Malebná Zlatá ulička je turistickým lákadlem Pražského hradu

Praha - Jedním z nejmalebnějších a turisty nejvyhledávanějších zákoutí Pražského hradu je Zlatá ulička, opředená mnoha legendami. Po roční náročné rekonstrukci se 1. června otevře návštěvníkům v nové kráse.
   
Základní údaje o Zlaté uličce:

    - Zlatá ulička, přesněji Zlatá ulička u Daliborky, je slepá ulička, která vede podél severního opevnění Hradu nad Jelením příkopem. Vznikla v prostoru mezi původní románskou hradní zdí z 12. století a novější jagellonskou hradební zdí z 16. století. Na východě ji uzavírá věž zvaná Daliborka (zbudovaná v roce 1496), na západním konci Bílá věž, které sloužily i jako vězení. Šestnáct dochovaných domků představuje poslední zbytek takzvané parazitní zástavby Hradu ve středověku a renesanci.
    - V 16. století se uličce říkalo Zlatnická, v 17. století je už doloženo pojmenování Zlatá ulička, v Kronice královské Prahy a obcí sousedních z roku 1903 je pod názvem U Daliborky.
    - Trpasličí jednoduché domky vznikly vestavěním do opěrných oblouků severní hradební ochranné chodby, která jako součást fortifikačního systému spojovala Daliborku, Bílou věž a Prašnou věž - Mihulku. Původně byla ale zastavěna z obou stran, šířka průchodu tak byla kolem jednoho metru. Část uličky při Jiřském klášteře byla zrušena na zákrok abatyše neboť jeptišky obtěžoval zápach a také vřava místních krčem. Při asanaci v roce 1864 byly přístavky odstraněny a ponechány byly pouze domky na severní straně, z jejichž oken je pěkný výhled na královský letohrádek.
    - Pro obydlí 24 hradních střelců toto místo "ve zdi zámku proti zahradě" vyhradil dekretem z roku 1597 císař Rudolf II. Střelci, zde provozovali také různá řemesla, aby si přilepšili. Byly tu krčmy i nevěstince. Později zde bydlela hradní čeleď a zřejmě také zlatotepci, po nichž získala jméno, chudina.
    - Podle romantických pověstí z 19. století tu prý měli bádat a vyrábět zlato alchymisté. Ve skutečnosti tu nikdy nesídlili. Alchymistické dílny jsou ale zmiňovány ve věži Mihulce.
    - Podobu ze 16. století dokládá nejlépe domek čp. 20 s hrázděným patrem. Původní velikost zase ukazuje domek čp. 13. Dodržuje totiž tehdejší ustanovení o vložení do oblouku hradby - jeho průčelí do uličky vůbec nevystupuje. Domečky jsou originální vzhledem i tím, že byly doslova lepeny z posbíraného materiálu, který si mohli jejich chudí majitelé dovolit.
    - Domky byly obývány až do druhé světové války, respektive poslední obyvatelé je opustili v 50. letech 20. století. Bydlení tu nebylo nijak idylické - chudoba, špína, nepořádek. Dlouho tu nebyl žádný zdroj vody. Ještě v první polovině 20. století tu prý sloužil usedlíkům jediný záchod.
    - Mezi známými obyvateli byla třeba vyhlášená kartářka a jasnovidka Matylda Průšová alias Madame de Thébes (čp. 14), v domku čp. 22 pracoval v období 1916 až 1917 spisovatel Franz Kafka. V již zbořeném domě mezi Zlatou uličkou a Daliborkou žil na přelomu 20. a 30. let básník Jaroslav Seifert. Zlatá ulička se také stala dějištěm mnoha literárních děl.
    - Už za první republiky se dbalo na to, aby se při úpravách neměnil malebný ráz uličky. V 50. letech se rozhodlo zachovat uličku jako celek. Rekonstrukce a památková úprava uličky byla dokončena v roce 1955 pod vedením architekta Pavla Janáka. Pestré fasády navrhl tehdy malíř a filmový tvůrce Jiří Trnka. Barvy domků se v minulosti měnily a byly často velmi výrazné, takže Trnkův návrh nebyl nijak odtržený od historické reality.
    - Zlatá ulička byla od května 2010 uzavřena. Kvůli podmáčení spodní vodou z poničené historické kanalizace se propadala. Domkům, které nemají žádné či jen chatrné základy hrozilo zhroucení. Na výměnu odpadů navázala i celková rekonstrukce baráčků. V novém kabátě nabídne vyhledávaná hradní lokalita turistům nejen krámky s vazbou na tradici řemesel. V nových historických expozicích, které zajišťovali barrandovští filmoví specialisté, především přiblíží dobový život ve Zlaté uličce.