Výročí úmrtí průkopníka abstrakce Františka Kupky

    Praha - Průkopníci nových směrů ve výtvarném umění si vždy těžce razili cestu na výsluní a nejinak tomu bylo i s představiteli abstrakce na počátku 20. století. Rodák z Opočna František Kupka, jeden z prvních malířů, který ve svých dílech dospěl k čistě abstraktnímu projevu, také větší uznání během života nepoznal. Dnes se však Kupka, jenž zemřel 24. června 1957, řadí k slavným světovým moderním umělcům.
    Když Kupka v roce 1912 na Podzimním salónu v Paříži vystavil poprvé své nefigurativní obrazy - Amforu, Dvoubarevnou fugu a Teplou chromatiku, lidé reagovali rozpačitě a kritici nelítostně. "Pan Kupka nás uvádí ve zmatek, protože vystavuje pouze jednoduché arabesky," napsali o umělci, který se v prvním desetiletí 20. století v bohémském prostředí Paříže dokázal prosadit především jako ilustrátor a karikaturista.
    Kupku neoslovovaly kolektivní umělecké programy, distancoval se od avantgardy a jeho praktické i teoretické zkoumání malířské formy směřovalo k vlastnímu výrazu. Byl ryzím individualistou, nevyhledával společenské kontakty a na rozdíl třeba od kolegů Vasilije Kandinského či Pieta Mondriana se nikdy nesnažil rozšířit svou estetiku mimo oblast výtvarného umění.
    V Čechách, kde byl po první světové válce jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění, jeho dílo odborné kruhy nepřijaly příliš vřele. Například teoretik Karel Teige Kupku v zásadě odmítl, jelikož malíř trvale žijící ve Francii neprošel kubismem a bez "kubismu by ovšem koncepce obrazu nezávislého od přírodní skutečnosti nebyla myslitelna". S větším úspěchem se nesetkala v roce 1946 v Praze ani Kupkova souborná výstava.
    "V komunistickém Československu byla Kupkova tvorba dlouho pokládána za 'lidu škodlivý příklad imperialistické ideologie a kosmopolitního nihilismu' a jeho díla byla uložena v depozitářích," napsala autorka malířovy monografie Ludmila Vachtová. Světové galerie se o opomenutého klasika moderny začaly zajímat od 50. let, kdy vystavoval v New Yorku (1951) a hlavně v Paříži (1958), což přišlo bohužel až rok po jeho úmrtí.
    Dnes vlastní alespoň nějakého Kupku přední české a světové galerie a muzea moderního umění. Nejslavnější český moderní malíř drží v současnosti i domácí aukční rekord, když byla jeho Abstraktní kompozice (1925-30) 20. května vydražena za 13,4 milionu korun (bez aukční přirážky). V zahraničí se ale Kupkova díla před lety prodala i za v přepočtu téměř 18 milionů korun.
    František Kupka se narodil 23. října 1871 v  Opočnu, mládí strávil v Dobrušce. Odmalička projevoval výrazné výtvarné nadání, ale nejprve se vyučil sedlářem. Z iniciativy učitele Aloise Studničky z Jaroměře Kupka studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze a pak pokračoval ve Vídni. V polovině 90. let 19. století se usadil na pařížském Montmartru.
    Kupka začínal technicky přesnou akademickou malbou a kresbou. Inspirací mu byl neobvykle široký okruh zájmů - mimo jiné vesmír, astrologie, biologie, fyzika, moderní technika, hudba. K nefigurativní malbě dospíval postupně. V roce 1910 odmítl "malovat, kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší", ale chtěl malovat jen "pojetí, syntézy, akordy a podobné". V prvních abstrakcích se Kupka nacházel - jak napsal - "na poloviční cestě mezi hudebním tónem a světlem".
    Od roku 1906 žil s druhou manželkou Ninou Straubovou v domku se zahradou v Puteaux nedaleko Paříže. V roce 1914 se přihlásil do francouzské cizinecké legie a bojoval na frontě, pomáhal také organizovat českou vojenskou jednotku ve Francii. Po válce žil v ústraní a většinu času ve finanční nouzi, i  když pobíral jisté příjmy z pražské Akademie a od svého přítele a mecenáše Jindřicha Waldese. Svérázný Kupka neuměl své obrazy prodat, první smlouvu s  galeristou například podepsal až ve věku 80 let.
    Přestože již v roce 1931 připsal Alfred Barr jr. Kupkovi průkopnictví v abstraktním malířství, český umělec se cítil nepochopen a prožíval vážné nervové krize. Po druhé světové válce se však jakoby zázračně vzchopil a až do smrti pokračoval v práci ve znamení abstraktní tvorby.
    Jak napsala Ludmila Vachtová, Kupka byl "temperamentem hédonický asketa, myšlením racionalistický romantik, mystik materialismu, fanatik symbolické představy a konstruktér čistého pojmu". Umělce světového formátu v něm nakonec, byť se zpožděním, rozpoznala zahraniční výtvarná kritika i galeristé.