Zase z nas delaji voly. Tak jako z toho "Oka na Prahou" mela byt videt cela Praha, ale z Prahy by bylo “Oka” nevidet, tak i tento "Ptak Vohnivak" (To je tak nadherny? Ne to jen mi tak vohniva !") treba, jak cteme, na Narodni divadlo z nej uvidime, ale od Divadla videti bude niceho !?! nebude
Estetično nechám povolanějším. Jako vysloužilý TZB mám dotaz, zda model stavby byl v tunelu podroben zjištěním možných rezonancí /harmonické frekvence/ navrženého korábu. O nesmyslnosti pojmu "energeticky úsporná stavba" nemá cenu diskutovat. Všechna media a hmoty tahat prům. do 80metrů výšky. Dost by mne zajímalo i řešení dilatace konstrukce lodi při oslunění. Pochopitelně u mrakodrapů je priorita cena pozemku. P.S. Je to králíkárna pro anglickou klientelu?
Zamýšlel se architekt nad tím, jak se asi budou obyvatelé toho domu cítit, když každé ráno po probuzení uvidí vrak lodi. To mi přijde šílené. Obytné stavby se snad staví pro to, aby se v nich obyvatelé cítili alespoň trochu příjembě.
Jestli jsme se do teď ptali, zda je vhodné, aby lidé chodili denně ve svém vlastním městě kolem delirantních vizí z obrazů Giorgia de Chirica, tak po dokončení bytového souboru Fragment v Karlíně s podobně nařvaným výtvarným pojednáním fasády, jaké se prezentuje na projektu pro Butovice, je jasné, že nikoliv.
V Karlíně se předně nejedná o umění ale o drzý atentát na lidské vnímání. Je přesnou obdobou toho, jako když vjede posprejovaná vlaková souprava do stanice a vy prostě nemůžete uhnout očima. Můžete je jen na chvíli zavřít. Ale zavírání očí a odvracení hlavy asi není to, co by dělalo naše životy lepšími a prožívání města příjemnějším. Podstata té neomalenosti spočívá v tom, že ve značné vzdálenosti od dotyčného výtvoru není před jeho působením úniku. „Ono to tu“ s vámi je, i kdybyste sebevíc nechtěli.
A zblízka?... Na blízký pohled – ba skoro na dotek – je to nepříjemné jako klubko žiletkového drátu. Jednotlivé plechové tabule přismrknuté dohromady housenkovými svary působí i přes svůj vtíravý lesk na samé hraně provizornosti a pořád vytvářejí dojem něčeho nehotového. Přestože si na ně můžete doslova sáhnout, nemáte chuť to udělat. Síla plechů navíc není dost velká na to, aby rozptylovala podvědomé obavy, že se o ně můžete při neopatrném doteku pořezat. Tohle v podstatě agresivní působení je ještě podtrženo zrcadlovým leskem, který zesiluje vnímání věci jako nebezpečné nebo přinejmenším nepříjemné.
Smutné a směšné zároveň je to, že ten dům je sám o sobě docela dobrou architekturou, která by si při troše rozumu vystačila úplně sama. A ten pouťový bengál od Černého by vůbec k ničemu nepotřebovala. Nevím, proč developer cítil potřebu kromě samotného stavění ještě všem okolo prostřednictvím pana Černého jaksi preventivně každé ráno „nabít hubu“. A to opakovaně, den za dnem…napořád…
Na otázku, jak se budou cítit obyvatelé toho příštího domu vznikajícího též ve spolupráci s Davidem Černým v Butovicích je těžké odpovědět. Ona si výše pořizovacích nákladů příslušné psychopaty vyselektuje sama. U ostatních uživatelů okolního městského prostoru už to lze snáze odhadnout – budou se cítit blbě.
Už jen ten název, opravdu se u nás všechny budovy musí jmenovat anglicky? Neboi stavíme už jen pro cizince?
Ale to je skoro jen mimochodem. Celý ten záměr, to je velký omyl, po všech stránkách – od urbanismu až po výtvarno, nebo v tomto případě spíš pseudovýtvarno. Výsledek toho, když s predátorský developer kamarádí s nekritickým výtvarníkem. Na dané místo žádná věž nepatří. S vrakem lodi už vůbec ne. Dopadne to jako Cyberdog, který jednak ucpal docela (před jeho příchodem) užívaný průchod na pěší zónu a k metru, dnes je zavřený a pustý. Se zájmem čtu, že je to technologicko.informační centrum, to znamená, že původně automatizovaná kavárna se zřejmě „pro velký úspěch“ mění.
O tom, že už na základní škole se ve fyzice děti učí, že vidí-li z bodu A bod B, vidí také také z bodu B bod A, čili slova o tom, že to nebude vidět, je prostá lež nebo neznalost.
Budova možná bude energeticky úsporná, ovšem ten vrak, co se o ni opře, to znehodnotí, i kdyby používal jen posbíraný šrot.
Jihozápadní Město bylo skvěle navrženo, s velmi dobrou urbanistickou kompozicí. Současné zásahy Trigemy ji ovšem ničí. Zřejmě s podporou radnice.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
V Karlíně se předně nejedná o umění ale o drzý atentát na lidské vnímání. Je přesnou obdobou toho, jako když vjede posprejovaná vlaková souprava do stanice a vy prostě nemůžete uhnout očima. Můžete je jen na chvíli zavřít. Ale zavírání očí a odvracení hlavy asi není to, co by dělalo naše životy lepšími a prožívání města příjemnějším. Podstata té neomalenosti spočívá v tom, že ve značné vzdálenosti od dotyčného výtvoru není před jeho působením úniku. „Ono to tu“ s vámi je, i kdybyste sebevíc nechtěli.
A zblízka?... Na blízký pohled – ba skoro na dotek – je to nepříjemné jako klubko žiletkového drátu. Jednotlivé plechové tabule přismrknuté dohromady housenkovými svary působí i přes svůj vtíravý lesk na samé hraně provizornosti a pořád vytvářejí dojem něčeho nehotového. Přestože si na ně můžete doslova sáhnout, nemáte chuť to udělat. Síla plechů navíc není dost velká na to, aby rozptylovala podvědomé obavy, že se o ně můžete při neopatrném doteku pořezat. Tohle v podstatě agresivní působení je ještě podtrženo zrcadlovým leskem, který zesiluje vnímání věci jako nebezpečné nebo přinejmenším nepříjemné.
Smutné a směšné zároveň je to, že ten dům je sám o sobě docela dobrou architekturou, která by si při troše rozumu vystačila úplně sama. A ten pouťový bengál od Černého by vůbec k ničemu nepotřebovala. Nevím, proč developer cítil potřebu kromě samotného stavění ještě všem okolo prostřednictvím pana Černého jaksi preventivně každé ráno „nabít hubu“. A to opakovaně, den za dnem…napořád…
Na otázku, jak se budou cítit obyvatelé toho příštího domu vznikajícího též ve spolupráci s Davidem Černým v Butovicích je těžké odpovědět. Ona si výše pořizovacích nákladů příslušné psychopaty vyselektuje sama. U ostatních uživatelů okolního městského prostoru už to lze snáze odhadnout – budou se cítit blbě.
Ale to je skoro jen mimochodem. Celý ten záměr, to je velký omyl, po všech stránkách – od urbanismu až po výtvarno, nebo v tomto případě spíš pseudovýtvarno. Výsledek toho, když s predátorský developer kamarádí s nekritickým výtvarníkem. Na dané místo žádná věž nepatří. S vrakem lodi už vůbec ne. Dopadne to jako Cyberdog, který jednak ucpal docela (před jeho příchodem) užívaný průchod na pěší zónu a k metru, dnes je zavřený a pustý. Se zájmem čtu, že je to technologicko.informační centrum, to znamená, že původně automatizovaná kavárna se zřejmě „pro velký úspěch“ mění.
O tom, že už na základní škole se ve fyzice děti učí, že vidí-li z bodu A bod B, vidí také také z bodu B bod A, čili slova o tom, že to nebude vidět, je prostá lež nebo neznalost.
Budova možná bude energeticky úsporná, ovšem ten vrak, co se o ni opře, to znehodnotí, i kdyby používal jen posbíraný šrot.
Jihozápadní Město bylo skvěle navrženo, s velmi dobrou urbanistickou kompozicí. Současné zásahy Trigemy ji ovšem ničí. Zřejmě s podporou radnice.