Rozhovor se Zdeňkem Jiranem o letošním Olověném Dušanovi
 |
ZJ: Dušan je bezesporu chvályhodná a skvělá věc a škole prospívá. Je to v podstatě jediné prestižní měřítko, nezávislé na kantorech, kterým se dá úroveň školy poměřovat. V porotě sedí osobnosti ze světa, které mají náležitý odstup - třeba loni Jiřičná nebo letos Šik. Nedávní absolventi mají zase na paměti, co je na škole trápilo a mohou do toho touto cestou mluvit. Také hodně záleží na tom, kteří konkrétní lidi celou akci pořádají. Jana Vencálková to teď dělá s neuvěřitelnou energií a dělá to dobře.
JK: Vybrat z takového množství projektů ty nejlepší je asi pěkná dřina…
ZJ: Samozřejmě není čas zkoumat do podrobnosti každý projekt a asi to není ani smyslem této soutěže. Obecně u podobných přehlídek prací strašně záleží na zadání - tématu práce. Mnohem více na člověka zapůsobí zajímavé výtvarné zadání - galerie, objekt plující po Vltavě, regenerace ostrova a podobně - tyto šťavnaté práce vždycky zaujmou víc než sociální bydlení v proluce nebo urbanismus. Kreativní věci zkrátka budou pro architekty vždycky atraktivnější. V tom pramení subjektivismus uvažování poroty, ale tak to prostě je.
JK: Jak se Vám porotovalo? Rozuměl jste si s ostatními porotci?
ZJ: Porota byla pohodová a konzistentní. V podstatě to byli samí "Šikovci" a já k tomuto názoru nemám daleko, takže žádné problémy nebyly.
JK: Na začátku jste si s kolegy definovali hodnotící kritéria?
ZJ: Na začátku jsme o tom uvažovali, ale pak jsme zjistili, že je to nesouměřitelné. Všichni studenti nemají jedno univerzální zadání a není možné snadno najít kritérium pro jejich zhodnocení. Proto se hledají práce, které mají duši, posouvají věci o kus dopředu, jsou zajímavé prostorově… Většinou to je jedna nebo dvě věci z ateliéru, hodněkrát se nám stalo, že do některých ateliérů ani nemělo cenu chodit. Úroveň ateliérů je hodně rozkolísaná.
JK: Které ateliéry Vám během hodnocení utkvěly v paměti?
ZJ: Hodně mě zajímal atelier Miloša Floriana, který před rokem obrovsky vystřelil, ale poslední práce na mě působí tak, že je důležitější spíše jejich počítačová prezentace, než jejich obsah. Podobný pocit jsem měl z mnoha prací v Kroupově ateliéru. Dobrou práci udělali kluci z HŠH - tam je vidět, kolik do toho pumpují energie. Bočan byl dobrej. Dlouhodobě kvalitní koncept vidím u Romana Kouckého a jeho ateliéru. Tam jsou neuvěřitelné věci. Bez Kouckého by byla škola poloviční.
JK: V posledních letech je trendem na školách architektury experimentální a badatelský přístup - hledání nových zadání, nových forem. Myslíte si, že je to módní záležitost, na kterou není třeba reagovat, nebo tato složka na fakultě chybí?
ZJ: Osobně si myslím, že právě toto na škole chybí. Není to módní záležitost. Kolem nás jsou v současné době úžasné technologické možnosti, přetlak informací je obrovský a spousta dalších nových věcí - je potřeba, aby na to škola reagovala. Na škole je zatím věda a výzkum zaměřená na urbanismus. Výzkum v architektuře palčivě chybí. Může se věnovat otázkám bydlení, ekonomií stavění, což je velmi aktuální téma, nebo novým technologickým možnostem.
JK: Ztratila tedy škola kontakt s aktuální praxí?
ZJ: Přesně tak. Na škole se učí hlavně řemeslo, což je dobře a je to potřeba, ale přesah do aktuálních potřeb a témat společnosti je žádoucí. Je nutné najít pro řemeslo uplatnění v dnešním světě.
JK: Děkuji za rozhovor
Ing. arch. Zdeněk Jiran
1983 - FA VUT Brno
po praxi ve Stavoprojektu Liberec, ateliér 03, projektoval v letech 1989 -1990 ve Vídni (prof. W. Holzbauer), v Řezně (arch. Naumann) a Salzburgu (arch. Franzmair). Po dalším působení v Liberci (SIAL) a v pražské pobočce SIALu spoluzaložil v r. 1992 architektonickou kancelář JBKM, od roku 1995 pokračující jako JIRAN KOHOUT Architekti.
1994-2005 ateliér architektonické tvorby (s arch. Vavříkem) na FA ČVUT, Ústav navrhování III (Prof. L. Lábus)
1995-2001 předseda dozorčí rady NČA
2003-2005 člen akademického senátu FA ČVUT
člen Obce architektů a S.V.U. Mánes, autorizovaný architekt ČKA 00 255
0 comments
add comment
