Královéhradecký architekt a urbanista Oldřich Liska
Existují tvůrci, kteří se do obecného povědomí zapíší spoluprací na společném velikém díle. Mezi tato výjimečná díla patří v tradici české moderní architektury bezesporu dvě nově vzniklá městská centra - Hradec Králové a Zlín. V případě Zlína se o jeho vznik zasloužil dynamický růst Baťových závodů, v případě Hradce Králové touha přetvořit pevnostní město v moderní metropoli severovýchodních Čech. Tuto snahu ztělesnila neúnavná práce JUDr. Františka Ulricha, dlouholetého starosty města a jeho ideového tvůrce. Ulrichovy ambice dovedly Hradec Králové ke spolupráci s J. Kotěrou, J. Gočárem, ale také s dnes už méně známým architektem Oldřichem Liskou. Byl to však právě Oldřich Liska, kdo se po boku Jana Kotěry a Josefa Gočára nejvíce vtiskl do tváře tohoto města.
Oldřich Liska se narodil 17. 4. 1881 v Kamhajku u Kolína. Roku 1899 se vyučil ve Společenstvu stavebních a výtvarných řemesel v Praze zedníkem a později pokračoval ve studiu na Státní průmyslové škole v Praze. Roku 1901 odešel studovat na Uměleckoprůmyslovou školu do Drážďan k profesoru W. Meyerovi. Praxe v oboru se mu dostalo v letech 1897 - 1902 u pražské stavební firmy Matěje Blechy. Po vykonání vojenské služby roku 1905 krátce praktikoval v Poličce u stavební firmy Niklíček, avšak následujícího roku se vrátil zpět do Drážďan, kde se krátce stal projektantem v atelieru H. Watzlavika. Drážďanská a pozdější mnichovská perioda i celá tehdejší německá architektura na Lisku zpočátku silně zapůsobily. Právě při svém mnichovském pobytu se Oldřich Liska pravděpodobně seznámil s architektem Ladislavem Skřivánkem, v jehož vídeňském atelieru roku 1908 působil. Následujícího roku se jako projektant stavební firmy Josefa Jihlavce dostal do Hradce Králové, kde krátce spolupracoval s architektem Vladímírem Fultnerem, pozdějším stoupencem kubistické architektury. V letech 1910-1914 byl spolumajitelem projekční kanceláře Fňouk-stavitel & Liska-architekt. V poválečných letech byl vedoucím projektantem královéhradecké Stavební společnosti a zaměstnancem městské Technické kanceláře. Touha projektovat vlastní architekturu dovedla O. Lisku k rozhodnutí založit si vlastní atelier, který se v rozmezí 1921 - 1950 stal jednou z nejvýznamnějších projekčních kanceláři v severovýchodních Čechách. Po druhé světové válce opustil architekt město a odešel do válkou zničené Opavy, aby se podílel na její obnově, nejdříve jako privátní projektant, a po únorovém převratu jako zaměstnanec Stavoprojektu. Oldřich Liska zemřel dne 8. 12. 1959 v Brně.
Roku 1909 byla z popudu F. Ulricha vypsána soutěž na nový regulační plán Hradce Králové, který měl stanovit pevné zásady rozvoje města. První cenu získala práce inženýrů Vladimíra Zákrejse, Josefa Šejny a Václava Rejchla, jako druhý byl oceněn plán "Osvobození" Oldřicha Lisky a MUDr. Otakara Klumpara. Přinesl nové náměty pro úpravu a využití pravostranné labské kotliny, která po regulaci labských břehů, provedených v letech 1907 - 1911, představovala ideální prostor pro stavební expanzi nově zamýšleného městského centra. Na doporučení Jana Kotěry byli roku 1911 Oldřich Liska a Václav Rejchl pověřeni vypracováním definitivního regulačního plánu. Jejich koncepce navázala na starší urbanistické schéma z roku 1890, využila již existujícího náměstí, situovaného v předmostí Kotěrova mostu, a navázala na tři stávající komunikační radiály, vějířovitě vybíhající z tohoto prostoru. Hlavní myšlenkou plánu bylo vytvoření nového uceleného městského jádra, sloužícího kulturním potřebám města. Ve středu náměstí, kudy probíhala osa nového bulváru mělo být postaveno nové divadlo. Vznikl by tak výrazný point-de-vue. Ostatní městské čtvrti, komunikačně propojené částečně radiálním okružním systémem pak byly důsledně rozděleny dle svých funkcí a rovnoměrně rozloženy kolem historického jádra města. Roku 1911 pozitivně reagoval na postup královéhradeckých urbanistů německý časopis Der Städtebau(1).
Po stagnaci způsobené první světovou válkou si Ulrichovo vedení města uvědomilo nutnost nově řešit rozvoj budoucí královéhradecké aglomerace. Proto roku 1919 pověřilo Oldřicha Lisku vypracováním nové koncepce Hradce Králové. Liska přehodnotil svůj předválečný plán a předložil do jisté míry utopickou vizi tzv. Velkého Hradce Králové, která předpokládala administrativní sloučení vlastního Hradce Králové s jeho 11 nejbližšími obcemi v celek pro 35 000 obyvatel, komunikačně propojený silničním a železničním okruhem. Jednou z nejzásadnějších myšlenek plánu byla snaha vytvořit hygienicky nezávadné obytné prostory, které představovaly zelení zkrášlené otevřené domovní bloky. Řadu podnětů, které Liskovy plány městu přinesly, přehodnotil a následně upravil i Josef Gočár, autor nových regulací, vznikajících po roce 1925. Šlo zejména o nové Ulrichovo náměstí, které se však navzdory původnímu Liskovu záměru stalo finančním centrem města.
Oldřich Liska patřil ke generaci architektů, kteří měli možnost zúčastnit se procesu radikálního přerodu dekorativní architektury v utilitární a funkční stavitelství. Proto lze v jeho díle pozorovat nejen doznívajícího ducha moderny, kubizující dekorativismus, mašinistické a puristické tendence, ale i funkcionalismus, byť v umírněnější a klasicizující podobě. Ranné skici a fotografie hliněných modelů, na kterých si architekt vytvářel reálnou prostorovou představu a ověřoval si jejich působení v kontextu již existující architektury navozují dojem, že Liska byl dekorativistou, jehož záměrem bylo vytvořit esteticky působící Gesamtkunstwerk vycházející z tradice klasicismu a německé secese. Tyto tendence se nejvíce projevovaly v monumentalitě a symetrických dispozicích nerealizovaných budov jeho prvního regulačního plánu z roku 1909 a můžeme je rovněž nacházet, v jinak již svébytné Liskově architektuře počátku dvacátých let. Bylo to asi hradecké angažmá u Jihlavcovy stavební firmy, které na počátku druhého desetiletí dovedlo mladého umělce k architektuře blízké "kotěrovskému" ražení. Právě tato významná hradecká firma totiž v letech 1909 - 1912 prováděla projekt Kotěrova muzea. Jedním z prvních "kotěrovských" projektů Oldřicha Lisky byl návrh Záložní a úvěrové banky ze soutěže z roku 1910, nebo realizace dnes již neexistujících automobilových garáží ing. J. Nováka z roku 1911v Hradci Králové.
Následujícího roku byla dokončena první významná Liskova architektura v Hradci Králové, evangelický kostel s farou (Komenského č.p. 529). V něm nastal posun v architektově uvažování. Liska uvolnil dosud užívanou symetrickou dispozici, evidentně pod vlivem Kotěrova muzea, výraz průčelí omezil na minimum a změnil typ dosud užívaného florálního dekoru.
Dalším významným mezníkem byla spolupráce s významným královéhradeckým architektem, již zmíněným Vladimírem Fultnerem, se kterým Liska roku 1910 vypracoval soutěžní návrh nerealizované administrativní budovy Všeobecného úvěrního společenstva v Hradci Králové. Později měl ještě Liska možnost spolupracovat s Fultnerem při realizaci vily Otakara a Karly Čerychových v Jaroměři (Lužická čp. 321) z roku 1913. V architektuře této stavby se již projevilo Fultnerovo kubistické myšlení, ovlivněné okruhem Pavla Janáka a Josefa Gočára. Ke kubistické hmotě architektury ve smyslu Janákových tezí však Liska nikdy nedospěl. V jeho myšlení znamenal kubismus a jeho krystalická struktura jen pouhé dekorativní novum v členění fasád a průčelí budov (obytné domy z roku 1913 na Masarykově nám. č.p. 527, 536, 538 nebo evangelický kostel v Pečkách z roku 1914).
Po skončení první světové války a vzniku Československé republiky se Liskův architektonický jazyk znovu proměnil. V počátečních letech tohoto období lze ještě pozorovat doznívající kubistický dekor, patrný zvláště na velkém bloku obytných domů pro zaměstnance ředitelství ČSD z let 1919 - 1921, (Klumparova č.p. 565-567, 571-573), ale jinak si již Liska vytvořil svůj specifický a nezaměnitelný rukopis. Ten se poprvé projevil v soutěžním projektu komplexu nové okresní nemocnice v Hradci Králové z roku 1923. Konstruktivně zamýšlené a puristicky hladce modelované hmoty budov jednotlivých pavilonů v sobě odrážely potřebu nízkých stavebních a provozních nákladů a vhodných prostorů, určených jednotlivým oddělením, neboť výsledný jazyk architektury Liskových budov je vždy logickou reakcí, výsledkem, jehož počátečním impulsem se stává účel, jemuž má výsledná stavba sloužit. Proto Liska užil svých později oblíbených mašinistických prvků - kovových aerodynamických obloukových oken, poskytujících operačním sálům dostatek přirozeného světla. A byl to právě tento motiv, vzniklý částečně pod vlivem německých expresionistů, částečně pod vlivem technické euforie 20. let, za jejíž symbol můžeme považovat zaoblenou kapotu automobilu, který se stal Liskovým specifickým konstrukčním znakem, užívaným v průběhu třetího desetiletí, zejména v projektech školních budov, ale i rodinných domů.
Roku 1924 proběhla jedna z klíčový architektonických soutěží tehdejší doby, soutěž na Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze. Význam soutěže umocnila účast Jaromíra Krejcara a Františka M. Černého a jejich střet s konzervativnějším křídlem architektů. Liska předložil dílo blízké právě radikálnějším stoupencům - osově orientovanou konstruktivisticky strohou dispozici, objem členěný jen horizontálními pásy oken, na půdorysu dvojitého písmene T. Vůdčí myšlenkou návrhu se stala idea dosáhnout: "1. Úplně jasnou orientaci v rozsáhlé budově po všech jejích odděleních. 2. Docíliti do všech úřadoven přímé osvětlení s vyloučením uzavřených dvorů." (2) Liskův návrh získal nejvyšší ocenění a byl doporučen k realizaci. Nakonec se tak bohužel nestalo. Byť šlo pouze o projekt, dosáhl jím Oldřich Liska vrcholu svých tvůrčích sil a dal tak vzniknout projektu, který Karel Teige označil za "...skutečně nejlepší projekt v této soutěži."(3) Architektonické i půdorysné kvality si ocenil odstupem času je i jeden z účastníků soutěže, architekt Karel Honzík, jenž napsal: "Dnes je třeba opravdu nazpět ocenit vysoké klady Liskova návrhu..."(4)
V letech 1926-1927 realizoval Liska svou nejlepší vilovou stavbu 20. let, dům Rudolfa Háska v Jablonci nad Nisou. Jednoduchý kubus, provedený v režném zdivu s terasou, uzavřel obloukovým oknem aerodynamické kovové konstrukce a v praxi si tak vlastně ověřil účinek režného zdiva, se kterým v roce 1925 počítal ve svém soutěžním návrhu měšťanských a obecných škol v Hradci Králové.
Roku 1928, u příležitosti vzniku Československé republiky, rozhodlo představenstvo Královéhradecké spořitelny vybudovat svým nákladem veřejné městské lázně s plaveckým bazénem a projekt svěřilo Oldřichu Liskovi. Architekt si v prvé řadě uvědomil sociální poslání této instituce, a proto jako nejvhodnější jazyk zvolil funkcionalismus. V rozmezí let 1928 -1933, kdy byly lázně zpřístupněny veřejnosti, vypracoval postupně tři varianty. První dvě počítaly s vysokým investičním nákladem a představovaly velkorysou funkcionalistickou architekturu asymetrických půdorysných dispozic, odvolávající se na nautický jazyk ve smyslu Krejcarovy architektury "transatlantických parníků". Následkem světové hospodářské krize byl Liska nucen přepracovat původní studii do redukované verze (1931) a podstatně snížit investiční náklady. Přesto se mu podařilo vytvořit kvalitní projekt, k němuž dospěl na základě pečlivého studia existujících lázní v ČSR, Německu a Rakousku (Eliščino nábřeží. č.p. 842).
Počátkem 30. let, kdy byl architekt na vrcholu svých tvůrčích sil, realizoval v Hradci Králové dvě významné vilové stavby. Dům A. Švorčíka (Střelecká č.p. 832) a v jeho bezprostředním sousedství i svou vlastní vilu s atelierem a projekční kanceláří (Střelecká č.p. 824), obě z roku 1932. Liska kontextuálně navázal na zakřivenou komunikaci druhého městského okruhu a použil kultivovaného jazyka organického funkcionalismu. Stavbu rozčlenil průběžnými pásovými okny a zahradní křídlo dotvořil antikizujícím peristylem s bazénem. Své vile tak vtiskl neopakovatelný charakter, který má daleko k Le Corbusierově představě domu, jakožto "stroje na bydlení". Za zmínku rovněž stojí nerealizovaný funkcionalistický projekt budov okresních a finančních úřadů z roku 1931.
Posledním důležitým tématem Liskova díla byla dlouholetá snaha koncipovat nový dispoziční typ školních budov. Na místo klasické, chodbové dispozice přišel Oldřich Liska s koncepcí tzv. halové školy, kterou poprvé prezentoval roku 1922 v soutěžním návrhu na Průmyslovou školu v Kutné Hoře. Realizace se však Liskova halová škola dočkala až o desetiletí později, kdy byla v roce 1931 realizována v Černilově u Hradce Králové. Oldřich Liska černilovskou halovou školu shrnul slovy: "Nový typ školy s ústřední síní bez chodeb, vyhovuje nejlépe novodobému vyučování. V ústřední síni pořádají se školní oslavy, přednášky, divadelní představení, nasloucháním školnímu rozhlasu, vyučuje se názorně filmem, v přestávkách cvičí se nápravné cviky, slouží rekreaci, konají se výstavy. U vchodu jsou umístěny průchodící šatny s umývárnou. Stavba je levnější než u typu školy s chodbou." (5)
1) Anonym. Zwei Wettbewerbsentwürfe zu einem Verbauungsplan für Königgrätz in Böhmen. Der Städtebau, 1911, roč. 8, č. 2, s. 13-16.
2) viz Archiv autora, Protokol o jednání poroty k posouzení soutěžných návrhů na novostavbu ústřední budovy Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze 1924.
3) Teige, K. Práce Jaromíra Krejcara. 1. vyd. Praha : Václav Petr 1932, s. 52.
4) Honzík, K. Kritika architektury v době mezi dvěma světovými válkami. Československý architekt, 1961, roč. 7, č. 6, s. 8.
5) Liska, Oldřich. Nový typ školní budovy. In Hradec Králové a okolí. Třebechovice pod Orebem. Dvůr Králové nad Labem. 1. vyd. Praha : Nakl. Service des Pays 1932, s.
Oldřich Liska se narodil 17. 4. 1881 v Kamhajku u Kolína. Roku 1899 se vyučil ve Společenstvu stavebních a výtvarných řemesel v Praze zedníkem a později pokračoval ve studiu na Státní průmyslové škole v Praze. Roku 1901 odešel studovat na Uměleckoprůmyslovou školu do Drážďan k profesoru W. Meyerovi. Praxe v oboru se mu dostalo v letech 1897 - 1902 u pražské stavební firmy Matěje Blechy. Po vykonání vojenské služby roku 1905 krátce praktikoval v Poličce u stavební firmy Niklíček, avšak následujícího roku se vrátil zpět do Drážďan, kde se krátce stal projektantem v atelieru H. Watzlavika. Drážďanská a pozdější mnichovská perioda i celá tehdejší německá architektura na Lisku zpočátku silně zapůsobily. Právě při svém mnichovském pobytu se Oldřich Liska pravděpodobně seznámil s architektem Ladislavem Skřivánkem, v jehož vídeňském atelieru roku 1908 působil. Následujícího roku se jako projektant stavební firmy Josefa Jihlavce dostal do Hradce Králové, kde krátce spolupracoval s architektem Vladímírem Fultnerem, pozdějším stoupencem kubistické architektury. V letech 1910-1914 byl spolumajitelem projekční kanceláře Fňouk-stavitel & Liska-architekt. V poválečných letech byl vedoucím projektantem královéhradecké Stavební společnosti a zaměstnancem městské Technické kanceláře. Touha projektovat vlastní architekturu dovedla O. Lisku k rozhodnutí založit si vlastní atelier, který se v rozmezí 1921 - 1950 stal jednou z nejvýznamnějších projekčních kanceláři v severovýchodních Čechách. Po druhé světové válce opustil architekt město a odešel do válkou zničené Opavy, aby se podílel na její obnově, nejdříve jako privátní projektant, a po únorovém převratu jako zaměstnanec Stavoprojektu. Oldřich Liska zemřel dne 8. 12. 1959 v Brně.
Roku 1909 byla z popudu F. Ulricha vypsána soutěž na nový regulační plán Hradce Králové, který měl stanovit pevné zásady rozvoje města. První cenu získala práce inženýrů Vladimíra Zákrejse, Josefa Šejny a Václava Rejchla, jako druhý byl oceněn plán "Osvobození" Oldřicha Lisky a MUDr. Otakara Klumpara. Přinesl nové náměty pro úpravu a využití pravostranné labské kotliny, která po regulaci labských břehů, provedených v letech 1907 - 1911, představovala ideální prostor pro stavební expanzi nově zamýšleného městského centra. Na doporučení Jana Kotěry byli roku 1911 Oldřich Liska a Václav Rejchl pověřeni vypracováním definitivního regulačního plánu. Jejich koncepce navázala na starší urbanistické schéma z roku 1890, využila již existujícího náměstí, situovaného v předmostí Kotěrova mostu, a navázala na tři stávající komunikační radiály, vějířovitě vybíhající z tohoto prostoru. Hlavní myšlenkou plánu bylo vytvoření nového uceleného městského jádra, sloužícího kulturním potřebám města. Ve středu náměstí, kudy probíhala osa nového bulváru mělo být postaveno nové divadlo. Vznikl by tak výrazný point-de-vue. Ostatní městské čtvrti, komunikačně propojené částečně radiálním okružním systémem pak byly důsledně rozděleny dle svých funkcí a rovnoměrně rozloženy kolem historického jádra města. Roku 1911 pozitivně reagoval na postup královéhradeckých urbanistů německý časopis Der Städtebau(1).
Po stagnaci způsobené první světovou válkou si Ulrichovo vedení města uvědomilo nutnost nově řešit rozvoj budoucí královéhradecké aglomerace. Proto roku 1919 pověřilo Oldřicha Lisku vypracováním nové koncepce Hradce Králové. Liska přehodnotil svůj předválečný plán a předložil do jisté míry utopickou vizi tzv. Velkého Hradce Králové, která předpokládala administrativní sloučení vlastního Hradce Králové s jeho 11 nejbližšími obcemi v celek pro 35 000 obyvatel, komunikačně propojený silničním a železničním okruhem. Jednou z nejzásadnějších myšlenek plánu byla snaha vytvořit hygienicky nezávadné obytné prostory, které představovaly zelení zkrášlené otevřené domovní bloky. Řadu podnětů, které Liskovy plány městu přinesly, přehodnotil a následně upravil i Josef Gočár, autor nových regulací, vznikajících po roce 1925. Šlo zejména o nové Ulrichovo náměstí, které se však navzdory původnímu Liskovu záměru stalo finančním centrem města.
Oldřich Liska patřil ke generaci architektů, kteří měli možnost zúčastnit se procesu radikálního přerodu dekorativní architektury v utilitární a funkční stavitelství. Proto lze v jeho díle pozorovat nejen doznívajícího ducha moderny, kubizující dekorativismus, mašinistické a puristické tendence, ale i funkcionalismus, byť v umírněnější a klasicizující podobě. Ranné skici a fotografie hliněných modelů, na kterých si architekt vytvářel reálnou prostorovou představu a ověřoval si jejich působení v kontextu již existující architektury navozují dojem, že Liska byl dekorativistou, jehož záměrem bylo vytvořit esteticky působící Gesamtkunstwerk vycházející z tradice klasicismu a německé secese. Tyto tendence se nejvíce projevovaly v monumentalitě a symetrických dispozicích nerealizovaných budov jeho prvního regulačního plánu z roku 1909 a můžeme je rovněž nacházet, v jinak již svébytné Liskově architektuře počátku dvacátých let. Bylo to asi hradecké angažmá u Jihlavcovy stavební firmy, které na počátku druhého desetiletí dovedlo mladého umělce k architektuře blízké "kotěrovskému" ražení. Právě tato významná hradecká firma totiž v letech 1909 - 1912 prováděla projekt Kotěrova muzea. Jedním z prvních "kotěrovských" projektů Oldřicha Lisky byl návrh Záložní a úvěrové banky ze soutěže z roku 1910, nebo realizace dnes již neexistujících automobilových garáží ing. J. Nováka z roku 1911v Hradci Králové.
Následujícího roku byla dokončena první významná Liskova architektura v Hradci Králové, evangelický kostel s farou (Komenského č.p. 529). V něm nastal posun v architektově uvažování. Liska uvolnil dosud užívanou symetrickou dispozici, evidentně pod vlivem Kotěrova muzea, výraz průčelí omezil na minimum a změnil typ dosud užívaného florálního dekoru.
Dalším významným mezníkem byla spolupráce s významným královéhradeckým architektem, již zmíněným Vladimírem Fultnerem, se kterým Liska roku 1910 vypracoval soutěžní návrh nerealizované administrativní budovy Všeobecného úvěrního společenstva v Hradci Králové. Později měl ještě Liska možnost spolupracovat s Fultnerem při realizaci vily Otakara a Karly Čerychových v Jaroměři (Lužická čp. 321) z roku 1913. V architektuře této stavby se již projevilo Fultnerovo kubistické myšlení, ovlivněné okruhem Pavla Janáka a Josefa Gočára. Ke kubistické hmotě architektury ve smyslu Janákových tezí však Liska nikdy nedospěl. V jeho myšlení znamenal kubismus a jeho krystalická struktura jen pouhé dekorativní novum v členění fasád a průčelí budov (obytné domy z roku 1913 na Masarykově nám. č.p. 527, 536, 538 nebo evangelický kostel v Pečkách z roku 1914).
Po skončení první světové války a vzniku Československé republiky se Liskův architektonický jazyk znovu proměnil. V počátečních letech tohoto období lze ještě pozorovat doznívající kubistický dekor, patrný zvláště na velkém bloku obytných domů pro zaměstnance ředitelství ČSD z let 1919 - 1921, (Klumparova č.p. 565-567, 571-573), ale jinak si již Liska vytvořil svůj specifický a nezaměnitelný rukopis. Ten se poprvé projevil v soutěžním projektu komplexu nové okresní nemocnice v Hradci Králové z roku 1923. Konstruktivně zamýšlené a puristicky hladce modelované hmoty budov jednotlivých pavilonů v sobě odrážely potřebu nízkých stavebních a provozních nákladů a vhodných prostorů, určených jednotlivým oddělením, neboť výsledný jazyk architektury Liskových budov je vždy logickou reakcí, výsledkem, jehož počátečním impulsem se stává účel, jemuž má výsledná stavba sloužit. Proto Liska užil svých později oblíbených mašinistických prvků - kovových aerodynamických obloukových oken, poskytujících operačním sálům dostatek přirozeného světla. A byl to právě tento motiv, vzniklý částečně pod vlivem německých expresionistů, částečně pod vlivem technické euforie 20. let, za jejíž symbol můžeme považovat zaoblenou kapotu automobilu, který se stal Liskovým specifickým konstrukčním znakem, užívaným v průběhu třetího desetiletí, zejména v projektech školních budov, ale i rodinných domů.
Roku 1924 proběhla jedna z klíčový architektonických soutěží tehdejší doby, soutěž na Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze. Význam soutěže umocnila účast Jaromíra Krejcara a Františka M. Černého a jejich střet s konzervativnějším křídlem architektů. Liska předložil dílo blízké právě radikálnějším stoupencům - osově orientovanou konstruktivisticky strohou dispozici, objem členěný jen horizontálními pásy oken, na půdorysu dvojitého písmene T. Vůdčí myšlenkou návrhu se stala idea dosáhnout: "1. Úplně jasnou orientaci v rozsáhlé budově po všech jejích odděleních. 2. Docíliti do všech úřadoven přímé osvětlení s vyloučením uzavřených dvorů." (2) Liskův návrh získal nejvyšší ocenění a byl doporučen k realizaci. Nakonec se tak bohužel nestalo. Byť šlo pouze o projekt, dosáhl jím Oldřich Liska vrcholu svých tvůrčích sil a dal tak vzniknout projektu, který Karel Teige označil za "...skutečně nejlepší projekt v této soutěži."(3) Architektonické i půdorysné kvality si ocenil odstupem času je i jeden z účastníků soutěže, architekt Karel Honzík, jenž napsal: "Dnes je třeba opravdu nazpět ocenit vysoké klady Liskova návrhu..."(4)
V letech 1926-1927 realizoval Liska svou nejlepší vilovou stavbu 20. let, dům Rudolfa Háska v Jablonci nad Nisou. Jednoduchý kubus, provedený v režném zdivu s terasou, uzavřel obloukovým oknem aerodynamické kovové konstrukce a v praxi si tak vlastně ověřil účinek režného zdiva, se kterým v roce 1925 počítal ve svém soutěžním návrhu měšťanských a obecných škol v Hradci Králové.
Roku 1928, u příležitosti vzniku Československé republiky, rozhodlo představenstvo Královéhradecké spořitelny vybudovat svým nákladem veřejné městské lázně s plaveckým bazénem a projekt svěřilo Oldřichu Liskovi. Architekt si v prvé řadě uvědomil sociální poslání této instituce, a proto jako nejvhodnější jazyk zvolil funkcionalismus. V rozmezí let 1928 -1933, kdy byly lázně zpřístupněny veřejnosti, vypracoval postupně tři varianty. První dvě počítaly s vysokým investičním nákladem a představovaly velkorysou funkcionalistickou architekturu asymetrických půdorysných dispozic, odvolávající se na nautický jazyk ve smyslu Krejcarovy architektury "transatlantických parníků". Následkem světové hospodářské krize byl Liska nucen přepracovat původní studii do redukované verze (1931) a podstatně snížit investiční náklady. Přesto se mu podařilo vytvořit kvalitní projekt, k němuž dospěl na základě pečlivého studia existujících lázní v ČSR, Německu a Rakousku (Eliščino nábřeží. č.p. 842).
Počátkem 30. let, kdy byl architekt na vrcholu svých tvůrčích sil, realizoval v Hradci Králové dvě významné vilové stavby. Dům A. Švorčíka (Střelecká č.p. 832) a v jeho bezprostředním sousedství i svou vlastní vilu s atelierem a projekční kanceláří (Střelecká č.p. 824), obě z roku 1932. Liska kontextuálně navázal na zakřivenou komunikaci druhého městského okruhu a použil kultivovaného jazyka organického funkcionalismu. Stavbu rozčlenil průběžnými pásovými okny a zahradní křídlo dotvořil antikizujícím peristylem s bazénem. Své vile tak vtiskl neopakovatelný charakter, který má daleko k Le Corbusierově představě domu, jakožto "stroje na bydlení". Za zmínku rovněž stojí nerealizovaný funkcionalistický projekt budov okresních a finančních úřadů z roku 1931.
Posledním důležitým tématem Liskova díla byla dlouholetá snaha koncipovat nový dispoziční typ školních budov. Na místo klasické, chodbové dispozice přišel Oldřich Liska s koncepcí tzv. halové školy, kterou poprvé prezentoval roku 1922 v soutěžním návrhu na Průmyslovou školu v Kutné Hoře. Realizace se však Liskova halová škola dočkala až o desetiletí později, kdy byla v roce 1931 realizována v Černilově u Hradce Králové. Oldřich Liska černilovskou halovou školu shrnul slovy: "Nový typ školy s ústřední síní bez chodeb, vyhovuje nejlépe novodobému vyučování. V ústřední síni pořádají se školní oslavy, přednášky, divadelní představení, nasloucháním školnímu rozhlasu, vyučuje se názorně filmem, v přestávkách cvičí se nápravné cviky, slouží rekreaci, konají se výstavy. U vchodu jsou umístěny průchodící šatny s umývárnou. Stavba je levnější než u typu školy s chodbou." (5)
1) Anonym. Zwei Wettbewerbsentwürfe zu einem Verbauungsplan für Königgrätz in Böhmen. Der Städtebau, 1911, roč. 8, č. 2, s. 13-16.
2) viz Archiv autora, Protokol o jednání poroty k posouzení soutěžných návrhů na novostavbu ústřední budovy Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze 1924.
3) Teige, K. Práce Jaromíra Krejcara. 1. vyd. Praha : Václav Petr 1932, s. 52.
4) Honzík, K. Kritika architektury v době mezi dvěma světovými válkami. Československý architekt, 1961, roč. 7, č. 6, s. 8.
5) Liska, Oldřich. Nový typ školní budovy. In Hradec Králové a okolí. Třebechovice pod Orebem. Dvůr Králové nad Labem. 1. vyd. Praha : Nakl. Service des Pays 1932, s.
0 comments
add comment
