Pane Lukáši, než příště napíšete: "Obchodní dům navíc díky použitému řešení zároveň vcelku zapadá do okolní zástavby", tak se hodně, ale opravdu hodně, zamyslete a potom raději nic nepište. Ta betonová hrůza totiž v žádném případě nezapadá a hlavně ničí a ruší historické panoráma Starého města.
Zajímalo by mne, jestli JŠK někdy Kotvu viděl "naživo", ve skutečnosti, v jejím reálném prostředí. Beton opravdu není hlavní materiál vnějšího výrazu stavby. Vnitřní železobetonová konstrukce je dodnes velmi působivá. Myslím, že Kotva měla být chráněna spíš než Máj (u nějž se stejně uchránilo jen málo a to nejzajímavější zmizelo - myslím tím prosklenou samostatnou schodišťovou "pasáž"). Kotva je jeden z velmi zdařilých vstupů soudobé architektury do historického prostředí. Zvláště se zřetelem k tomu, co stojí kolem ní a co je dokonale pražská všehochuť, do níž se vhodně začlenit - či spíš jíž dát smysluplné uzavření - vůbec není jednoduché. A jak je vidět na protější straně náměstí - dnešní doba by to zřejmě vůbec neuměla.
O "Kotvě" jsme se zde někdy loni mimochedem bavili, tuším že ale v jiné souvislosti a to s prací pana arch. Pragera, toho vyhlášeného "škůdce" čs. architektury druhé poloviny minulého století, či jejího čelného představitele (have a pick).
"Kotva" se mu ovšem na triko přišít nedá. Pravdou je, že tak úspěšně citlivé začlenění do stávající hmoty města v místě, jak se zde povedlo manželům Machoninovým, nebyla zrovna Pragrova "parketa". Ten pokoru k místu nikdy nepřeháněl.
Šel bych snad i tak daleko, že "Kotva" je to nejlepší, co Machoninovi zanechali Praze a podle mne třeba takový "Máj" na ni zdaleka nemá. Má li ale někdo lepší příklad jejich práce v Praze, tak se rád poučím.
Konkrétně na Kotvě je zajímavé, že okolo ní není zdemolováno 50m ochranné a odstupové pásmo jako obecně u ostatních brutalistních staveb v Praze. Ale přístup Machoninových ke městu a k domům je i tady stejně charakteristický tím, že dům považovali za stroj a město za fabriku plnou strojů, než za organicky kontextuální a poetický prostor pro život. Pokud se nepletu, tak od Machoninů je jeden dům v Ječné obložený modrým smaltovaným plechem z konce 80. let? Ten je pro mne ještě částečně přijatelný díky alespoň jeho normálnímu měřítku.
Stačí se podívat na tu hrůzu betonovou brutalistickou zejména z ulice Královodvorské směrem k ulici Truhlářské a je okamžitě vidět, že to Machoninovic monstrum tam nemá co dělat. Obdobně je vidět z hrany Letenské pláně tu hroznou hmotu Kotvy, jak narušuje panoráma Starého města.
Nejlépe by bylo to zbourat jako obchodní dům Ještěd. A také by v tom bourání mělo být urychleně pokračováno - například Priory v Jihlavě a v Olomouci, Slezanka v Opavě. A hlavně je třeba okamžitě zbourat tzv. novou scénu Národního divadla.
...velmi kontextuálně - jestli se takto pozitivně smí o sorele mluvit - vypadají ty čtyři obytné domy manželů Machoninových v Praze 7 na Ortenově náměstí (dříve Jiřího Dimitrova) č. pop. 928-931. Celek představuje čtveřice činžovních domů (6 nadzemních podlaží + podroví) se sedlovou střechou, bosovanou podnoží a fasádou v tmavě béžové omítce. zde v mapě:
http://jdem.cz/dweh7
...Blíže na Google Street-View. Tady uvádím jenm odkaz na jedno z keramických domovních znamení od J. Vávry, která značí čtyři roční doby. Tohle představuje podzim:
a tady
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Besnet.jpg
ústav A.S. Popova od Pragera na Novodvorské. Ona i ta sorela byla už dost schématická, byť v měřítku. Je zajímavé že po Bruselu 1958 všichni architekti jak na povel překlopili do brutalismu, jestli to jako bylo na příkaz strany a vlády v rámci bourání kultu osobnosti?
Už z tramvaje reliéf Zima - renesanční měšťka na barevných dlaždicích plesového sálu - vždy spolehlivě přitáhne můj pohled. A pak ještě na ulici, vystoupím-li. Tahle "civilní" sorela je zvláštnost... Plastická výzdoba redukovaná na "domovní znamení" a dál (výš) už nic. Přijde mi to teď jako iluze přízemního domu někde v maloměstě. Zestejněné, uměřeně nevýrazné rastrování fasády jí vlastně vymazává a vstupní prostor obvykle nízký, úzký. Nestěžuji si, jen zaznamenávám. Ale tak, jak je milá identita parteru, působí "to nad ním" vlastně opuštěně. Okamžik, kdy mávám kamarádovi do třetího patra nuselského činžáku, že jsem to já (nefungují zvonky, mobily neukládá), a on rukou sahající po kličce odhrne záclonu a zavrže otevíraným okenním křídlem a zavolá dolů... Ten okamžik je hezký díky členění fasády. Dívám se do okna, než se přítel objeví, a těkám po jakémsi ozdobném deštění provedeném v omítce. Představa téhož třeba na Jižním městě... děsivé. Ale pohled z ulice do třetího patra na zmíněném Ortenově náměstí... juž je znepokojivý.
Je zajimave, ze vsechno to obcanstvo, ktere se zde vzdy jako na povel vyhrne proti cemukoliv jinemu, jez jim prekazi v Praze, nikdy ani nespitne vuci tomu zhmotneni veskere zhovadilosti minuleho rezimu (a jejich tichem i jeho zrejmeho doznivani v nas dodnes) te zizkovske zrude.
Snad proto, ze jejim prostrednictbim hltame to "nejlepsi" na nasich obrazovkach?
Jak je to v te knize o tramu v oku?
A kterýpak "socialistický neuměl-takyarchitekt", pane takyarchitekte, vyprojektoval ten zrůdný trojpyj? Prozraďte nám to sladké tajemství. Určitě je dnes, pokud ještě žije, autorizovaný.
To, že Machoninovi dům považovali za stroj a město za fabriku plnou strojů, bych pane kolego si k srdci zase příliš nebral. Ono se říká lecos.
On třeba i takový LC mlel bláboly o "strojích na bydleníi" a podobných koninách aby pak všechny své souvěrce doslova vytočil kaplí v Ronchamp, kde se mu (chválabohu) mimo dobré architektury podařilo i popřít snad každou poučku, které se v životě kdy dopustil.
Proto i u Machoninů stojí co postavili. Nakonec i tu přiblblou hlášku ("Sláva KSČ ") do plyšaku jejich výtvor "okrašlujicí" ani tehdy už nikdo (teda snad až na Kapka a Štěpána) vážně nebral.
Doktore docela mne nadzvedává ta Vaše bagatelizace. Kotva skutečně je strojem, není to o tom, co kdo říká ale jak vypadá.
Ronchamp je parádní a chápu ji jako malou formální omluvu za všechny ty jak říkáte bláboly, které ale zmrvily architekturu po celém světě od Ameriky po Čínu a stále i dnes jsou architekti, kteří dům jako stroj chápou. Jestli celé to brutalistní běsnění s hvězdou na čele nevidíte, nebo neberete vážně, tak je skutečně třeba si vyndat trám z oka .
Jestli je to tajemstvi, tak tedy ale jenom verejne. Cetl jsem rozhovor s timto tvurcem nekdy z roku 2000, kde se ohani, ze kdyz ne on, tak by to udelal nekdo jiny a muzeme byti radi, nebot puvodne to pry melo vytrysknout na miste Petrinske ajfelofky. Ma take rad "kosmonautiku" tak neni divu, ze mnozi tomu na Zizkove Bajkonur prezdivaji.
Ale ze si dodnes nevinne mysli, ze dobre udelal, vysvetli treba i to, ze jeste predtim spachal treba ten mestoborny shluk budov na Vinohradske tride, vedle budovy rozhlasu, hned nad tunelem (v dobach zarnych zitrku tam byl take Tuzex).
Malem bych ale zapomel: Je to Ing. arch. Václav Aulický (*1944) od roku 1973 ve Spojprojektu cinny...a samozrejme ze autorizovanej
...a mně se zas ta Kotva líbí mnohem víc než Ronchamp. Ostatně, dodnes jsem nepochopil, co to vlastně je...říkají, že prý kostel...
Á propos, dům, který vyhlíží jako stroj, může být vemi pěkný a k okolí ohleduplný. Jen se nesmí vůči člověku jako stroj chovat! To se pak ale musí opravdu umět...
Už jsme se tu dříve na téma brutalismu ve městě vícekrát a na více místech bavili, je to docela štěpné téma. Já jsem, jak je už asi zřejmé, pro rozvíjení, rytmizování a gradování stávajícího kontextu, měřítka a materiálu, a jsem dost citlivý na to, když někdo vytluče kus města a lupne tam nějakou bednu či konstrukční schéma všem na vzdory. Je mi šakale nepochopitelné jak můžete oblibovat Kotvu a Intercontinental a hanět DP Na bojišti nebo Centrotex na Pražského povstání? To jak mám Vaše příspěvky za trefné a k věci, tak toto je mi tajemstvím.
Srovnání Channel 4 s Kotvou? Ano, postmoderní Channel vychází ze strojové estetiky, ale převedený do kamene by mohl být srovnáván s tudorskou gotikou s tektonikou, pohledovými osami, detaily ... To Kotva by připomínala lom na pískovec či doly na hnědé uhlí.
Po revoluci jsem jako student byl v Ronchamp na výletě a kupodivu skutečně má sakrální energii, takovou hodně lidově archetypální, ale má. Byl to pro mne podobně významný architektonický zážitek jako Guggenheim v N.Y.
Musím se Vám zde přiznat, že co který architekt kdy řekl, skutečně příliš vážně neberu. Vždy mne více zajímalo, co postavil. Snad i proto mám tak rád Mies van der Rohe, který na přímou výzvu říci něco světoborného prostě odvětil: "Ich baue" (Já stavím).
Podobně, jako vidím dobrou i špatnou sorelu, vidím i dobrý a špatný brutalismus (or whatever is meant by it). Dle mého se dokonce více "brutalistně běsnilo" bez té "hvězdy na čele" t.j. "na Západě", než u nás.
Chápu Vaši osobní zaujatost touto architekturou, neboť se každodenně nacházíte vstříc střešních nástaveb, jak "Kotvy" tak i hotelu "Intercontinental" Ale podobně, ne každá žena vypadá "her best" třeba hned ráno, teprve vynořujíce se z peřin.
Ještě k Ronchamp, když už se to tu rozvádí: Stavba mne zprvu jako studenta učarovala ale za první mé návštěvy tam jsem z toho mnoho neměl (doprovázen mojí budoucí ženou). Podruhé jsem se tam vydal sám, na celý den (od nevidím do nevidím) ale stále mi to nedocházelo.
Až později, na semináři "Spirit in Architecture", na moji otàzku, kam řadí Ronchamp (na jím tam předložené stupnici: pudový (fyzický/biologický) - myšlenkový - duchovní) Prof. Kollar potutelně se usmívajíce odpovědel: "Ronchamp is a very clever architecture". Nutnost, navštívit to místo potřetí, již více necítím.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
"Kotva" se mu ovšem na triko přišít nedá. Pravdou je, že tak úspěšně citlivé začlenění do stávající hmoty města v místě, jak se zde povedlo manželům Machoninovým, nebyla zrovna Pragrova "parketa". Ten pokoru k místu nikdy nepřeháněl.
Šel bych snad i tak daleko, že "Kotva" je to nejlepší, co Machoninovi zanechali Praze a podle mne třeba takový "Máj" na ni zdaleka nemá. Má li ale někdo lepší příklad jejich práce v Praze, tak se rád poučím.
Nejlépe by bylo to zbourat jako obchodní dům Ještěd. A také by v tom bourání mělo být urychleně pokračováno - například Priory v Jihlavě a v Olomouci, Slezanka v Opavě. A hlavně je třeba okamžitě zbourat tzv. novou scénu Národního divadla.
http://jdem.cz/dweh7
...Blíže na Google Street-View. Tady uvádím jenm odkaz na jedno z keramických domovních znamení od J. Vávry, která značí čtyři roční doby. Tohle představuje podzim:
http://www.e-architekt.cz/obrazky2008/09/_8755_od-kovo-k-dox u/sorela_domovni_znameni_1.jpg
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Besnet.jpg
ústav A.S. Popova od Pragera na Novodvorské. Ona i ta sorela byla už dost schématická, byť v měřítku. Je zajímavé že po Bruselu 1958 všichni architekti jak na povel překlopili do brutalismu, jestli to jako bylo na příkaz strany a vlády v rámci bourání kultu osobnosti?
Snad proto, ze jejim prostrednictbim hltame to "nejlepsi" na nasich obrazovkach?
Jak je to v te knize o tramu v oku?
On třeba i takový LC mlel bláboly o "strojích na bydleníi" a podobných koninách aby pak všechny své souvěrce doslova vytočil kaplí v Ronchamp, kde se mu (chválabohu) mimo dobré architektury podařilo i popřít snad každou poučku, které se v životě kdy dopustil.
Proto i u Machoninů stojí co postavili. Nakonec i tu přiblblou hlášku ("Sláva KSČ ") do plyšaku jejich výtvor "okrašlujicí" ani tehdy už nikdo (teda snad až na Kapka a Štěpána) vážně nebral.
Ronchamp je parádní a chápu ji jako malou formální omluvu za všechny ty jak říkáte bláboly, které ale zmrvily architekturu po celém světě od Ameriky po Čínu a stále i dnes jsou architekti, kteří dům jako stroj chápou. Jestli celé to brutalistní běsnění s hvězdou na čele nevidíte, nebo neberete vážně, tak je skutečně třeba si vyndat trám z oka
Ale ze si dodnes nevinne mysli, ze dobre udelal, vysvetli treba i to, ze jeste predtim spachal treba ten mestoborny shluk budov na Vinohradske tride, vedle budovy rozhlasu, hned nad tunelem (v dobach zarnych zitrku tam byl take Tuzex).
Malem bych ale zapomel: Je to Ing. arch. Václav Aulický (*1944) od roku 1973 ve Spojprojektu cinny...a samozrejme ze autorizovanej
Á propos, dům, který vyhlíží jako stroj, může být vemi pěkný a k okolí ohleduplný. Jen se nesmí vůči člověku jako stroj chovat! To se pak ale musí opravdu umět...
http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=894
Srovnání Channel 4 s Kotvou? Ano, postmoderní Channel vychází ze strojové estetiky, ale převedený do kamene by mohl být srovnáván s tudorskou gotikou s tektonikou, pohledovými osami, detaily ... To Kotva by připomínala lom na pískovec či doly na hnědé uhlí.
Po revoluci jsem jako student byl v Ronchamp na výletě a kupodivu skutečně má sakrální energii, takovou hodně lidově archetypální, ale má. Byl to pro mne podobně významný architektonický zážitek jako Guggenheim v N.Y.
Podobně, jako vidím dobrou i špatnou sorelu, vidím i dobrý a špatný brutalismus (or whatever is meant by it). Dle mého se dokonce více "brutalistně běsnilo" bez té "hvězdy na čele" t.j. "na Západě", než u nás.
Chápu Vaši osobní zaujatost touto architekturou, neboť se každodenně nacházíte vstříc střešních nástaveb, jak "Kotvy" tak i hotelu "Intercontinental" Ale podobně, ne každá žena vypadá "her best" třeba hned ráno, teprve vynořujíce se z peřin.
Ještě k Ronchamp, když už se to tu rozvádí: Stavba mne zprvu jako studenta učarovala ale za první mé návštěvy tam jsem z toho mnoho neměl (doprovázen mojí budoucí ženou). Podruhé jsem se tam vydal sám, na celý den (od nevidím do nevidím) ale stále mi to nedocházelo.
Až později, na semináři "Spirit in Architecture", na moji otàzku, kam řadí Ronchamp (na jím tam předložené stupnici: pudový (fyzický/biologický) - myšlenkový - duchovní) Prof. Kollar potutelně se usmívajíce odpovědel: "Ronchamp is a very clever architecture". Nutnost, navštívit to místo potřetí, již více necítím.