Výuka architekturou

Kristýna Smržová

Publisher
Tisková zpráva
31.01.2020 17:45
foto: Viola Hertelová, 2019

Svět, ve kterém se pohybujeme a který nás částečně definuje je námi také ovlivněný. Zásahy do prostředí vytvořené na základě plánování se snaží reagovat na lidské potřeby, reagovat na stávající problémy struktury a automaticky i vytvářejí problémy nové. Toto je nikdy nekončící proces, ve kterém se většina z nám známé společnosti narodila a prožije svůj život. Zajímáme se ale o prostředí, ve kterém žijeme? Chápeme ho? Dokážeme si na něj vytvořit vlastní názor a případně konstruktivně přemýšlet nad možným zlepšením stávající situace? Nebo jsme jen pasivními pozorovateli?

Proces plánovaní prostoru, ve kterém se pohybujeme, ať už veřejného nebo soukromého, nejčastěji realizují architekti. Tato komplexní činnost je samozřejmě provázána s celou řadou podoborů a zahrnuje množství problematických a náročných úkolů. Ve své nejrozsáhlejší formě zasahuje do územního plánování, je propojena s politikou, aktuálními trendy v péči o životní prostředí atd. Člověk ale nepotřebuje vystudovat architekturu, aby porozuměl prostředí kolem sebe a uměl na něj aktivně reagovat. Pohybujeme se zde totiž téměř všichni. Problémem je obecně malá angažovanost všeobecného vzdělávání ve vzbuzení aktivního zájmu o toto prostředí. Pokud se dítě od základu učí informace jen pasivně přijímat a jeho kreativita a názory jsou zasunuty do pozadí, tak si velice pravděpodobně tento návyk přenese až do dospělosti.

Ponechme teď stranou různé formy alternativního vzdělávání jako jsou Waldorfská, Montessori nebo Daltonská škola a podívejme se na různé spolky a organizace, které formou kroužků, workshopů atp. vzbuzují v dětech hravou formou zájem o své okolí. V Brně funguje spolek artschool.cz, který mimo jiné organizuje tzv. Architekturu pro děti, což je výtvarný kroužek inspirovaný podobnými projekty existujícími v zahraničí, např. ve Finsku. Záměr těchto kroužků je jasný. Nechat děti aktivně reagovat na podněty a sledovat, případně mírně korigovat výsledek. Principy, které se dodržují jsou: komplexní řešení problémů, kreativita, kritické myšlení, komunikace a spolupráce. Děti tedy rozvíjí svoji vrozenou kreativitu ve spolupráci s ostatními a zároveň se učí podívat se na věci kolem sebe kritickýma očima a pozitivně na problémy reagovat. Výuka se často odehrává ve venkovním veřejném prostředí, aby děti byli přímo v centru dění. Tuto formu výuky většinou zprostředkovávají architekti, ale cílem není, aby šli malí studenti později studovat architekturu, ale vzbudit ten zmiňovaný aktivní zájem o prostředí, ve kterém žijeme.

V rámci projektu Elementární architektura (dílčí část specifického projektu Priority vzdělávání architektů na FA VUT v Brně 2018/2019; řešitelé: Ing. arch.Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., Ing. arch. Nicol Gale, Ph.D.) došlo k prověření některých metodik vyučovaných v předmětu ZAN i v průběhu workshopů s dětmi základních škol. Některé z těchto workshopů proběhly ve spolupráci s Artschool – brněnskou soukromou organizací pro výtvarné kurzy a kurzy architektury. Artschool už několikátým rokem vytváří program pro výuku prostorové představivosti a rozvoj estetického vnímání. Provozuje interaktivní program, kde děti prostřednictvím hravé výuky aktivně reagují na prostředí, ve kterém žijí. Náplň výuky je mimo jiné tvořena prací s prostorovými modely, aktivitami v interiéru i exteriéru, workshopy v budově Fakulty architektury i jednorázovými programy na základních školách. Na přípravě workshopů pro děti se podílely studentky Magisterského studijního programu FA VUT v Brně.
 
foto: Viola Hertelová, 2019

Workshopy

V budově Fakulty architektury v Brně již tradičně probíhají v rámci Dnů architektury a projektu VUT Junior workshopy určené žákům základních škol. Ústředním tématem je každý rok něco jiného. Ve starších ročnících (2017 a 2018) se malí studenti zaměřili na kresbu a práci s hlínou formou odebírání nebo přidávání (adice a subrakce). Jde o dva základní modely prostrové tvorby, které si žáci prakticky vyzkoušeli. Ze vzniklých modelů pak společně sestavovali město a bylo zajímavé sledovat jak pečlivě si pro svůj hliněný výtvor vybírají souseda a jak důsledně přemýšlejí nad tím, aby vybrané místo splňovalo jejich požadavky. Další workshop (2018) se zaměřil na práci s pruty a styčníky, které reprezentovaly špejle a želé bonbony. Děti tvořili ve skupinách a výstupem byly struktury ve formě mostů, věží nebo kupolí. Hlavním tématem bylo pochopení základních principů tohoto druhu konstrukce. / Lektoři: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Nicol Gale, Ing. arch. Kristýna Smržová, Ing. arch. Igor Serenčko

Další série zajímavých wokshopů, pořádaných Artschool ve spolupráci s Fakultou architektury v Brně, proběhla v Moravanech (2019). Program byl vystavěn speciálně pro zdejší děti, zaměřen na práci s konkrétním místem a rozdělen na dvě části. Práce spočívala v orientaci ve veřejném prostoru a urbanistickém návrhu pro moje město. Část workshopu, odehrávající se v exteriéru se soustředila na to, jak dobře děti znají město, ve kterém žijí a místa, se kterými se každý den setkávají. Aktivity byly zaměřeny na orientaci v prostoru odlišným způsobem než mají žáci zažité. Děti, rozděleny do dvojic, zkoumaly prostředí pomocí sluchu a hmatu a přicházely na množství vjemů, kterých si ve známém prostředí dříve nevšimly. Druhá část workshopu spočívala ve vytvoření urbanistického návrhu pro své město dle události, kterou si vylosovaly. Pracovalo se ve skupinkách a výsledkem byla společná koláž a prezentace návrhů, kde si děti vzájemně sdělovaly své záměry a diskutovaly o nich. Tento program byl také modifikován pro workshopy v Litomyšli a v Brně / Lektoři Artschool: Ing. arch. Ivana Zlámalová, Ing. arch. Vladimír Schmid; studentky FA VUT v Brně: Adéla Hajšmanová, Zuzana Šperlová, Terezie Javůrková

foto: Jakub Stýblo, 2018

V rámci projektu spolupráce VUT se základními školami se uskutečnil na ZŠ Antonínská třídenní soutěžní workshop s následnou veřejnou prezentací pro pedagogy, rodiče i studenty školy. Workshop probíhal přímo v prostorách základní školy (2018), kde se žáci 7., 8. a 9. tříd spolu se studenty a lektory z FA rozdělili do smíšených skupin a snažili se definovat problémy či příležitosti budovy školy a přilehlých veřejných ploch. Práce probíhaly celkem ve čtyřech týmech, další tým byl reportážní, na rozdíl od kreativců řešících potenciál prostor školy, zpracovával video a anketu na stejné téma, které bylo prvotní analýzou pro objevení skryté identity školy. Každá skupina byla vedena a konzultována architektem a žákům byli k dispozici i studenti prvního ročníku fakulty architektury. Výstupem bylo několik ideových projektů, které žáci a studenti společně odprezentovali formou veřejného vystoupení s představením návrhu řešení. Odborná porota (zástupci pedagogů ZŠ, FA, pracovníci odboru školství JMK) ocenila nejen nejlepší koncept, ale i úroveň zpracování, reálnost vize, či otevřený přístup a potenciál pro život celé městské čtvrti. Každý z návrhů reflektoval předcházející úvahy o prostorách školy, kterou každý z žáků důvěrně zná. Důležitým momentem bylo uvažování o tom, že prostředí, ve kterém se pohybujeme lze kriticky zhodnotit a uvažovat o jeho úpravách a vylepšeních, ne ho jen pasivně přijímat. / Lektoři: Ing. arch. Nicol Gale, Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., studenti FA VUT v Brně: Ing. arch. Kristýna Smržová, Ing. arch. Igor Serenčko, Ing. arch. Jakub Stýblo, Odborná porota za FA VUT v Brně: Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D.

foto: Barbora Ponešová, 2017

Útředním motivem všech těchto kurzů a výtvorů je jak samostatná práce, tak práce ve skupině, samostatné uvažování a tvorba narozdíl od stereotypního učení informací a opakování. Děti se učí aktivně uvažovat o světě, ve kterém žijí, chápat ho, spolupracovat a utvořit si vlastní názor na věc. V pozdějším věku by pak měly jednodušeji rozpoznat kvalitu prostoru a uplatnit své názory ať už ve vlastní tvorbě nebo jako aktivní občan, který si umí udělat obrázek nejen o místě, ve kterém žije a pozitivně se angažovat. Ze samotných workshopů pak vyplývá, že děti často přicházejí s neotřelými návrhy a některé výstupy jsou, z hlediska koncepčního uvažování, srovnatelné s výstupy čerstvých studentů architektury. Kreativní práce s nejmladšími, kteří ještě nenesou tak velké zatížení pravidly našeho systému, tak může být bohatým zdrojem inspirace a nadšení pro samotné architekty a práce s dětmi tak může fungovat oboustranně.
0 comments
add comment