Železná města: Diskuse k výstavě Krajiny Logistiky
Galerie VI PER Vás zve 25.3.2019 v 19:00 hod. na diskusi Železná města, která je součástí doprovodného programu výstavy Krajiny Logistiky.
„Tady se postavily železný města. Zabrala se zemědělská půda a postavily se ty haly. Obrovský. A je tam velkej tok lidí, co se sjíždí z daleka. A ještě jsem neslyšel nikoho, že by si pochvaloval plat." Těmito slovy shrnuje s přehledem celou logistiku majitel hospody v malém městě v západních Čechách nedaleko jednoho z areálů.
To, čemu verneovsky říká železná města, skutečná města připomíná svou velikostí a počtem svých dočasných „obyvatel". Logistická centra s obřími sklady jsou fyzickým odrazem současné globální ekonomiky, systému založeném na nepřetržitém toku zboží. Za poslední tři roky se celková plocha skladů u nás téměř zdvojnásobila. V poměru k HDP jich máme už téměř dvakrát více než v Polsku a třikrát více než v Maďarsku a na Slovensku. Stáváme se skladem (a skladníky) Evropy.
V diskusi se dotkneme několika otázek k tomuto tématu. Jaký dopad má výstavba velkoplošných skladů plných méně kvalifikované práce na českou společnost, český venkov, jeho každodenní realitu a budoucnost? Jakou roli hrají mikrozměny v sociální struktuře, soudržnosti a sousedských vztazích? Jsou lehké montované systémy dle mezinárodních certifikátů udržitelné a mění krajinu pouze dočasně nebo představují pozvolnou, nenávratnou změnu životního prostředí? Logistická centra nejsou městy, parky, nejsou pouhou infrastrukturou. Čím tedy jsou?
Potvrzení hosté:
Vít Bohal je doktorandem oboru kritické a kulturní teorii na Univerzitě Karlově. Je členem pražské skupiny Diffractions Collective, která se zaměřuje na témata jako akceleracionismus, posthumanismus, geofilozofii a kritickou teorii. Jeho texty se objevily v časopisech VLAK, VICE, A2larm, A2, Word Addict nebo Tvar. Je spolueditorem publikací Reinventing Horizons (display, 2016), a Allegorithms (Litteraria Pragensia, 2017).
Martin Ouředníček je docentem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, je vedoucím výzkumného týmu Urbánní a regionální laboratoř působícím na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje. Je editorem několika knih, jako je například Atlas sociálně prostorové diferenciace České republiky (2011), Historický atlas obyvatelstva českých zemí (2017), Sociální geografie Pražského městského regionu (2006), Sociální proměny pražských čtvrtí (2012), Sub Urbs (2013), Sociální prostředí Prahy (2017) a autorem více než 100 vědeckých publikací.
Michaela Pixová je sociální geografka zkoumající městská prostředí a jejich vztah k alternativním kulturám, k aktivní občanské společnosti a k sociálním nerovnostem. Působí jako vědecká pracovnice na Institutu sociologických studií FSV UK v Praze. Jako autorka spolupracuje s online deníkem A2larm.
Facebooková událost >
„Tady se postavily železný města. Zabrala se zemědělská půda a postavily se ty haly. Obrovský. A je tam velkej tok lidí, co se sjíždí z daleka. A ještě jsem neslyšel nikoho, že by si pochvaloval plat." Těmito slovy shrnuje s přehledem celou logistiku majitel hospody v malém městě v západních Čechách nedaleko jednoho z areálů.
To, čemu verneovsky říká železná města, skutečná města připomíná svou velikostí a počtem svých dočasných „obyvatel". Logistická centra s obřími sklady jsou fyzickým odrazem současné globální ekonomiky, systému založeném na nepřetržitém toku zboží. Za poslední tři roky se celková plocha skladů u nás téměř zdvojnásobila. V poměru k HDP jich máme už téměř dvakrát více než v Polsku a třikrát více než v Maďarsku a na Slovensku. Stáváme se skladem (a skladníky) Evropy.
V diskusi se dotkneme několika otázek k tomuto tématu. Jaký dopad má výstavba velkoplošných skladů plných méně kvalifikované práce na českou společnost, český venkov, jeho každodenní realitu a budoucnost? Jakou roli hrají mikrozměny v sociální struktuře, soudržnosti a sousedských vztazích? Jsou lehké montované systémy dle mezinárodních certifikátů udržitelné a mění krajinu pouze dočasně nebo představují pozvolnou, nenávratnou změnu životního prostředí? Logistická centra nejsou městy, parky, nejsou pouhou infrastrukturou. Čím tedy jsou?
Potvrzení hosté:
Vít Bohal je doktorandem oboru kritické a kulturní teorii na Univerzitě Karlově. Je členem pražské skupiny Diffractions Collective, která se zaměřuje na témata jako akceleracionismus, posthumanismus, geofilozofii a kritickou teorii. Jeho texty se objevily v časopisech VLAK, VICE, A2larm, A2, Word Addict nebo Tvar. Je spolueditorem publikací Reinventing Horizons (display, 2016), a Allegorithms (Litteraria Pragensia, 2017).
Martin Ouředníček je docentem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, je vedoucím výzkumného týmu Urbánní a regionální laboratoř působícím na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje. Je editorem několika knih, jako je například Atlas sociálně prostorové diferenciace České republiky (2011), Historický atlas obyvatelstva českých zemí (2017), Sociální geografie Pražského městského regionu (2006), Sociální proměny pražských čtvrtí (2012), Sub Urbs (2013), Sociální prostředí Prahy (2017) a autorem více než 100 vědeckých publikací.
Michaela Pixová je sociální geografka zkoumající městská prostředí a jejich vztah k alternativním kulturám, k aktivní občanské společnosti a k sociálním nerovnostem. Působí jako vědecká pracovnice na Institutu sociologických studií FSV UK v Praze. Jako autorka spolupracuje s online deníkem A2larm.
Facebooková událost >
0 comments
add comment
