásu nikdo nemá? To bych se přel.
Panu Baumovi se povedl vtipný příměr, zasmála jsem se, mám stejný pocit- dokonce během této diskuze stále silnější.
Rada praktické ženy z lidu- banán před otevíráním obálky neloupejte.
Bonmoty netřeba pitvat, nikam to nevede. Kavárenské řeči nemají konce ani výsledku.
Proč se tu pořád zabýváte domem a různými lepšími či méně lepšími přirovnáními, Já sice panu Kunovskému s jeho pojetím "moderní architektury" moc nefandím, ale zaujalo mne, že se tu (znovu) objevuje myšlenka Muzea architektury. NTM to není ani po více než 100 letech a malé stálé expozici, Národní galerie to taky není ani omylem, a přitom by to bylo potřeba hodně. Co tak diskutovat o tomto?
pod hlavičkou chladného internacionálního stylu se na všech metropolích podepsal už dost. Vedle v diskusi je přístřešek s banánovým statickým řešením. Ginger a Fred je postmoderna, povedeně zasazená do kontextu místa a doby svého vzniku. Někdo sešroubuje krásnej barák, jiný ho třeba vymodeluje a další ho odcituje.
s Robertem. Tančící dům mám raději z dálky, detailně a interiérově mi přijde slabší. Ale on je hlavně nevyužitá příležitost - vzhledem k rozruchu, který ho provází od počátku, mohl být ideálním odrazovým můstkem k diskuzi, hledání a realizaci dalších proudů moderní architektury v Praze. Nic takového se nestalo a z toho panuje obecná frustrace a Tančící dům se stal jakýmsi mementem naší neschopnosti pohnout s věcmi kupředu. Nabízí se jako hromosvod pro všechno, co se tady nepovedlo vybudovat, co se vybudovalo chybně a pro všechny debaty, v nichž se na ničem neshodneme. Jeho příznivci i odpůrci musí být šťastní, že stojí.
Kolega Baum si zaslouží dík, za uvedení věci na pravou míru (sakra, takhle moudrý a přitom stejně starý jako já?!?). Ten banán teda sedí, ale paní Šárko, on se prý ten banán nemá loupat ani při jiných použitích.
Mne ten barák osobně tak nenadzvedá jako mnou zde tolikráte proklínaná mnohá svinstva, spáchaná na tváři Prahy v posledním půlstoletí. Jako jeden jediný se tento dům dá vystát a i když na nároží a dokonce i na nábřeží, celkový obraz města neohrožuje. Tu načančanou parádu okolních stoletých fasád to jaksi i doplňuje, takže ani určitá "vztahovost k místu" se tomu nedá upřít. Vidím v tom podobné oživení pražské architektury, které bylo nakonec vytýkáno třeba i Plečnikovi (další to Jihoslovan) i když ne nutně oživení na stejné úrovni. To, že turistickému ruchu to dá další pohlednici z Prahy, také přijímám.
Jestliže mne na tom něco opravdu nevoní tak je to ta skutečnost, že ač budova to soukromá, zabírá svou podstatnou částí veřejný prostor, prý díky dobrozdání a přímluvy tehdejší hlavy státu, jehož rodině, jestli se nemýlím (stojím připraven býti (p)opraven) takto na úkor veřejnosti nafouknutý (a potažmo patričně zhodnocený) soukromý stavební pozemek po navrácení patřil.
Doktore, mohl byste nějak specifikovat, o co veřejnost přišla, tím, že dům překročil starou uliční čáru a založil novou? Podle katastru je pozemek stále v majetku města. Zajímá mne to i v souvislosti s Novomlýnskou, kde by překročení stávající uliční čáry pomohlo dořešit předmostí Štefánikova mostu. Je to svým způsobem podobná situace, kdy chybějící regulace tlačí investory a architekty do prapodivných situací. Má nečinnost Města blokovat jeho rozvoj?
Přišla o možnost pohybovat se volně a bez škobrtání po příslušném chodníku tak, jako je tomu zvykem všude, jinde v Praze kde do jeho prostoru netrčí pokroucené železobetonové pilíře. V daném místě tak vznikla podivná, zšeřelá a žádným rozumným argumentem nevysvětlitelná nora, skrze kterou se proplétají lidé čekající, až jim na té - i jinak dosti hnusné(!) - křižovatce padne zelená.
Výsledek připomíná děsuplný průchod u Karlových lázní, který je však výsledkem historické změny užívání toho prostoru a spontánního vývoje v oblasti městské hromadné dopravy - nikoliv důsledkem pozemkové spekulace.
To, že "pod sukní" oné "Ginger" nepáchne moč, nehromadí se sprejové paumění a neodlupují se v osmi vrstvách nalepené plakáty, pak není důsledkem nějaké přirozené přívětivosti a obyvatelnosti místa, nýbrž je to dáno přítomností bezpečnostních kamer a tím, že chodník přes zasklenou stěnu přízemí sleduje asi tak ze vzdálenosti 60 cm permanentní ostraha.
...Jo... jinak barák se mi líbí a jsem rád, že tam je; to jen na margo toho, až mi zas bude někdo nadávat, že si nevážím nezpochybnitelných hodnot soudobé architektonické tvorby a pohrdám slavnými jmény.
a ta podivná, zšeřelá a žádným rozumným argumentem nevysvětlitelná nora, není to normální podloubí, kde město získalo krytý chodník na nároží s výhledem na Hradčana a ještě z něj, předpokládám, vybírá nájem?
Navíc, nevím kolik (zdali vůbec) dostalo město (veřejnost) za takovéto zvýšení prodejní hodnoty staveniště, ani kolik vynáší každý m2 ročně v tomto místě takto navíc získaného prostoru, ani jeho podlažní rozlohu, k spočítání takto navýšeného zisku majitele. Také nevím kolik (zdali vůbec) z těchto na jeho uzemí navýšených metrů ročně dostane město (veřejnost) abych panu architektu mohl na jeho otázku přesně odpovědět (hezkyčesky "specifikovat").
Jinak v případu Novomlýnské, kde by město posunulo uliční čáru, směrem k vodě a takto vzniklý pozemek prodalo sousedovi (za tržní cenu!) nevidím žádné pochybení.
veřejného prostoru je na samostatnou debatu, má být podloubí na soukromém nebo na veřejném pozemku? Dnes to je tabu, ale dříve byly oblíbené i nejrůznější balkony, arkýře, ochozy, rizality, které vystupovaly do ulice a oživovaly architekturu města.
Jsem si se zájmem po 8 letech přečetl tuto diskuzi o domě, který slaví 25. narozeniny. Je příznačné, že stále drží prim a nemá konkurenci. Já bych na něj rád navázal, myslím, že je stále inspirativní zejména v práci s kontextem a symbolikou, a že je jeho potenciál stále ještě nedoceněn a nevyčerpán.
tento druh sarkasmu je přesně to, co drží českou architekturu v její provinčnosti už někdy od druhé světové. Skutečná Architektura s velkým A zde vznikne až tehdy, kdy ji poznáme a budeme ji vyžadovat, jak v těch obdobích, na které se slzou v oku vzpomínáme. Zítra je slunovrat.
Vážený pane Víchu, v provinčnosti? A k tomu zlý sarkasmus? Ne, ne!
Do druhé světové války ještě mnozí architekti ještě uměli.
Třeba takový Jindřich Freiwald.
Potom už ale ne. Potom je to jen architektonická bída a úpadek.
Nevidím po válce stavbu srovnatelnou s Národním divadlem, s Národním muzeem, s Podolskou vodárnou pana Architekta Engela, ......... je to dnes jen ..... (ale to je jen škoda slov)
Takže ano, ještě toho bude hodně zbouráno, tak jako transgas..
hodnocení kvality
| 21.06.21 07:04
Tak na toto se už musí reagovat! Pavilon Expo 58 s restaurací nebo hotel Ještěd představují světovou úroveň, a to platí i z pohledu "zvenčí", ale naproti tomu Národní divadlo nebo Národní muzeum patří k solidní historizující architektuře, nijak však, hlavně v druhém případě, nepřevyšující lokální úroveň. Spíše by to však šlo formulovat tak, že téměř v každé době zde vznikaly kvalitní stavby, a to platí i pro 2. polovinu 20. století i pro počátek 21. století, ale rozhodně k nim nepatřil Transgas. Patrik Líbal
Vážený pane Líbale, zvu Vás po žních k Turkovi.
Můžeme se spolu podívat na "kvalitní" stavby vzniklé v druhé polovině dvacátého století a na začátku 21. století.
Uvídíme: prošívaná deka, prior v Jihlavě, vila Hermína, pakul, trojpyj, mordor, federální shromáždění, vřídelní kolonáda v Karlových Varech, interkontinentál.
Na závěr si prohlédneme klenot, světovou úroveň na Smíchově ve Štefánikově ulici.
kvalita
| 21.06.21 12:25
Vážený pane Turku, to je právě to házení všeho do jednoho pytle, což k nějaké smysluplné diskuzi nepovede. Prostě některé stavby z 2. poloviny 20. století jsou kvalitní, jiné méně a jiné jsou "děsivé", což je částečně vždy subjektivní hodnocení. Ale objektivním pohledem můžeme konstatovat, že Transgas představoval urbanistický vřed na tváři Vinohrad, obdobně jako z vašich případů například prior v Jihlavě. Také souhlasím s hodnocením banky na Smíchově, tam tedy hledejte apologety jinde... Naopak některé stavby (nejen) od Sialu považuji za nadčasové. Patrik Líbal
Vážený pane Líbale, nesouhlasím s Vámi, z toho, co jste uvedl, ten pavilon Expo 58 je jen hodně navoněná bída, ukrytá kdesi na stráni pod Letnou. Jsou v něm tak asi tři kanceláře, a už po něm ani pes neštěkne, jen náhodu nespončil jako Transgas.
Hotel Ještěd, asi myslíte ten vysílač, takových je, běžná, trochu lepší rozhlednová architektura.
V druhé polovině dvacátého století a na začátku 21. století u nás architektura opravdu končí. Klady se některými spatřují jen když je výsledek horší, křiklavější a odpudivější než to ostatní, a hlavně že to popře práci našich předků.
Co krásné a hezké (ne nadčasového) spatřujete na:
- růžová budka s šikmou podlahou, ozdoba to Černína ? - zelená budka, zastávka MHD v Brně Loosova ? - vřídelní kolonáda v Karlových Varech dříve i se sochou Gagarina naproti barokního kostela ? - vědecká knihovna v Hradci Králové, betonové to monstrum? - Slezanka v Opavě?
- dům ČKD dole na Václaváku? - budova Crystal na konci Vinohradské třídy? - obchodní dům Quadrio? - obchodní dům Kotva, vřed na tváři Nového města? budova Teplotechny v Ječné? -centrální dispečink DPP?
Budou na tyto stavby a stavbičky (architektonické počiny) naši potomci se zalíbením hledět jako na Karlštejn, na Obecní dům, na Karlův most, ... ???
Odhaduji, že první v Praze, a brzo, zbourají "prošívanou deku".
zde můj dnešní blog k Tančícímu domu:
https://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=40188
Zajímavé by bylo porovnat Ještěd s Tančícím domem a s kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně na Jiřího z Poděbrad.
Po žních se těším
| 21.06.21 08:31
Vážený pane Turku, tady si přečtěte asi nejobskurnější názory tzv. historika architektury Vorlíka: zde pohled na Smíchov: "Petru Vorlíkovi se na bance líbí, že jde o relativně malý a skromný dům", a zde je celek: https://magazin.aktualne.cz/bourat-normalizacni-budovy-je-to -chyba-patrily-mezi-evropsko/r~186b73d4719a11e5b286002590604 f2e/v~sl:583759904a20ffd249e6cdaef0679900/ Příjemné strávení těchto názorů přeje Patrik Líbal
Původně mělo jít o to, zda bude v tančícím domě muzeum architektury. Koukám, že to je téma, které nikoho nezajímá, zvláště architekty ne. Ovšem číst tuto diskusi je hodně smutné. To není diskuse, to je přehlídka autoritativních názorů, každý má svou největší pravdu a kdo ji nesdílí, je zřejmě odsouzení, zavrženíhodný. Odsudky architektury 2. poloviny 20. století u nás nesdílím. Je vidět, že mnozí by nejraději v letopočtu udělalo zásadní změnu - po roce 1947 mít hned rok 1990, a všechno mezitím zrušit. Mimochodem - kolik z nás by takový zásah přežilo? A zkuste to vzít na jiné obory lidské činnosti - tam taky máte tolik výhrad? A mimochodem, podívejte se na ten pozemek, kde stojí bankovní budova na Smíchově, a zkuste tam vymyslet dům. S materiály, penězi a vůbec podmínkami roku 1986. Odsuzovat, nadávat, to je tak snadné, ale přemýšlet o souvislostech, to asi bolí
Pane Turku, vy jste mi tedy ukázkový demagog. On snad někdo stavby z Vašeho výčtu uváděl jako příklady "krásných a hezkých" (v čem je prosím rozdíl mezi krásným a hezkým?) staveb? A je vůbec diskuse o tom, co se nám komu líbí? Není, viďte. Bavme se tedy o tom, které stavby jsou kvalitní, a to třeba i ve světové konkurenci.
A on se s ní chudák Prágr tak nadřel, ach ten pozemek, a Turkovi a spol se to nelíbí. Vždyť je to dle betonáče kvalitní stavba a to třeba i ve světové konkureci.
Zbourat a hned pak s bankou do do muzea.
Před 8 lety se tu vedla diskuze o tom, že je nedůvěryhodné, když Dušan Kunovský mluví o muzeu architektury, když všichni známe, co stavěl a staví. Na tom se nic nezměnilo, dnes lobuje za developerský stavební zákon, který způsobí další úpadek stavební kultury, a za filharmonii u dálnice na Vltavské, která je jen záminkou, jak převést investice na tuto pekelnou křižovatku z investorů Bubnů na stát a město. Nemluvě o tom, že zde nebude filharmonie za 5, ale za 15 miliard. To je v plné parádě lobistický rámec, který je pokračováním nevkusnosti socialistického realismu, normalizačních paneláků a velmi pozdního brutalismu namíchaného s dnešní absencí regulace a svobodou stavět. Nedivím se nedůvěře veřejnosti v architekturu, když se kritická diskuze na oficiálních místech ignoruje, umlčuje a kritici jsou označováni za alarmující aktivisty. Muzeum architektury je třeba, ne jako místo slepé adorace, ale jako místo, kde se obnoví vědomí kontextu, řemesla, transcendence umění, kde se bude mluvit konečně vážně o politické odpovědnosti za trvale udržitelný rozvoj. Architektura je věrným obrazem společnosti, tedy i totality a divokého kapitalismu, které nám tu kazí vzduch a je na první pohled vidět, že prvorepubliková produkce je diametrálně odlišná od té poválečné. Přesto i v tom našem marasmu lze najít výjimečnou kvalitu, jakou má Tančící dům, a je dobře se za ni poprat všem oportunistickým pokrytcům na vzdory.
Vážený pane Víchu, s většinou Vašich názorů je možno souhlasit.
Jen moc prosím neadorujte tu pokřivenou betonáčskou hrůzu v centru Prahy na Rašínově nábřeží. Ta také půjde brzo k zemi, hned po Prágrových zvěrstvech v čele s jeho prošívanou dekou.
Koukám, že stalo se módou sezóny (byť už poněkud přetahované) do Karla Pragera silně tepat (Jiří Suchý snad promine tuto parafrázi). Zamyslel se vůbec někdo nad jeho stavbami podrobněji, než jen v současném módu Prager = všechno špatně? Míra autoritativní povrchnosti je v tom až neuvěřitelná. Ano, nestydím se, budu většinu jeho prací vždycky hájit, protože jsem měla možnost dost do hloubky poznat architektovo uvažování. Jeho krédo, že stavba znamená jednotu místa, funkce a děje, je v každé obsaženo. Stejně jako to, že architektura je postavený dům a ne jen pokreslený papír, natož vzletné řeči.
Také bych se raději bavil o Gehrym než o Pragerovi. Raval, musíte to brát jako poctu, že je Karel Prager hromosvodem odporu k normalizační architektuře, stejně jako Karel Gott v normalizačním popu. Ani nerozporuji, že amorfnost té architektury i hudby je jednotou místa, funkce a děje, oficiální scéna tím byla charakteristická. A chceme tomu stavět muzeum? Nebo raději budeme hledat architekturu té doby, která drží měřítko a historický kontext? Je génius loci v necitlivosti či naopak v realizacích, jako je Ještěd, ČKD nebo Tančící dům, ať neztratíme vlákno.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Letos je fakt dobrá sklizeň...
všude chcípá neviditelná ruka trhu,
na náplavce krmím labutě,
otázkami došlými po lhůtě...
Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou i určité nepraktičnosti - nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka "kácejí". Dům také vystupuje z uliční čáry, čímž překáží chodcům.
Komentár:
Kazdy normální clovek otevírá dopisní obálku nozem. Jen moderní architekt si na to vezme banán. A kdyz se mu to podarí, získá za to cenu. Zijeme skutecne v bláznivém svete.
- à propos technokrat: Nezdá se Vám, ze mi tak trochu krivdíte?
Eskamotáž patřívala do cirkusu či boudy, do dočasné stavby. Komediant tábořil pod hradbami. Kdysi. Dnes eskamotáž posvěcena na kulturu tohoto věku. Stavíme dočasné cirkusy, hradby zbořeny, nože zapomenuty. Stojí nás to duši. A bude nás to stát krk.
www.isodom.cz/admin/see.php?id=297
a nikomu to nevadí? Architektura není jen o konstrukci a účelnosti, ale i o kráse.
Buďme pragmatičtí: Ptal se někdo vlastníka Domu umění, jestli mu vadí, že tam nemůže narvat ikeu? Ptal se někdo uživatelů? Ptal se někdo kolemjdoucích? Ptal se někdo turistů? Ptal se někdo obyvatel Prahy? Kolik z těchto relevantních lidí považuje Tančící dům za nefunkční nebo nepraktický?
Namísto toho, aby se zjišťovalo, komu krom "zasvěcenců" TD vadí, se tu řeší nějaké pseudohodnoty, na které stejně ... pes.
Hon na čarodějnice? Jsou moc rychlé, na to nemám sílu. Kaplický a Šrámková? Šrámkové si vážím, byl bych raději, kdyby jméno Kaplický v textu nestálo tak blízko jejího. Zdravý dům s názorem vybočujícím z průměru? Myslíte tančící dům? Vždyť je to kuriozita. Apokalyptické zprávy, že nám to vezme duši, zničí město a že je to polibek smrti? Budu rád, když mi ukážete, kde čistě současná architektura (vypadávají tedy rekonstrukce) ve městě Praze prospěla duši, posílila město a byla polibkem života.
Ten tančící dům, co Vám přijde lepší a lepší mně rok od roku přijde čím dál jako větší a větší blbost. Ne, není to takové to čisté zlo jako ten Vámi uvedený "Diamant" anebo třeba vedle "Myslbek". (Chudák Myslbek.) Co je to ale za ikonu? Když mi padne na křižovatce červená a sleduji vystajlované studenty rozličného ártu, kteří to fotí, ukazuji na barák a křičím na ně: THE KING IS NAKED!
Mi to připomíná tu historku s Corbusiérem, kterému nájemníci na jeho bytovku začali přidělávat okenice, kulatá okénka... a zatímco corbusiéristi byli pobouřeni neúctou lůzy k mistrovi, Corbusier řekl něco ve smyslu, že architekt se může mýlit, ale uživatel má vždycky pravdu. Je krásně paradoxní, že zrovna takový egoman pronesl větu, která rozbíjí autismus architektonické diskuze.
Měl-li bych to formulovat ještě radikálněji: architekt je poslední, kdo může architekturu hodnotit .) ... V opačném případě tu budeme provozovat sebedojímavé řeči, které ve výsledku nemají nic společného ani s Tančícím domem ani s lidskými hodnotami.
To je všechno - za stočení diskuze se omlouvám.
Rada praktické ženy z lidu- banán před otevíráním obálky neloupejte.
Bonmoty netřeba pitvat, nikam to nevede. Kavárenské řeči nemají konce ani výsledku.
Kolega Baum si zaslouží dík, za uvedení věci na pravou míru (sakra, takhle moudrý a přitom stejně starý jako já?!?). Ten banán teda sedí, ale paní Šárko, on se prý ten banán nemá loupat ani při jiných použitích.
Mne ten barák osobně tak nenadzvedá jako mnou zde tolikráte proklínaná mnohá svinstva, spáchaná na tváři Prahy v posledním půlstoletí. Jako jeden jediný se tento dům dá vystát a i když na nároží a dokonce i na nábřeží, celkový obraz města neohrožuje. Tu načančanou parádu okolních stoletých fasád to jaksi i doplňuje, takže ani určitá "vztahovost k místu" se tomu nedá upřít. Vidím v tom podobné oživení pražské architektury, které bylo nakonec vytýkáno třeba i Plečnikovi (další to Jihoslovan) i když ne nutně oživení na stejné úrovni. To, že turistickému ruchu to dá další pohlednici z Prahy, také přijímám.
Jestliže mne na tom něco opravdu nevoní tak je to ta skutečnost, že ač budova to soukromá, zabírá svou podstatnou částí veřejný prostor, prý díky dobrozdání a přímluvy tehdejší hlavy státu, jehož rodině, jestli se nemýlím (stojím připraven býti (p)opraven) takto na úkor veřejnosti nafouknutý (a potažmo patričně zhodnocený) soukromý stavební pozemek po navrácení patřil.
Přišla o možnost pohybovat se volně a bez škobrtání po příslušném chodníku tak, jako je tomu zvykem všude, jinde v Praze kde do jeho prostoru netrčí pokroucené železobetonové pilíře. V daném místě tak vznikla podivná, zšeřelá a žádným rozumným argumentem nevysvětlitelná nora, skrze kterou se proplétají lidé čekající, až jim na té - i jinak dosti hnusné(!) - křižovatce padne zelená.
Výsledek připomíná děsuplný průchod u Karlových lázní, který je však výsledkem historické změny užívání toho prostoru a spontánního vývoje v oblasti městské hromadné dopravy - nikoliv důsledkem pozemkové spekulace.
To, že "pod sukní" oné "Ginger" nepáchne moč, nehromadí se sprejové paumění a neodlupují se v osmi vrstvách nalepené plakáty, pak není důsledkem nějaké přirozené přívětivosti a obyvatelnosti místa, nýbrž je to dáno přítomností bezpečnostních kamer a tím, že chodník přes zasklenou stěnu přízemí sleduje asi tak ze vzdálenosti 60 cm permanentní ostraha.
...Jo... jinak barák se mi líbí a jsem rád, že tam je; to jen na margo toho, až mi zas bude někdo nadávat, že si nevážím nezpochybnitelných hodnot soudobé architektonické tvorby a pohrdám slavnými jmény.
Díky pane kolego "šakale". Lépe bych to nenapsal.
Navíc, nevím kolik (zdali vůbec) dostalo město (veřejnost) za takovéto zvýšení prodejní hodnoty staveniště, ani kolik vynáší každý m2 ročně v tomto místě takto navíc získaného prostoru, ani jeho podlažní rozlohu, k spočítání takto navýšeného zisku majitele. Také nevím kolik (zdali vůbec) z těchto na jeho uzemí navýšených metrů ročně dostane město (veřejnost) abych panu architektu mohl na jeho otázku přesně odpovědět (hezkyčesky "specifikovat").
Jinak v případu Novomlýnské, kde by město posunulo uliční čáru, směrem k vodě a takto vzniklý pozemek prodalo sousedovi (za tržní cenu!) nevidím žádné pochybení.
Do druhé světové války ještě mnozí architekti ještě uměli.
Třeba takový Jindřich Freiwald.
Potom už ale ne. Potom je to jen architektonická bída a úpadek.
Nevidím po válce stavbu srovnatelnou s Národním divadlem, s Národním muzeem, s Podolskou vodárnou pana Architekta Engela, ......... je to dnes jen ..... (ale to je jen škoda slov)
Takže ano, ještě toho bude hodně zbouráno, tak jako transgas..
Můžeme se spolu podívat na "kvalitní" stavby vzniklé v druhé polovině dvacátého století a na začátku 21. století.
Uvídíme: prošívaná deka, prior v Jihlavě, vila Hermína, pakul, trojpyj, mordor, federální shromáždění, vřídelní kolonáda v Karlových Varech, interkontinentál.
Na závěr si prohlédneme klenot, světovou úroveň na Smíchově ve Štefánikově ulici.
Hotel Ještěd, asi myslíte ten vysílač, takových je, běžná, trochu lepší rozhlednová architektura.
V druhé polovině dvacátého století a na začátku 21. století u nás architektura opravdu končí. Klady se některými spatřují jen když je výsledek horší, křiklavější a odpudivější než to ostatní, a hlavně že to popře práci našich předků.
Co krásné a hezké (ne nadčasového) spatřujete na:
- růžová budka s šikmou podlahou, ozdoba to Černína ? - zelená budka, zastávka MHD v Brně Loosova ? - vřídelní kolonáda v Karlových Varech dříve i se sochou Gagarina naproti barokního kostela ? - vědecká knihovna v Hradci Králové, betonové to monstrum? - Slezanka v Opavě?
- dům ČKD dole na Václaváku? - budova Crystal na konci Vinohradské třídy? - obchodní dům Quadrio? - obchodní dům Kotva, vřed na tváři Nového města? budova Teplotechny v Ječné? -centrální dispečink DPP?
Budou na tyto stavby a stavbičky (architektonické počiny) naši potomci se zalíbením hledět jako na Karlštejn, na Obecní dům, na Karlův most, ... ???
Odhaduji, že první v Praze, a brzo, zbourají "prošívanou deku".
https://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=40188
Zajímavé by bylo porovnat Ještěd s Tančícím domem a s kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně na Jiřího z Poděbrad.
Zbourat a hned pak s bankou do do muzea.
Jen moc prosím neadorujte tu pokřivenou betonáčskou hrůzu v centru Prahy na Rašínově nábřeží. Ta také půjde brzo k zemi, hned po Prágrových zvěrstvech v čele s jeho prošívanou dekou.