Alois Kubíček: Willem Marinus Dudok

Na mezinárodní výstavě stavby měst, pořádané v létě r. 1923 v Göteborgu, překvapilo Holandsko svojí pozoruhodnou exposicí, v níž mohlo se pochlubiti jak množstvím prací architektů, kteří se propracovali k svéráznému charakteru domácího umění, tak řadou měst, která svěřila řešení důležitých stavebních problémů svým prvořadým umělcům.
Imponující harmonie mezi umělci a stavebníky vytvořila v Holandsku celou řadu kulturních činů, s nimiž se Holandsko před celým světem chlubí v tom dobrém přesvědčení, že prožívá dobu pozoruhodné umělecké konsolidace. Proto jest dnes příklad Holandska všude sledován a vliv domácího umění se šíří daleko za hranice své vlasti.
A byť byla domácí tvorba ovládána různými školami, jest patrno, že byla to vážná práce Berlageova, která musela předcházeti, aby mladá generace nabyla přesvědčení o možnosti utvoření vlastního umění i v malé zemi.
Ze školy Berlageovy vyšel i architekt W. M. Dudok, městský architekt rychle vzkvétajícího města Hilversumu u Amsterodamu. Jeho dílo jest vedeno zásadami o stavbě měst. Sám umělec se o tom vyjadřuje: „Architektonickým úmyslem musí vždy býti, nikoliv stavěti domy, nýbrž ulice.“ Neztrácí se tím individualita jeho tvorby, jestliže prozrazuje, že vyzvedá nade vše řád, který platí pro každého architekta, je-li skutečným umělcem.
W. M. Dudok za krátkou poměrně dobu vytvořil celou řadu pozoruhodných děl, z nichž přinášíme některé ukázky. Jsou to zvláště: kolonie Boschdrift a dělnická kolonie v Hilversumu.
Při vstupu do prvé kolonie umístil lázně a celek korunoval účinnou architekturou školy, v níž ukázal nejlépe, že vlivem J. P. Ouda a L. Wrighta propracoval se k svému vlastnímu pojetí architektonického úkolu.
Rozsáhlá dělnická kolonie, v jejíž stavbě pokračuje město Hilversum již 7 let a která má na 566 bytů, budovu veřejné čítárny a 2 školy, jest dobrým příkladem soustavného zastavování městského, jež vedeno jedním architektem, tvoří ucelené dílo lokalisovaného života a jeho potřeb.
Střední a obchodní škola v Hilversumu jest z nejstarších prací architekta Dudoka, s níž započal řadu svých velkých prací.
Svoje umělecké snahy definuje Dudok ve svém dopise krátce:
„Pro mne jest architektura právě tak jako hudba uměním proporcí. Zříkám se úplně tradičního výrazu monumentality a pokouším se vnésti život do mého díla účinem hmoty a jejím pohybem a rytmem. Detail jest samozřejmě podřízen celku, má sám o sobě podřízený význam. Hledám bohaté členění hmot, mohutné seskupení, zkrátka plastický dojem a snažím se docíliti s nejjednoduššími prostředky nejpůsobivějšího výrazu."