Nová iniciativa: Za novou Prahu

ZA NOVOU PRAHU

Dosavadní rozvoj Prahy je navzdory všem proklamacím veden převážně krátkodobými a individuálními zájmy části politické reprezentace města. Nejasnosti týkající se přípravy nového územního plánu, vypisování developerských i architektonických soutěží a především rozhodování o změnách využití velkých rozvojových území v nedávné minulosti jsou toho dostatečným důkazem.
Mnohá rozhodnutí se nikdo ani nepokusil obhájit natož srozumitelně vysvětlit. Absence jasně a srozumitelně stanovených pravidel vytváří u Pražanů pocit, že je možné vše a zároveň nic. Tušený či skutečný klientelismus a možné korupční jednání pak vede k letargii a nedůvěře či dokonce principielnímu odporu občanů vůči záměrům rozvoje města. Výsledkem je namísto moderního a pulsujícího města nezdravý organismus, město nepříliš přátelské pro své obyvatele.

Jsme přesvědčeni, že tuto atmosféru je nutné co nejdříve změnit. Chceme věřit, že počátek nového volebního období je vždy i příležitostí změnit zavedené pořádky, a proto navrhujeme pražským zastupitelům zaměřit se na následující kroky, které by podle našeho názoru mohly ke zlepšení situace vést:

1) V širší diskusi se zástupci odborné i laické veřejnosti (urbanisté, architekti, památkáři, developeři, zástupci občanských iniciativ, aktivní občané) zhodnotit dosavadní rozvoj Prahy mezi roky 1990-2010 s cílem identifikovat nejvíce problematická rozhodnutí. Trvale pěstovat a rozvíjet dialog s širokou veřejností o „jejich“ Praze.

2) Uspořádat mezinárodní workshopy a diskuse o strategii rozvoje města za účasti reprezentantů úspěšně se rozvíjejících evropských (většinou i partnerských) měst (Hamburg, Vídeň, Berlín, Kodaň…) s cílem aplikovat maximum použitelných postupů pro budoucí rozvoj Prahy.

3) Ustanovit nezávislý poradní sbor ze zástupců odborné veřejnosti s jasně danou kompetencí a funkčním obdobím, který by posuzoval všechny zásadní urbanisticko-architektonické záměry a odborně oponoval koncepční dokumenty.

4) Připravit systémové změny v městských organizacích odpovědných za plánování jeho rozvoje tak, aby v jejich čele stáli namísto politicky prověřených manažerů respektovaní odborníci.

5) Pro kontinuitu a udržitelnost dlouhodobého rozvoje města i pro každodenní rozhodování jeho orgánů:
— ujasnit roli Prahy a její dlouhodobé cíle v evropském i středoevropském kontextu, její pozici a podmínky pro naplnění těchto cílů, nevyklízet zbytečně prostor dynamicky se rozvíjejícím středoevropským městům a využít kulturní a intelektuální potenciál Prahy pro posílení její pozice,
— zpřesnit a dodržovat základní principy rozvoje města v  jednotlivých oblastech – velká rozvojová území, dopravní a technická infrastruktura, památková ochrana, limity zastavitelnosti na okraji města apod.,
— stanovit závazné postupy při naplňování těchto záměrů (jako je například vypisování architektonických ideových soutěží na významná území sloužící ke stanovení regulativů a teprve následně území parcelovat pro jednotlivé developery atd.),
— cílevědomě podporovat a rozvíjet kvalitní veřejná prostranství a napomáhat vzniku kvalitní soudobé architektury.

Domníváme se, že jenom srozumitelně definované cíle, jasně stanovená pravidla a kontrola jejich plnění mohou vést k dlouhodobě zdravému rozvoji města. Pouze citlivým přístupem s požadavky nejvyšší kvality a odpovědnosti můžeme propojit staré s novým. Praha patří k nejbohatším regionům Evropy; dokažme tento potenciál využít k tomu, aby Praha byla příkladně se rozvíjejícím moderním evropským městem - podpořme naději na možnou změnu, která by mohla vyvést Prahu ze stávající, dlouhodobě neudržitelné situace.

Richard Biegel — historik umění, jednatel Klubu Za starou Prahu, vysokoškolský pedagog
Jakub Fišer — architekt, člen Dozorčí rady Nadace české architektury
Adam Gebrian — architekt, vysokoškolský pedagog
Pavel Hnilička — architekt
Jan Jehlík — architekt, vysokoškolský pedagog
Eva Jiřičná — architektka
Jan Kasl — architekt, primátor Prahy 1998-2002
Radek Kolařík — architekt, vysokoškolský pedagog, člen SR Nadace české architektury
Petr Kratochvíl — teoretik a historik architektury, vysokoškolský pedagog
Petr Lešek — architekt, Projektil Architekti
Zdeněk Lukeš — architekt, historik architektury
Miroslav Masák — architekt, vysokoškolský pedagog
Dan Merta — historik umění, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera
Irena Murray–Žantovská — historička architektury, ředitelka sbírek RIBA, Londýn
Jiří Musil — sociolog, vysokoškolský pedagog
Martin Peterka — architekt, místopředseda České komory architektů
Alberto di Stefano — developer, architekt, majitel galerie Futura
Čestmír Suška — sochař
Alena Šrámková — architektka, vysokoškolská pedagožka
Yvette Vašourková — architektka, CCEA
Maxim Velčovský — designér
Josef Vomáčka — publicista, galerista
Zdeněk Zavřel — architekt, děkan fakulty architektury ČVUT
Antonín Žižkovský — dopravní inženýr
a Hana Hegerová — zpěvačka

Ze signatářů v panelu zasedla profesorka Alena Šrámková, historik umění a jednatel Klubu Za starou Prahu Richard Biegel, profesor Miroslav Masák, historik umění a ředitel Galerie Jaroslava Fragnera Dan Merta, architekt Adam Gebrian a architektka Ivette Vašourková; tiskovou konferenci moderoval publicista Josef Vomáčka.
Miroslav Masák zdůraznil, že "úspěch se nedostaví bez předchozí vize, k níž jsou potřeba peníze ale i otevřenost světu". Tyto principy jsou podle něj "z části obsaženy v zásadách územního rozvoje, které vypracoval Útvar rozvoje, ale tam jsou příliš obecné, příliš všeobjímající. Podle tamních východisek, bychom mohli všechno: mohli bychom se stát finančním a obchodním centrem střední Evropy. Tyto myšlenky se musí dál prohloubit – a to nejen z hlediska plánovačů, ale i lidí s tvořivou potencí." A uzavírá: "Program a vztah k Evropě se musí přepracovat."
Adam Gebrian uvedl, že by chtěl "zbourat dvě klišé: Laická veřejnost i politická reprezentace má tendenci bagatelizovat slovo odborník. A to tím způsobem, že často říká ‘co odborník, to názor’, a tudíž podle nich ani nelze poznat, kdo odborník je a kdo není." Podle Gebriana je odborník, ten, "kdo má o něco opravdu vážný zájem. A to je právě tato iniciativa, která bude do budoucna růst a rozšiřovat se, bude poměrně pestrá – jak věkově tak z hlediska profesního..." Klišé je tedy podle něj "zbouratelné. Odborníci se vždycky shodnou. Ale bude to chvíli trvat.
Druhé klišé jse týká způsobu, jak na to jít. Existují jen dva způsoby, jak rozvíjet osobnost – a je úplně jedno, zda osobnost lisdskou či osobnost města. A to je odstraňování nedostatků nebo zesilování silných stránek. Myslím si, že jsme posledních dvacet let strávili odstraňováním nedostatků a je na čase, abychom se minimálně dalších dvacet let věnovali zesilování silných stránek. Abychom to mohli dělat, musíme nejprve vědět, které to jsou."
Richard Biegel uvedl, že "diskuse je důležitá proto, abychom si uvědomili, v jaké jsme situaci a proč jsme se do ní dostali. Vize slouží k tomu, abychom věděli, co chceme za deset, za padesát, za sto let. Protože město se nestaví na desetiletí, ale na staletí. Abychom toto mohli, potřebujeme instituci, která by vize mohla garantovat. Praze chybí instituce, která by nepoliticky, odborně garantovala architektonický rozvoj." Jedním z cílů iniciativy proto podle něj je nejen pojmenovat problémy, ale také pomoci ustavit instituci, jež dokáže odbornost garantovat bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci.
Dan Merta shrnul, jak vlastně iniciativa vznikla. Jak, uvedl hrály v tom roli cesty do zahraničí, stejně jako uspořádání dvou výstav: o architektuře Vídně a Hamburku. Třebaže jsou tato města oproti Praze rozdílná, lze na jejich příkladech vidět, že dialog je možný, pokud politický establishment odborníkům naslouchá. To je základ. Přesto tyto příklady v Praze využívány nejsou. Tehdy si iniciátoři uvědomili, že je třeba zásady a problémy formulovat. Podle Mertových slov čekali na výsledky voleb. Jejich výsledky byli velmi potěšeni, nicméně situace v Praze skončila dohodou obou stran... Proto si řekli, že nebudou dále čekat na spasitele a osloví všechny zastupitele. Zdůraznil, že výzva není určena pouze primátorovi, připustil však také, že záleží na tom, jak oslovení politici na výzvu zareagují. "Věřím, že město začne naslouchat svým občanům. A já tomu docela věřím, protože politikům už ani nic jiného nezbývá, pokud se nechtějí úplně zdiskreditovat," uzavřel úvodní část konference Merta.
Radomíra Sedláková, kurátorka Národní galerie, která k signatářům výzvy nepatří, zahájila diskusní blok tím, že přečetla text otištěný v časopise Stavba v roce 1924, jímž se již v první republice ustavil Klub Za novou Prahu. V následujícím čísle byla o jeho činnosti uvedena první a zároveň poslední zpráva. Jak připomněla, Klub Za novou Prahu byl obnoven v roce 1993, nicméně ani tehdy neexistoval déle než dvě schůzky. V závěru proto popřála iniciátorům nové výzvy delší výdrž.
Jan Kasl uvedl, že cílem není ustavovat novou instituci, ale především zastavit politický urbanismus, rozhodnutí, na základě nichž se například staví metro A namísto metra D, které je pro město životně důležité. Zastavit rozhodování podle přání určitých skupin, nenaslouchání dlouhodobým vizím, ale krátkodobým cílům. Nejde podle něj o uzavřenou skupinu architektů, ale o otevřenou iniciativu.
Z publika zazněl dotaz, zda je snahou vytvořit další instituci typu Útvaru rozvoje města. Podle Richarda Biegela, který se otázky chopil, je právo na vlastní názor ÚRM dnes výrazně omezeno. "Nejsem si jist, zda je v tuto chvíli ÚRM ochráncem kontinuity." Výsledek je nicméně závislý na diskusi, respektive na tom, zda se k ní politická reprezentace odhodlá. Přesná představa dnes není jasná, ale je důležité, že se nějaké takové instituci vrátí kompetence.
Od zástupce kanceláře pro propagaci města Vídně zaznělo, že kontakty mezi oběma městy na politické úrovni existují, například v oblasti sociální architektury.
Milena Sršňová, šéfredaktorka časopisu Stavba, připomněla, že tématu vytvoření zmiňovaného úřadu se věnoval před nedávnem Roman Koucký ve své knize Úřad kreátora, která je "myšlena zcela vážně" a Sršňová ji pozornosti publika doporučuje.
Zeptala se, zda bude mít iniciativa webové stránky. Možná překvapivě Josef Vomáčka odpověděl, že se iniciátoři v úvahách věnovali webu jen velmi opatrně a "chtěli se mu vyhnout". Připustil však, že výsledek určí odezva.
Josef Pleskot shrnul, proč se, třebaže byl osloven, k výzvě nepřipojil: "Výzvu jsem nepodepsal, protože mi připadala slabá. Samozřejmě, že na výzvu z magistrátu nikdo nezareaguje, nikdo nepřijde. Samozřejmě, že se s námi nebudou bavit. Musí pochopit především to, že architektura – především urbanismus, jsou nástroje politické. Tuhle představu musíme politikům – ať jsou jacíkoli – do hlav natlouct. Takto měla být podle mě výzva formulovaná. Pokud nebudeme my, odborná veřejnost zajedno s politiky, budeme pouze jednou ze zájmových skupin. Jinak budeme jen kárat a intelektuálně kázat, ale ničeho nedosáhneme." Podle Pleskota platí zásada: architektura a urbanismus společně s politikou.
V závěru se jeden z přítomných pracovníků URMu vymezil proti Pleskotově názoru. Podle něj nemají architekti tahat za jeden provaz s politiky; politiku podle něj dělají i občané.
Jakub Cigler vyjádřil přesvědčení, že by měl z této iniciativy vzniknout trvale působící think-tank.
Josef Vomáčka v průběhu fakticky doplnil, že všichni zastupitelé obdrželi text výzvy toho dne, tedy 6. ledna v 9 hodin dopoledne.  V odpovědi Dana Merty mimo jiné zaznělo, že politici na tuto tiskovou konferenci pozváni nebyli.
Vomáčka pak v dalším vstupu uzavřel celou tiskovou konferenci otázkou na publikum: "Víte, kolik stála Opencard ve skutečnosti? To není legrace. Tři miliony šest set tisíc korun. Město za ni zaplatilo 850 milionů. Všichni, co u toho byli, tam sedí dál. Myslím, že je to hezká tečka."