Právní důvody odvolání ředitele Národní galerie Praha a Muzea umění Olomouc

V posledních dnech zazněla v některých mediích kritika ministerstva ohledně 1) způsobu odvolání obou ředitelů, zejména pana docenta Jiřího Fajta a řada dezinformací a nepravd ohledně 2) důvodů vlastního odvolání. Tento dokument má za úkol pro odbornou veřejnost a média přehledně shrnout fakta, které k tomuto kroku ministerstvo vedly.

1. Administrativní rámec odvolávání ředitelů příspěvkových organizací

Právem a kompetencí ministra jejmenovat a odvolávatjednotlivé vedoucí pracovníky a ředitele příspěvkových organizací řízených MK ČR, a v některých případech je to i bezodkladnou povinností, zjistí-li, že nevykonávají kvalifikovaně svou práci, neplní-li své pracovní povinnosti či dokonce dopustí-li se porušení zákona či jiných předpisů. Děje-li se tak opakovaně a soustavně, a je-li zde důvodná obava, že obdobná jednání budou pokračovat i v budoucnu (viz. výrok pana Fajta o brzkém záměru uzavřít stejnou smlouvu pro rok 2019) je zákonnou povinností ministra konat aktivně a neprodleně, aby ochránil majetek a dobré jméno dané instituce i celé České republiky a zabránil dalším škodám. 

1. Odvolání GŘ Národní galerie Praha

Média byla na TK dne 18. 4. 2019 informována mimo jiné o „licenční smlouvě“, kterou si bývalý GŘ Jiří Fajt zajistil sám sobě 31. prosince 2018 odměnu ve výši 1.120.000 Kč ke svému platu a dalším odměnám za „dramaturgický plán výstav pro rok 2018“.Tato smlouva byla pouze nejvážnějším porušením povinnosti řady jeho manažerských pochybení, která dokládají veřejnosprávní kontroly, které v NGP probíhaly poslední 4 měsíce (nikoli tedy za 4 dny, jak tvrdí pan Fajt).

V čem spatřuje MK ČR protiprávnost jednání pana Fajta? Dle výsledků zmíněné několikaměsíční veřejnosprávní kontroly a následného právního rozboru se měl GŘ dopustit následujících jednání:

1. Odměnu ve výši 1.120.000Kč čerpal z prostředků výhradně určených na „součást oslav připomínajících významná výročí roku 2018 spojená s českou státností“.Dle vládního usnesení č.353 z 10. května 2017 se tato odměna mohla stahovat pouze a výhradně na 2 projekty a to „První republika“ a výstava „1968: S LIDSKOU TVÁŘÍ“. Pan Fajt však v předmětu licenční smlouvě uvádí dalších 6 projektů, které se projektů výročí vůbec netýkaly (jako např. Bonjour Monsier Gaugain, Fr. Kupka a další), tedy výstav, které byly součástí normálního výstavního programu NGP pro rok 2018, nikoliv však výše zmíněného a vládou financovaného projektu „Oslav výročí“). To znamená, že nemohl a nesměl do předmětu licenční smlouvy zahrnout projekty, kterých se oslavy bezprostředně netýkaly a navýšit si tím neoprávněně objem předmětu vlastního plnění licenční smlouvy.
2. Smlouva je uzavřena na jedné straně panem Jiřím Fajtem, v té době generálním ředitelem NGP a na straně druhé paní Giese, jeho kancléřkou. Ta má však podle Směrnice NGP č.5/ 2017 viz a podpisového řádu ze dne 1. 7. 2018 pravomoc podepisovat smluvní závazky maximálně do výše 500.000 Kč bez DPH. Pan Fajt ze dne 17. 4. 2019 tvrdí, že v případě zastupování GŘ má stejné kompetence jako on (myšleno Jiří Fajt). Protože ale na smlouvě je vlastnoručně podepsán GŘ Fajt a jeho kancléřka Giese, o žádném zastupování nemůže být řeč. V tomto bodě je možná smlouva relativně neplatná.
3. Další zvláštností smlouvy je přisvojení si oprávnění sám sobě si udělovat odměnu a stanovovat její výši. Taková záležitost by musela být jednoznačně projednána s Ministerstvem kultury, resp. příslušným odborem a zaznamenána, k čemuž nedošlo. I kdyby opravdu došlo k ústním jednáním mezi panem Fajtem a exministrem kultury panem Hermanem, jak se uvádí v médiích, o dorovnávání platu pana Fajta na tzv. německou úroveň různými smlouvami o dílo za vedení rezortu panem Hermanem, toto ujednání rozhodně nezavazuje další ministry. Proto v případě výměny ve vedení ministerstva kultury (nastoupení pana Šmída 13. 12. 2017 a pana Staňka 27. 6. 2018 po panu Hermanovi) měl GŘ v případě požadovaných úprav svého platu vstoupit v jednání s novým ministrem, potažmo jeho náměstkem, a vést dialog o možných mimořádných způsobech odměňování a popř. argumentovat způsobem, jakým mu podle jeho vlastního vyjádření vyšel vstříc ministr Hermanem např. v případě výstavy Karla IV. K dialogu na toto téma mezi GŘ a MKČR však nikdy nedošlo. Ponecháme-li nyní stranou nemorální, netransparentní a pro ostatní kurátory zcela nekolegiální formu tohoto způsobu odměňování, je zřejmé, že si jak o výši, tak o právním titulu této odměny rozhodl svévolně, bez předjednání a bez schválení ze strany ministerstva, sám pan Fajt. 
4. Vážnou nestandardnostíje retroaktivní ustanovení v čl. 8.1,neboť smlouva byla uzavřena 20. prosince 2018, ale nabyla „obligačně právní účinnosti“ zpětně od 1. 9. 2017. Toto krajně nestandardní ustanovení působí v kontextu celé smlouvy podezřele a účelově.Zákon předpokládá, že smlouvy na služby se vyjednávají dopředu, nikoli se zpětným plněním, protože službu není možné skladovat a využít např. ze zásoby. Jestliže je proto smlouva na službu uzavřena na celý rok 2018, očekává se, že bude rozhodně projednána a podepsána před tím, než se projekt spustí, tedy nejpozději před začátkem výročí oslavv prosinci roku 2017. A nikoli v posledním týdnu v roce následujícím (prosinec 2018), s tím, že ihned po podepsání si odměnu autor nechá poslat od Národní galerie na Silvestra 31. 12. 2018 celé plnění, tedy částku přesahující 1 milion Kč.
5. Neméně sporným bodem je v čl. 2.1 specifikace „autorského díla“. Jen stěží lze považovat za ucelené autorské dílo dramaturgickou koncepci NGP pro rok 2018, zvláště podílelo-li se na ní vícero dalších kurátorů a autorů, což je doložitelné z veřejných zdrojů. Jedná se pak spíše o spoluautorskou činnost vícero autorů, ne tedy o svébytné a jedinečné dílo jediného autora, tedy pana Fajta. U pozice generální ředitele se dále předpokládá, že bude ze své pozice kontrolovat a dozorovat schválený dramaturgický plán výstav a jednotlivých projektů, včetně osobní komunikace s jednotlivými umělci, a to jako součást výkonu své běžné manažerské koncepční a řídící agendy, ne jako specificky a extra honorovanou činnost.

Stranou ponecháváme nekolegialitu celé vysoké odměny, kde se už nejedná o trestněprávní záležitost, ale jen o postup proti dobrým mravům, a která je u osoby v předním manažerském postavení zvlášť profesně nepřijatelná.

V kontextu výše uvedených bodů je nutné dodat, že jedním z důvodů okamžitého odvolání byla i skutečnost, že pan bývalý GŘ Fajt přiznal kontrolorům 17.4 2019 (stejně jako to pak znovu potvrdil v TV Událostech Komentářích dne 18. 4. 2019), že obdobnou smlouvu, se stejnou výší odměny, se chystal uzavřít i pro rok 2019. Jinými slovy chtěl nadále pokračovat ve svém neoprávněném jednání spočívajícím zejména v přisvojení si pravomoci sám sobě rozhodovat o výši autorských odměn k základnímu platu ředitele a to bez jakéhokoliv projednání se svým zřizovatelem, ministerstvem kultury ČR.

Na závěr třeba ještě zmínit, že bývalý GŘ pan Fajt se ve své obraně manipulativně opírá o vládní usnesení, v kterém se v žádném místě nehovoří o možnosti sjednat si extra odměnu ani její výši, a to navíc na úkor svých zaměstnanců a vlastní instituce, jejíž zájmy, včetně ekonomických, měl hájit. Vyplacením si extra odměny ve výši 1.120.000 Kč tak mohl naplnit všechny znaky protiprávního jednání.

Při shrnutí všech výše uvedených faktů je zřejmé, proč bylo zákonnou a bezodkladnou povinností ministra konat a bývalého ředitele NGP odvolat, neboť podklady, které dostal, svědčily o skutečnostech, nasvědčujících tomu, že mohl být s vysokou mírou pravděpodobnosti spáchán trestný čin nebo jiný protiprávní skutek. Oněch skutečností byla cela řada a jejich detailní výčet je obsahem podaného trestního oznámení a bude předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení.

V případě pana ředitele Fajta se jednalo o závažné podezření ze spáchání několika trestných činů na úseků hospodaření a střetu zájmu, zejména pak závěrů z předběžného šetření vnitřní kontroly MK. Veškeré skutečnosti a okolnosti musí nyní prošetřit orgány činné v trestním řízení.

1. Odvolání ředitele Muzea umění Olomouc

V případě pana ředitele Soukupa se jednalo zejména o fatální selhání při přípravě a řízení projektu SEFO a v té souvislosti protiprávního jednání, jehož se měl dopustit tím, že ignoroval výtky a zjištění kontrolních orgánů MKČR a aktivně nezjednal jakoukoliv nápravu ve věci ukončení smlouvy s architektonickým studiem DI5, kde hrozí velká škoda prostřednictvím soudního řízení, stejně, že zamlčel zřizovateli dlouhodobý předražený nákup jednotlivých parcel pozemků pro budoucí areál projektu SEFO.