Filozofie šťastného bydlení od Ateliéru Kunc Architects

Jsou různé cesty ke štěstí. Různé formy i přístupy: my víme, že prostředí, ve kterém žijeme, ovlivňuje a mění náš život. Dělá ho šťastnějším. Architekt Michal Kunc prezentuje, jak architektura dělá lidi šťastnějšími. Jeho architektura je o hledání pohody a štěstí v životě.

---

Emoce nejsou slabost!

Vaše architektonická práce záměrně pracuje s emocemi, s atmosférou a náladou. Není to subjektivní a tak trochu neuchopitelné?
Michal Kunc: Naopak emoce je to, co práci mého ateliéru odlišuje od jiných ateliérů. Vůbec nepovažuji nálady, emoce nebo atmosféru okamžiku za něco, co by architekturu a její význam oslabovalo. Dává jí to sílu a hloubku. Proto v naší práci takové emoce s klientem cíleně vytváříme. Chceme, aby naše domy vzbuzovaly emoce, pocity, nálady. Smyslem je, aby se v nich dobře žilo.

Koncept "bydlete jako na dobré dovolené" propagujete již řadu let. Ale na druhou stranu každá dovolená jednou skončí a naše návraty "zpět do reality" bývají dost tvrdé…
M. Kunc: S konceptem bydlení jako o dobré dovolené pracujeme už skoro deset let. Za tu dobu jsme navrhli a realizovali desítky staveb a troufnu si tedy říct, že víme, jak s náladou a emocí pracovat. Pozor, to není nějaký marketingový slogan, který si nalepíte na plakát developerského projektu, ale hluboce promyšlený koncept, nad kterým jsme s kolegy strávili tisíce hodin.

Dobře, když budeme konkrétní: jak se dům plný emocí, nebo jak také říkáte "domov jako o skvělé dovolené" navrhuje? Můžete to přiblížit?
M. Kunc: Základem našich úvah je filozofie, ke které jsme došli nejen během cest po světě, ale především navrhováním pro zcela konkrétní lidi a rodiny. Neexistuje jeden typicky český nebo jakýkoliv jiný klient, který by měl nějak kvantifikovatelnou představu. Tak staví developeři: pro zákazníka, kterého neznají. V Ateliéru Kunc rodinné domy navrhujeme jako v butiku. Představte si, že jdete ke krejčímu, protože jste v předchozích letech nosil už několik obleků: nejdřív nic moc, pak slušná konfekce a nakonec něco jako ready-to-measure… Ale přijde okamžik, kdy si uvědomíte, že vaše touha po klidu a soukromí, vaše setkání s dobrými přáteli, vaše rodina… že na to všechno potřebujete něco víc.


Architekta?
M. Kunc: … samozřejmě teď bych měl odpovědět, že potřebujete architekta. Ale to, jak náš ateliér profilujeme, je něco více než jen architektura. Pro naplnění emocí potřebujete partnera, protějšek, se kterým několik let sdílíte ty nejvnitřnější pocity. Každý dům se staví dva, tři roky… a po tu dobu není architekt jen ten, kdo vám dodává plány, tabulky materiálů, případně vizualizace. Je to někdo, kdo s vámi jde vaší osobní cestou: musí ji pochopit, musí znát, kam směřujete, jaké vztahy jsou pro vás důležité a co se má do budoucího domu promítnout.
 
Jak tenhle proces probíhá? Jak se od abstraktních emocí dostaneme k třírozměrnému domu?
M. Kunc: Jen málo lidí miluje uzavřené prostory. Nejlépe se obvykle cítíme v otevřeném prostoru, propojeném do exteriéru. Proto navrhujeme "bydlení na zahradě", zkoumáme vztahy… konkrétní místo a jedinečnost daného člověka, obyvatele budoucího domu. Z toho pak dům vyrůstá sám a zcela přirozeně. Do procesu vkládáme společně spoustu pozitivní energie. Dám ještě jeden příměr: když pečete koláč, smícháte xy surovin, na určitý čas necháte v určené teplotě péct a mělo by to klapnout… Mělo by, ale nemusí. Potřebujete tomu celému procesu dát duši. Třeba takovou, jakou mu dávala vaše babička, když pekla bublaninu. Rozumíte přece rozdílu mezi "smíchat suroviny a péct" a "babiččina letní bublanina". To jsou naše domy. Mají duši a hovoří svým jazykem.


Nejspíš se ve vašich úvahách odráží i vaše osobní prožitky. První dům splněných přání stojí v Praze - Modřanech a pokud vím, věnoval jste mu obrovské úsilí. Jak byste tuto stavbu popsal?
M. Kunc: Víc než deset let navrhujeme domy, obvykle ve středních Čechách a potkáváme se s různými klienty. Krok po kroku jsme "pilovali" náš koncept domu šťastného bydlení. A pak se jednoho dne rozhodli představit náš první, vlastní dům. Přetavili jsme do něj to nejlepší z naší filozofie bydlení, našich projektů, realizací, ale i z cest po světě a poznávání tématu bydlení pro moderního člověka. Výsledkem je souhrn myšlenek a postupů, který pomáhá vytvořit koncept  "ideálního domu": cenově dostupný, moderní pohodlný dům, který respektuje individualitu každé rodiny, ale zároveň v sobě nese prvky našeho AKA rukopisu. To je naše filozofie bydlení a tzv. šťastného domu.

Jak byste tuto filozofii a váš "šťastný dům" popsal?
M. Kunc: Nejprve musíte najít místo, které se vám líbí, které vás něčím fyzicky a vnitřně přitahuje. Říkáte si: tady by se mi líbilo žít, bydlet a založit rodinu... Tady bych chtěl šťastně žít. Pro šťastné bydlení je nejdůležitější práce architekta, který tento pocit cítí a dokáže zhmotnit a ještě k tomu navíc umocnit tak, že se člověk těší z každého pokroku. Od prvních povídání a skic přes samotný proces stavby až do finále, které představuje předání klíčů a nastěhování se do svého nového šťastného domova.
 
Řada klientů ale potřebuje bydlet, ne si povídat nad pocity. Architektova role je přece v tom, aby navrhl prostor a dovedl realizaci přes úskalí stavebního povolování až k úspěšné realizaci…
M. Kunc: Samozřejmě, tak se na bydlení dá také pohlížet a většina klientů na něj možná tak pohlíží. My v AKA jsme ale něco jako butik: chceme pracovat pro ty klienty, kteří s námi sdílejí stejné hodnoty. Tam, kde empatie architekta je začátkem společné práce. My dovedeme naslouchat klientovi, dovést naše společné debaty nad přáními a potřebami až ke splněnému snu o šťastném životě v klidu vlastní zahrady, vlastního domu.

Skromnost a vize

Pořád kroužíme kolem empatie, naslouchání… Zkuste uvést hlavní charakteristiky rodinného domu podle AKA…
M. Kunc: Nevyhýbám se odpovědi, jen popisuji cestu a úvahy, které jsou "za" naším konceptem. Ten pomyslný motor, který nakonec pohání naši architekturu. Ale zcela konkrétně: naše domy jsou "nenápadně krásné". Jejich bohatství není v drahých nebo netypických materiálech… spočívá ve vnitřní atmosféře pohody. Pak je to určitě bydlení venku - díky velkým proskleným plochám vidíme kus zahrady z každé místnosti. Další charakteristikou je malá severní terasa se vstupem z kuchyně. Přesně na ní při snídani najdete klid a útočiště nejen před horkem. Dům zrozený ze snů a přání nedělá rozdíl mezi interiérem a exteriérem, je to jeden plynoucí prostor plný emocí, jeden příběh, jedna krajina pro bydlení, vlastně pro život. Dům nesmí omezovat, musím z něj vidět, proto jsou klíčové průhledy do zeleně a velké kryté letní terasy propojené s obývacím prostorem. Pak také používáme velké prosklené plochy umožňující bydlet "od plotu ke plotu".

Tomu rozumím: v podstatě jde o koncept bungalovu do písmene L…
M. Kunc: To nelze takto striktně říct. Naše domy žijí spolu s vámi, každý dům je jako příběh. Složený z mnoha materiálů a jejich působení: Je přece tak krásné kombinovat přírodní materiály, mozaiky povrchů, dřevo s cihlou, kamenem, sklem, barvou. Přidejte světlo a doteky přírody. Důležité je žít na celém pozemku, aby vás dům neomezoval, aby byl takovým proskleným přístřeším, aby umožňoval prožívat místo, zahradu jako celek.

Architektura nejen praktická, ale i krásná

Jak se pak dá popsat výsledek vaší práce? Stačí prostě říct: tohle je "dům štěstí"?
M. Kunc: Každý dům vypráví o stylu života jeho obyvatel. Jsou to příběhy v nich a okolo nich. Odehrávají se, přecházejí v nich náladách a pocity svých obyvatel, drží nás v teple a bezpečí, vytvářejí útočiště, náš domov.
Krásný dům v nás vzbuzuje emoce, přitahuje nás, představujeme si, že takto bychom mohli a chtěli žít. Pak během tvorby a navrhování, získáme k domu svůj osobní vztah, už to není jen "dům", je to partner, osobnost s vlastní duší. Dům, který nás chrání. A my jsme tam šťastní.

Jak jste si u modřanského domu, který je esencí vašich představ i "manifestem" tvůrčí práce, představoval ideální dům?
M. Kunc: Na konci každého dne se budu moci vrátit do svého krásného, útulného domova. Přivítá mne a bude sdílet a odrážet všechny mé nálady a emoce. Mám za sebou nabitý pracovní den ve městě, s jeho shonem, vzrušeními, malými stresy, mnoha setkáními… Večer vše pomalu končí a já se vracím trochu unavený, rozrušený z příliš mnoha podnětů a situací a těším se na to klidné místo, které mne přijme a dá mi prostor k uklidnění. Večer sedíme se ženou a díváme se velkými prosklenými okny přes terasu do zahrady. Přichází soumrak, v klidu a míru, a já znovu získám kontakt se svým skutečným já a vracím se k sobě. To je pro mne základ spokojeného života. Místo, kam patřím.


Popisujete určitý model uspěchaného, městského života a v protikladu k němu určitou odtrženost, bariéru mezi vnějším a vnitřním světem. Jak se toto vše promítá do architektury?
M. Kunc: Moje já, to, co skutečně jsem, mé nálady, pocity, úvahy, vše v prostředí navrženém mně na míru, je pak jako bytost. Dům je můj partner. V takovém prostředí se mohu dobít, nabrat energii a klid, stát se znovu spokojený a šťastný. V hlubším smyslu jsem se vrátil domů. Uvažuji, že jsem nepostavil dům, tedy architekturu, ale vytvořil jsem si krásný domov. Dům jako báseň.

Děkuji za rozhovor.