Pane ministře, nelobujte , prosím Vás, pro autorizované památkáře . Korupce již máme v této zemi dost. A také otázka: prosím, kolik znáte architektů, kteří by byli schopni zpracovávat odborné posudky v oboru památkové péče?
Autorizovaný památkář bude pracovat pro toho, kdo ho bude platit. Dostane-li se do konfliktu přání zákazníka a ochrana památky, pro koho se rozhodne? Podle mě je to nebezpečné prohloubení korupčního prostředí.
Po odbornosti se v památkové péči volá léta páně. Dodnes neexistuje, nepočítám-li dvouleté studium při NPÚ, vlastně žádná vzdělávací platforma pro výchovu odborníků v oboru, natož akreditovaný obor na VŠ, který by zahrnul velmi širokou problematiku. Ona památkařina se na archiwebu zdrcává jen na baráky, na architekturu, ale ten obor je velmi široký. Otázka je, jestli jeden památkář musí zvládnout vše. Jeden lékař taky neřeže apendix současně s operací šedého zákalu.
Problémem památkové péče nejsou jen vzdělaní odborníci, nezatížení sentimentem, ale systém jako takový. Jeho dvojkolejnost /odborná stránka nacpaná pod křídla NPÚ a výkon pam. péče svěřený státnímu úředníkovi, který už vůbec neví, která bije/ je nesmyslná. Stejně jako se úředník stavebního úřadu neschovává za nějakou tetu, dlící s kulatým razítkem u kávy /trošku to přežeňme/ na obci s rozšířenou působností, nebo lékař za jinou /ale stejně chytrou tetu/ - ten musí okamžitě stanovit přesnou diagnózu a na ni pacienta léčit! Vychovejme tedy odborníky v oboru - stanovme co to vůbec památková péče /v praxi/ je, kde jsou její mantinely, a pak respektujme závazná stanoviska a rozhodnutí. Dokud je v tomhle oboru chaos nad chaos, nebude mít sebevětší odborník, sebeautorizovanější památkář respekt, protože nikdo nebude znát jeho kompetence.
Je to stejně absurdní, jako když ochránci přírody "povolují" stavby - resp. zamítají, když v životě neviděli jiný dům než ten se šikmou střechou, i památkáři se zásadním způsobem vyjadřují ke kácení zeleně v památkově chráněných územích, neznajíce zbla z botaniky či dendrologie, nebo se vyjadřují k témuž jako ochránci přírody a s logicky stejnou erudicí.
Takže vzdělávejme, vymezme pravomoci, a objektivně argumentujme. Stavět na pocitech a estetickém vnímání člověka horujícího jen pro své vidění přeci nelze.
Jinak zaplať pámbu, že snad aspoň nějaký / lepší?/ zákon už po x letech příprav - to na něm, pane ministře, pracují více než deset let stále titíž lidé??? - spatří světlo světa
Autorizovaní památkáři ? Takže to se tam dosadí takový "objektivní" a názorově stálí lidé, jako je třeba pan Kněžínek, Zachař nebo Lukeš ? ...Tak to bude asi těžká balada památkové péče pokračovat do zdárného konce... Odborníkem by měl být v prvé řadě historik umění, studovaný památkář, nikoliv architekt, a i to by neznamenalo kvalitu a morální kredit dotyčného... Praxe: Mnoho neúspěšných a neschopných architektů nachází jistotu teplé kancelářské židličky právě na památkové péči, předtím se např. o historii architektury a umění nikdy nezajímaly... nyní to jsou památkáři, ale odborníky nikdy nebudou...
Jak nám vštěpoval prof. Miloš Stehlík: Rozhodující slovo v památkové péči mají mít historikové umění, a ne architekti......proto taky studuju dějiny umění
Autorizovaný památkář, který má za sebou pět let "fakulty památkové péče" a tři roky praxe v oboru památkáře, aby mohl dostat kulaté razítko, bude mít můj respekt. Historik s rychlokurzem ve stavitelství, stejně jako architekt se školením v historii, bude jen pro smích - pláč. Pokud to tedy má mít smysluplný výsledek, může nový zákon začít fungovat ne dříve než za 10 let ...
Máte pravdu, až vyrostou odborníci - vychováme si je - pak mohou odborně rozhodovat. Do té doby by se měl precizovat zákon. Vím, že to bylo v nadsázce s těmi kunsthistoriky - ale spousta lidí si památkáře s kunsthistoriky fakt plete Památkář přes stavby musí být stavař až na půdu. Znalost konstrukcí, technologií, měl by umět chemii a kvalitní orientace v kunsthistorii je velkým plus. Myslím, že památková obnova, která se na některých stavárnách začíná učit, je dobrým krokem k pochopení problému. Následovat by měl podobně zaměřený obor na VŠ.
Autorizovaný památkář by prostě musel být geniální - na vyjádřeních, aspoň v pražském NPÚ, spolupracují architekt, kunshistorik i zahradní architekt, magistrát ba pak měl zohlednit třeba společenskou prospěšnot, státní zájem apod. Že to v praxi to vypadá trochu jinak je jiná věc. Ale představa jednoho ale fakt hodně chytrého památkáře - to už si můžeme rovnou říct, že památky nejsou celospolečensky zajímavé a kdo si je chce hezky obnovovat, ať si zaplatí třeba i více odborníků.
Hlavní architekt jest konkrétní osobou, která má jistě řadu spolupracovníků a poradců. Památkář je v současné době jen jedním z mnoha účastníků řízení, jehož názor je jen doporučující. Požehnání dávají úředníci pověřeného úřadu - laici!!. Pokud budou ale na všech zúčastněných stranách nestranní a nezávislí odborníci není co řešit. Průser je, když se hlavní architekt chce udržet na své sesli a vleze do řiti kdejakému idiotkovi, který se pro ukojení své ješitnosti nechal zvolit do rady města
No, já to nemyslel ani tak s nadsázkou - pokud jde o architekturu, historikové umění se učí i konstrukce...ale samozřejmě to nejde bez architekta. Ale k malířství a sochařství (také patří do pam, péče) je historik umněí nezastupitelný...Jo a pro brňáky je termín kunsthistorik urážkou
Ad Rover
| 25.11.07 03:16
Pokud jde o architektonické památky, i zde je naprosto nepostradatelný historik umění jakožto odborník. Vždyť slohová architektura před rokem "1914" a zvláště pro starší období (historismy,klasicismus, baroko...) tvoří mnohdy neoddělitelně propojený celek s uměleckořemeslným vybavením, malířskou a štukovou výzdobou (fresky, dekorativní šablonové výmalby, tapety, stropy), sochařstvím... Zásahy do památkové podstaty takové cenné architektury se tak týkají i těchto prvků v ní obsažených. Autorizovaný odborník jako samostatná rozhodující osoba je nesmysl. Hlavní úlohu má mít kunsthistorik, technickou a stavařskou otázku má řešit architekt a stavař.
Autorizovaný památkář by zřejmě zastřešoval ostatní z oboru: kunsthistoriky, památkáře provádějící průzkumy staveb, možná i hledisko restaurátorského zásahu by zastřešoval, archivní rešerše, atd. Prostě má k ruce tým lidí. Stejně jako architekt spolupracuje se statikem, projektanty z řady odvětví, atd... Připadá mi to logické /byť brňáky urážející
Nespokojenost se současným systémem v památkové péči tu podle mě je proto, že lidi vlastně nevědí, kdo má zodpovědnost za památkovou péči rozhodnout. Na památkovém odboru vám řeknou, že nemůžou jinak, protože jim to tak napsali z památkového ústavu. A na ústavu se dozvíte, že jejich názor není pro úřední památkáře závazné... V Praze je situace ještě vtipnější. Magistrát má svoje experty, kteří se k tomu taky tak nějak jako vyjdřují. Takže autorizovaného památkáře vidím jako důsledek tohoto stavu. Klíčové slovo je sice zodpovědnost, ale další klíčové slovo zní NEZÁVISLOST. A tady autorizovaný památkář, placený investorem, neobstojí. Ne všichni, ale ti bohatší investoři si určitě budou vybírat, kdo jim bude snižovat patra a mluvit do využití stavební parcely. Argumenty o přísné udílení autorizace a přísné kontrole moc nevěřím. Následná kontrola a pokuta jsou na nic, když už z baráku stojí jenom fasáda.
Nezávislost je jen populistický termín z 90. let, třeba taková Nova, to je perfektní nezávislá televize. Na těch památkářích je právě nejfantastičtější, že se dosud všichni pohybují na téměř úplně subjektivních názorech nezaštítěných ničím jiným, než obecnými proklamacemi o zónách a o Unesco, pod které se vejde prakticky cokoliv. Odbornost je základ, předpokládám že památkový odbor taky zaměstná autorizované lidi namísto současných referentů. Z diskuze odborníků s faktickou pravomocí na obou stranách může časem vzejít solidní rozhodnutí.
Sebelepší památkář nezachrání starý barák, když posuzuje neadekvátní projekt rekonstrukce služebného architekta nebo projektana, který pouze popisuje naddimenzované požadavky neosvíceného investora na stavební program. Za své praxe na odboru památkové péče jsem viděl jaké propastné rozdíly jsou v kvalitě předkládané proj.dokumentace. a mohu podat přesvědčivou zprávu o tom, že polovina architektů není způsobilá se projekčně účastnit rekonstrukcí nemovitých památek.
Podle mého byste měl tu zprávu podat. Předpokládám, že podobnou znalost mají i nynější odborní památkáři. Přesto publikované analýzy a kritiky realizací neuvěřitelně chybějí. Architekti vlastně nemají žádného kritika. Památkáři s nimi sice sjednají nějaký kompromis, tedy je jaksi nenechají realizovat každý nápad. Důsledkem ovšem často je, že i památkář je spokojen, protože aspoň zčásti uspěl, takže se stává spíše tichým obhájcem výsledku. Kritické rozbory ovšem působí velmi subjektivně, takže je architekti vlastně pohodlně shazují, třeba jako osobní útok. Myslel jsem si, že by architekti v naší zapamátkované zemi měli být k péči o dědictví vedeni. Proto také mám názor, že na současném neblahém stavu se velmi škodlivě projevuje směřování našich škol architektury (nevím, jak v tomto smyslu tyto školy provádějí nějakou sebereflexi). Architekti většinou vůbec nejsou s to posoudit zásah z hlediska možného narušení substance či působivosti památky. Dovedou jen zvažovat míru, do jaké si připadají být neprávem omezeni z hlediska své domnělé tvůrčí svobody.
Začíná to vždy tím, že architekt předkládá návrh rekonstrukce domu, kde nezohledňuje systém plošné památkové ochrany. Důvodem je neznalost památkového zákona. Jinak je přípustné zacvičit s krovem v ochranném pásmu a jinak v památkové rezervaci. U kvalitní architektury v ochranném pásmu památkář pouze doporučuje citlivější zacházení s objektem a vlastně o něj pouze prosí. Velké trauma zažívají architekti v okamžiku, kdy mají doplnit například detailní výkres vikýře do historické střechy, nebo předložit výkres detailu nových dveří nebo okna u nedochovaných výplní otvorů ve stylu rekonstruovaného objektu.
A nemáte pocit, že v případě rekonstrukcí památkově chráněných objektů, nebo při zásazích v ochranných pásmech je architekt často odsouván do role jakéhosi plagiátora? Pořád jen repliky a pak už i repliky replik. Nezlobte se, ale v baroku se stavělo barokně, ne goticky nebo renesančně. Kvalitní - podtrhuji - současná architektura by měla obstát i při rekonstrukci památek. Kvalitní ke kvalitnímu jde, ne? Jakákoli replika je parodie na architekturu...
A jak to vidíte, když se památkář vyjadřuje k zeleni - např. v ochranném pásmu? To už je úplně mimo mísu,ne?
Památkáři zajišťují veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví. V baroku se opravdu stavělo barokně a v gotice goticky, proto máme dneska co chránit. Nejdůležitější je citlivost přístupu při rekonstruování památek. Zachovat autenticitu historického objektu při použití prostředků moderní architektury je vlasně nejtěžší architektonický úkol pro vyjímečné autory s většinou rozporuplným výsledkem. Zatímco cesta konzervace, odvozování, kopií a replik je obecně jediná správná. Antické řecké sochy se dochovaly v římských kopiích, působí na Vás jako parodie? V ochranných pásmech mohou být archeologická naleziště.
Po půl roce od diskuse nad obrázky R. Biegla pořád žádný posun v myšlení! Už jste četl tu Benátskou chartu, nebo si po celou dobu praxe vystačíte s přesvědčením, že cesta konzervace, odvozování, kopií a replik je jediná správná? Když tohle někdo řekne, mám skoro chuť na diskusi rezignovat, ale nehci Vás připravit o šanci mě přesvědčit. Proč by měl autor rekonstrukce předkládat návrhy nových dveří ve stylu dochovaného objektu, když tam chce mít novodobé? Zkuste mi to vysvětlit. Díky...
Je řeč například o vchodových dveřích do historického objektu v památkové zóně, nebo v památkové rezervaci? Potom nedochované dveře je nutné pojednat v souladu s architekturou objektu, tedy v jeho architektonickém stylu. Fasáda takového domu je součástí veřejného interieru města, který je také předmětem památkové ochrany. Novodobé vchodové dveře zhusta nejsou v souladu s architekturou objektu a působí rušivě v prostředí památkové zóny.
Pane Fiala, píšete, že v baroku se stavělo barokně a ne goticky, ale musím Vás přesvědčit o Vašem omylu. Jakási obdoba "historismu" a "replik" je lidskému tvoření vlastní od nepaměti. Když stavěl Petr Parléř chrám sv. Víta, stavěl v aktuálním slohu gotiky, ovšem u Svatováclavské kaple směrem k lodi nechal úmyslně vytvořit archaizující kulatý "románský" portál, akcentující starobylost posvátného svatováclavského místa. Kaple sv. Kříže na Karlštejně imituje mozaikou stěn z polodrahokamů legendární jeruzalémský chrám. Další příklad: Když u nás zničili husité velkou část gotických kostelů, byly v dalších desetiletích a staletích renovovány a mnohdy znovu nesly sice už částečně renesanční (ale stále žebrovou) klenbu, zahrocená lomená okna atd., aby bylo zdůrazněno znovuvzkříšení původně starší stavby. A nyní, pane Fialo, k tomu baroku, není právě barokizující gotika Santiniho a dalších barokních architektů pokračováním této prastaré tendence?!! Mnohdy se opět jednalo o opravu starších staveb, nebo poukázání na starší historické souvislosti. Jak vidíte i geniální umělci se nebáli napodobovat !!! Je velice škoda, že se takové věci nepřednášejí na architektuře, je to další důkaz k tomu, že o památkách má rozhodovat především historik umění... Život a umění není o tom, řítit se za každou cenu za pokrokem - je také o HARMONII !!! A ta není bohužel mnohdy silnými investory pociťována přirozenou cestou, a tak musí být, než aby věc či objekt doznala zkázy, bohužel, nařizována a doporučována zhora...
Ještě jste mi pořád neodpověděl na tu Benátskou chartu. Vaše reakce mě utvrzuje v tom, že jste ji opravdu nečetl a pokud ano, tak nepozorně. Když mluvím o novodobých dveřích, nemám na mysli psaníčkové s drátosklem. Sklouzáváte do citací pouček pro neiformované, které nepřináší žádný argument, proč by měla být v historickém domě kopie původních dveří a ne dveře zcela moderní. Cítím, že si nedovedete kvalitní novodobé dveře představit, nebo ano? Znáte Carla Scarpu? Třeba Museo di Castelvecchio? Nebo z Prahy celoskleněné dveře v kamenném portálu na Janském vršku?
Taky se snažívávám ptát na pp proč v zóně nemůžu dát vlastní dveře a jiný argument než že jsem v zóně se mi nedostal a role vyjímečného autora mi je opakovaně odepírána . Asi by to chtělo nějaký seznam vyjímečných zonálních autorů, že bych klientům rovnou doporučil na koho se mají obrátit.
Nesouhlasím s názorem že na odboru památkové péče sedí pouze úředníci, kteří "nevědí která bije" a pouze opisují vyjádření NPÚ. Dvojstupńovost řízení má dle mého názoru smysl. NPÚ jako odborná organizace má daleko více času vyhodnotit jednotlivé případy v terénu a věnovat se historickému vývoji objektu. Na základě toho píše svá vyjádření a podmínky, sloužící jako hlavní podklad odboru památkové péče. Tyto závěry jsou ovšem ne vždy z hlediska naší legislativy proveditelné a někdy příliš nekompromisní. Úkolem magistrátního úředníka je znovu vyhodnotit podmínky, (vždyť víc hlav víc ví), zapracovat je do platných zákonů, popř. snažit se najít kompromis mezi žádostí žadatele a nejlepším řešením pro řešený objekt. Pro tuto práci musí mít člověk odborné vzdělání, bez kterého by nebyl schopen jednotlivé případy vyhodnotit a tudíž ani napsat odpovídající rozhodnutí. Dovoluji si konstatovat, že na NPÚ i magistrátě sedí lidé se shodným vzdělání. Problém vidím spíše v omezené komunikaci mezi těmito institucemi.
Proč tedy historikové architektury a památkáři rovnou nenavrhují? Podle toho, co tu čtu, jsou pro to mnohem způsobilí než snad všichni architekti dohromady... Památky byly vytvořeny architekty a přijde mi dost absurdní, že jsou v očích památkářů dnešní architekti chápání jako nějaké naprosto nepoučené a nevzdělané zlo.
Památkář by, dle mého názoru, měl být v ideálním případě partnerem pro architekta - v zajišťování podkladů a informací pro tvorbu v prostředí památek, a ne stát nad ním jako učitel nad nepoučeným žáčkem, navíc v našem dvoukolejném a korupcí prolezlém systému...
A stavění památkáře někam výše, než je architekt, to fakt nechápu...
Opravuji: místo "barokizující gotika" jsem chtěl napsat "gotizující barok", neboť jde samozřejmě o stavby barokní, využívající ovšem staršího gotického tvarosloví...
Jinak k panu Hradečnému: Také jsem viděl při výletu v Toskánsku velice pěkné moderní dveře a vrata na historických objektech, kombinující čisté sklo a matnou černí ošetřenou jednoduchou kovovou konstrukci, nebo jiné, využívající opravdu vkusným způsobem staré masivní recyklované dřevo - takové příklady jsem ale u nás zatím neviděl a myslím si, že zde stále vítězí myšlenka upozornit na sebe výrazně kontrastními - ultramoderními materiály, než se přidat neotřelým způsobem k harmonické syntéze a souhře celku. Citem a skutečným pochopením rekonstruované stavby, totiž není obdařen každý a je to dost složitá věc.
Jinak naprosto souhlasím s panem Fialou co se týče neuvěřitelných památkářských postupů ohledně vzrostlé zeleně, kdy na jedné straně je předmětem ochrany "paměť, atmosféra a hodnota místa" = nemovité stavby, na druhé straně je bezohledně ignorována stará zeleň, která je rovněž nepostradatelným časovým prvkem místa - živým pamětníkem, ale především jedinečným estetickým bonusem... Často rozhoduje jediná archivní rytinka, na kterou dávný umělec nevyznačil stromy, aby bylo v reálu rozhodnuto v rámci autentičnosti prostoru o jejich vykácení...
Pane Rosa, v žádném případě neopovrhuji architekty. Osla nebo zkorumpovaného člověka najdete jak mezi architekty tak mezi památkáři. Tato diskuze se ale odvíjela od sdělení ministra Jehličky "o možnosti vytvořit tzv. autorizované památkáře, kde si dovede dost dobře představit právě architekty". Dnešní moderní dobu zachvátila od 19. století narůstající nadměrná SPECIALIZACE všech oborů, jež je logickým důsledkem vývoje a prohlubování věd. Od architektů se odštěpili ti, kteří se rozhodli bránit vytvořené umělecké hodnoty před rostoucí arogancí a sebevědomostí projektantů a investorů, od historiků se zase odštěpili dějiny umění, od dějin umění třeba dějiny hudby... Výsledkem je, že se na architektuře málo nebo skoro vůbec nepřednáší o dějinách umění před 20. stoletím, o důvodech proč ochraňovat památky atd. - na dějinách umění se zase málo vyučuje o konstrukcích, materiálech atd. , čistí historici studují víceméně politické, hospodářské dějiny, každodenní život a umění jim uniká... Jedinou možností je spolupráce a více přednášek a seminářů, propojujících obory mezi sebou - nikoliv jejich izolovanost (i když rivalita mezi architekty a památkáři tu bude existovat vždy - to je taky pochopitelné) Ze všeho výše napsaného mi ale jednoduše vyvstává jako zcela logické, že hlavní slovo v posuzování a ochraně památek má mít historik umění - při posuzování konstrukcí, technických záležitostí, statiky... architekt nebo stavař. Tvůrčí záležitost je samozřejmě na architektovi, ale zde už jsme zase u té všeobecné vzdělanosti, citu a nadání konkrétního člověka...
Samozřejmě jde jen o domluvu a spolupráci, bez spolupráce architektů s historiky umění by žádná památková péče nebyla. Vše záleží na lidech a na jejich vůli řešit. A dvoukolejnost je problém, bohužel,,,
Skleněných dveří v kamenném portálu je v P.rezervaci spousta, to není žádná novinka. Zrovna tak bezrámových zasklení oken. Nijak mne tyto výtvory neoslovují, jedná se o historicky neadekvátní řešení. Autorovi takového prvku může být úplně jedno v jakém stylu je fasáda objektu, celoskleněné dveře se svojí transparentností lze umístit kamkoli. To, že se mění historický vzhled náročně komponované fasády, Vám je šumák. Další téma jsou prosklená zastřešení dvorů, s těmi Vy jistě také nemáte problém. A hlavně hodně pohledově betonujte v historických objektech. Benátskou chartu jste pochopil opravdu po svém.
Všiml jsem si, že debata sklouzla od památkového zákona a od autorizovaných památkářů ke skleněným dveřím v historických objektech. Zajímavé sice a já domnívám se, že to má být řešeno případ od případu. Diskuse o památkovém zákoně je v tuto chvíli asi důležitější.
Naopak. Autor moderních dveří, ať už výtvarně bohatých nebo minimalistických si počíná stejně citlivě vůči fasádě jako autor, který navrhuje repliku původních. Ovšem s tím rozdílem, že autor moderních dveří vytváří stoprocentně původní originál a autor repliky často vytvoří jenom iluzi originálu (výjimky samozřejmě existují). V obou případech záleží na tom jestli je detail zvládnutý a jaký je vztah k celku (nejen fasádě). Stejně jako vy znám hodně příkladů špatných jak v moderním tak konzervativním pojetí. V obou pojetích znám i dobré. A o to mi vlastně jde. Připustit alternativu a nementorovat autory architektonických (nikoli diletantských) návrhů doktrinou subjektivní harmonie s historickým celkem. Historický vzhled náročně komponované fasády má právo na svůj vývoj jako cokoli jiného. Opět jde jen o to, jestli přidám srovnatelnou soudobou kvalitu nebo šunt.
Problematika zasklených nebo zastřešených dvorů je něco zcela jiného než dveře na fasádě, protože jde vždy o novotvar a předmětem posuzování je i vhodnost funkce, která si zastřešení vynucuje. O funkci dveří ve fasádě asi nikdo nepochybuje. Jestli dovolíte, abych svůj názor vyslovil sám, tak se zasklenými dvory problém mám. Zase však ne paušálně. Je rozdíl mezi zastřešením průchozí dvorany či pasáže městských paláců a dvora renesančního měšťanského domu. A znovu záleží na detailu. Například tuto formu: http://www.foiltec.com/projects/treasury/ pokládám za zvládnutou.
Všimněte si jak, vnímá Benátskou chartu část odborné veřejnosti při diskusi o dostavbě věží Malostranské besedy: http://www.npu.cz/pp/dokum/agenda/agenda07/
Vaši poznámku k pohledovým betonům Vám vůbec nezazlívám. Znám spoustu lidí, kteří nemají rádi olivy, protože jim nechutnají, většinou však nezakazují jejich pěstování, když jsou pro gurmány i spoustu jiných pochoutkou. Prostě si je jenom nekoupí. Veřejný zájem tím snad neutrpí.....
S Jukem ve většině souhlasím, ale přece.......je jedno, kdo bude mít rozhodující slovo. Musí to však být člověk s přesahem mimo svou specializaci. Osobně chápu autorizovaného památkáře jako cestu k tomu, aby autorizovaný architekt a autorizovaný památkář byli rovnocennými členy jednoho týmu a současně se zjednodušil a zprůhlednil výkon státní správy.
Santini byl Pan Architekt - nenapodoboval, tvůrčím - zatraceně tvůrčím způsobem rozvíjel odkaz minulosti a aplikoval jej na soudobý sloh a soudobé požadavky osvícených - zatraceně osvícených investorů. Nezlobte se, ale pokud chcete žít ve skanzenech - resp. přikazovat jiným, aby v nich žili, když nedej bože restituovali starý barák v památkové zóně a nemohou si zařídit ve svém kvalitní bydlení za účasti kvalitního architekta - zkuste si to na vlastní kůži. Fakt je, že spoustě lidem takový způsob žití vyhovuje - respektujte i druhé - ty kteří ctí památku jako nedílnou součást národní a tedy i své histori, jen by ji rádi zapojili do současnosti a do svého života.
Historik umění vám nikdy nevyhodnotí stav historických konstrukcí - to je blbost, promiňte.
Benátskou chartu nepochopili mnozí památkáři. Napodobování, výroba replik, není principem charty. Odlišit staré od současného, při zachování genia loci, při zachování jedinečnosti památky, to je něco jiného.
Vždy půjde o rozumný kompromis, o zdravý a fundamentalismem nezatížený pohled na věc.
to hradecny: znova opakuju, že autorizovaný památkář není pro ochranu památek řešení. Autorizovaný památkář je možná řešení pro investora, který si nechce nechat komplikovat stavbu. Autorizovaný památkář a autorizovaný architekt budou možná členy jednoho týmu, ale pro koho bude ten tým kopat? osvícený investor je vzácný a ohrožený druh, převážná část stavební produkce volí nejjednodušší možnou cestu k více metrům čtverečným za co nejmenší náklady. Současný stav památkové péče NENÍ ideální, ale cesta autorizace v současnosti, podle mého názoru, není řešení.
a jsme u jádra pudla, památkáři nemají svého autorizátora. Vlastně jsou úplně nehistoričtí, je to nějaká zatím ne zcela odzkoušená a nespolehlivá novinka vzniklá jako vedlejší produkt a záchranná brzda panelové výstavby.
V žádném případě netvrdím, že by měli památkáři projektovat či striktně diktovat podmínky. Je dobré si ale uvědomit, že pokud se jedná o lokality, ketré byly jednou vyhlášeny za pásma, zóny a rezervace určené k ochraně, je třeba dohlížet a korigovat určité stavební úpravy a aktivity. Jako existuje celá řada architektů kteří tvoří s ohledem k okolní zástavbě a "geniu loci" jednotlivích městských částí, existuje i řada takových kteří přes svou "osobní vizi a invenci" toto okolí moc v potaz neberou. Jsou lokality, které to snesou a nakonec dochází někdy i k novým a zajímavým pohledům, ale na druhé straně jsou i lokality takové, kde úplná volnost tvůrčích schospností architektů může napáchat nevratné škody. Především v Pražské památkové rezervaci je to otázka dosti ožehavá. Naprosto souhlasím s vaším názorem, že v těchto oblastech by měl být památkář jakýmsi partnerem architekta, který by měl hned na začátku upozornit na specifika lokality, popř. podmínky stnoveníé zákonem. Hádám že by to předešlo mnohým sporům, kdy pracně tvořené projekty jsou pak smeteny památkáři ze stolu s verdiktem nerealizovatelné.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Problémem památkové péče nejsou jen vzdělaní odborníci, nezatížení sentimentem, ale systém jako takový. Jeho dvojkolejnost /odborná stránka nacpaná pod křídla NPÚ a výkon pam. péče svěřený státnímu úředníkovi, který už vůbec neví, která bije/ je nesmyslná. Stejně jako se úředník stavebního úřadu neschovává za nějakou tetu, dlící s kulatým razítkem u kávy /trošku to přežeňme/ na obci s rozšířenou působností, nebo lékař za jinou /ale stejně chytrou tetu/ - ten musí okamžitě stanovit přesnou diagnózu a na ni pacienta léčit! Vychovejme tedy odborníky v oboru - stanovme co to vůbec památková péče /v praxi/ je, kde jsou její mantinely, a pak respektujme závazná stanoviska a rozhodnutí. Dokud je v tomhle oboru chaos nad chaos, nebude mít sebevětší odborník, sebeautorizovanější památkář respekt, protože nikdo nebude znát jeho kompetence.
Je to stejně absurdní, jako když ochránci přírody "povolují" stavby - resp. zamítají, když v životě neviděli jiný dům než ten se šikmou střechou, i památkáři se zásadním způsobem vyjadřují ke kácení zeleně v památkově chráněných územích, neznajíce zbla z botaniky či dendrologie, nebo se vyjadřují k témuž jako ochránci přírody a s logicky stejnou erudicí.
Takže vzdělávejme, vymezme pravomoci, a objektivně argumentujme. Stavět na pocitech a estetickém vnímání člověka horujícího jen pro své vidění přeci nelze.
Jinak zaplať pámbu, že snad aspoň nějaký / lepší?/ zákon už po x letech příprav - to na něm, pane ministře, pracují více než deset let stále titíž lidé??? - spatří světlo světa
A jak to vidíte, když se památkář vyjadřuje k zeleni - např. v ochranném pásmu? To už je úplně mimo mísu,ne?
Památkář by, dle mého názoru, měl být v ideálním případě partnerem pro architekta - v zajišťování podkladů a informací pro tvorbu v prostředí památek, a ne stát nad ním jako učitel nad nepoučeným žáčkem, navíc v našem dvoukolejném a korupcí prolezlém systému...
A stavění památkáře někam výše, než je architekt, to fakt nechápu...
Jinak k panu Hradečnému: Také jsem viděl při výletu v Toskánsku velice pěkné moderní dveře a vrata na historických objektech, kombinující čisté sklo a matnou černí ošetřenou jednoduchou kovovou konstrukci, nebo jiné, využívající opravdu vkusným způsobem staré masivní recyklované dřevo - takové příklady jsem ale u nás zatím neviděl a myslím si, že zde stále vítězí myšlenka upozornit na sebe výrazně kontrastními - ultramoderními materiály, než se přidat neotřelým způsobem k harmonické syntéze a souhře celku. Citem a skutečným pochopením rekonstruované stavby, totiž není obdařen každý a je to dost složitá věc.
Jinak naprosto souhlasím s panem Fialou co se týče neuvěřitelných památkářských postupů ohledně vzrostlé zeleně, kdy na jedné straně je předmětem ochrany "paměť, atmosféra a hodnota místa" = nemovité stavby, na druhé straně je bezohledně ignorována stará zeleň, která je rovněž nepostradatelným časovým prvkem místa - živým pamětníkem, ale především jedinečným estetickým bonusem... Často rozhoduje jediná archivní rytinka, na kterou dávný umělec nevyznačil stromy, aby bylo v reálu rozhodnuto v rámci autentičnosti prostoru o jejich vykácení...
Problematika zasklených nebo zastřešených dvorů je něco zcela jiného než dveře na fasádě, protože jde vždy o novotvar a předmětem posuzování je i vhodnost funkce, která si zastřešení vynucuje. O funkci dveří ve fasádě asi nikdo nepochybuje. Jestli dovolíte, abych svůj názor vyslovil sám, tak se zasklenými dvory problém mám. Zase však ne paušálně. Je rozdíl mezi zastřešením průchozí dvorany či pasáže městských paláců a dvora renesančního měšťanského domu. A znovu záleží na detailu. Například tuto formu: http://www.foiltec.com/projects/treasury/ pokládám za zvládnutou.
Všimněte si jak, vnímá Benátskou chartu část odborné veřejnosti při diskusi o dostavbě věží Malostranské besedy: http://www.npu.cz/pp/dokum/agenda/agenda07/
Vaši poznámku k pohledovým betonům Vám vůbec nezazlívám. Znám spoustu lidí, kteří nemají rádi olivy, protože jim nechutnají, většinou však nezakazují jejich pěstování, když jsou pro gurmány i spoustu jiných pochoutkou. Prostě si je jenom nekoupí. Veřejný zájem tím snad neutrpí.....
S Jukem ve většině souhlasím, ale přece.......je jedno, kdo bude mít rozhodující slovo. Musí to však být člověk s přesahem mimo svou specializaci. Osobně chápu autorizovaného památkáře jako cestu k tomu, aby autorizovaný architekt a autorizovaný památkář byli rovnocennými členy jednoho týmu a současně se zjednodušil a zprůhlednil výkon státní správy.
Historik umění vám nikdy nevyhodnotí stav historických konstrukcí - to je blbost, promiňte.
Benátskou chartu nepochopili mnozí památkáři. Napodobování, výroba replik, není principem charty. Odlišit staré od současného, při zachování genia loci, při zachování jedinečnosti památky, to je něco jiného.
Vždy půjde o rozumný kompromis, o zdravý a fundamentalismem nezatížený pohled na věc.