Chrámy peněz: Architektura bankovních domů a spořitelen 90. let.
Srdečně zveme na promítání dokumentu Jany Pavlové (Teorie a dějiny umění VŠUP) a Martina Hrubého (Ateliér intermediální konfrontace VŠUP) a následnou diskuzi s architekty do nového kulturního prostoru v Brně.
Projekce bude spojená s diskuzí s architekty Michalem Gabrielem, Karlem Tuzou a dalšími hosty.
Akce se koná v úterý 11/11 v 19h v novém kulturním prostoru PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Husova 18, Brno (vstup z nádvoří Pražákova paláce MG).
Dokument Chrámy peněz prezentuje architekturu bankovních domů a spořitelen v 90. letech jako fenomén spojený se společensko-politickou změnou po roce 1989. Podobně jako v ostatních bývalých socialistických státech v Evropě se česká architektonická scéna po revoluci ocitla na křižovatce různých stylových názorů a proudů. Bankovní domy a spořitelny se staly nejčetněji stavěnou typologií a nejlépe tak demonstrují jednotlivé tendence, které se na počátku 90. let v české architektuře objevily. Dokument chce poukázat na to, že názorové postoje kolem přijetí a nepřijetí těchto budov představují širší aspekty v konstituování české architektonické scény a potažmo i společnosti po roce 1989. Bankovní domy si vytvořily svůj reprezentativní model, odpovídající tehdejším ideálům nově se formující ekonomické sféry v postkomunistické zemi. Nastupující politický systém přinesl diskuzi nad povahou architektury, která by odpovídala charakteru nově se formující demokratické republiky. Řada architektů zaujala vůči novým možnostem tvorby různé postoje, které často spojovaly hodnoty estetické s etickými.
Společným rysem nově vznikajících bankovních institucí je, že se na jejich architektonické formě podepsala vlna doznívající postmoderny. Právě postmoderní jazyk, jakožto styl, který se zde ujal na na rozhraní dvou politických režimů, se ukazuje být zásadním avšak nevyjasněným problémem při interpretaci a zpětné reflexi těchto staveb. Postmoderní přístup se v českém prostředí nikdy plně neprosadil. Po revoluci byl mnohými architekty již zcela odmítnut jako vyprázdněná módní vlna nekriticky přejímaných forem ze západu. Postmoderna představovala v českém kontextu nejasné pole architektonického myšlení. Kolem architektury bankovních institucí se již v době jejich realizace rozpoutala kritická diskuze, která se dotýkala převážně otázek spojených s finanční nákladností a okázalou formou těchto staveb. Budovy bank a spořitelen se staly symbolickým reprezentantem architektonického nezdaru a etického selhání často označovaném jako nízká či pokleslá postmoderna. Postmoderní jazyk se tak na architektonické formě bank přímo propojil s nekalostmi kapitalismu ranných 90. let.
Dokument se snaží zpětně přiblížit a znovuzhodnotit jednotlivé autorské koncepty a to na základě osobních výpovědí s architekty bank – Michalem Gabrielem, Vladimírem Štulcem a Jaromírem Kročákem. Přináší tak zpětnou reflexi na složité avšak klíčové období architektury převážně ranných 90. let, které bývá všeobecně upozaďováno, protože představuje pro mnohé autory bank nejen z hlediska použití postmoderního stylu stále živé tabu.
Řada bankovních domů přitom díky benevolenci investorů často vznikala jako jedno velké autorské dílo. Architekti se podíleli na návrhu samotné budovy až po vybavení interiéru a výběru či vlastním návrhu uměleckých děl nacházejících se uvnitř či v bezprostředním okolí banky. Jedním z faktorů dědictví minulého režimu se stala tendence spolupracovat na zakázkách s řadou významných umělců – například s Jiřím Sopkem, Václavem Ciglerem, Vratislavem Novákem či Ivo Rozsypalem.
Tato reflexe přichází ve chvíli, kdy bankovní instituce opouštějí reprezentativní model z 90.let a přecházejí na celkovou standardizaci a to především prvků v interiéru. Řada původních originálních autorských objektů tak mizí, aniž by byla zdokumentována. Nenávratně tak přicházíme o jedinečný doklad bankovní architektury převážně raných 90. let, která se stala chtě-nechtě průsečíkem architektury a společnosti po roce 1989. Vzhledem k dlouhodobému negativnímu pohledu jak na bankovní instituci, tak na samotnou postmodernu jako kvalitativně nejednoznačného období české architektury, nastává po téměř čtvrtstoletí čas na její citlivější znovuzhodnocení.
Na dokument naváže diskuse s pozvanými hosty: architektem ústecké ČNB Michalem Gabrielem a architekty bankovních institucí realizovaných v Brně architekty bankovních institucí realizovaných v Brně – Karlem Tuzou, autorem bývalé Agrobanky na ulici Česká, a dalšími. . Právě pro brněnskou architektonickou scénu 90. let je nejvíce patrná tendence návratu k hodnotám českého funkcionalismu, jakožto stylu odkazujícímu na zdejší silnou architektonickou tradici. Funkcionalismus se zde nejvíce ztotožnil s ideály nově se utvářející demokratické republiky. Představoval styl, který měl v porevoluční euforii stabilizovat architektonickou scénu a odvrátit ji od neuvážených zásahů způsobených atmosférou porevoluční euforie, pro mnohé zastoupených právě jazykem postmoderny. Diskuse se dotkne obecnějších otázek do jaké míry vyvolávají otázky nad přijetím či nepřijetím postmoderny nějaký charakteristický rys české architektury, která se těžko vyrovnává s přijetím takových konceptů posunujících uvažování nad architekturou z čistě praktických a etických hledisek. Je vůbec možné architekturu bankovních domů a spořitelen 90. let znovuzhodnotit z pohledu „českého“ architekta? Nezakládá přijetí této architektury uvolněnější přístup, který by vnesl do českého kontextu takové tendence v navrhování jako je například hybridismus či poparchitektura?
PRAHA/Fórum pro architekturu a média je nový kulturní prostor s kavárnou na ulici Husova 18 v Brně (vstup z nádvoří Pražákova paláce).
Veřejný prostor prorůstající zevnitř ven, místo setkávání a komunikace, propojení s městem a jeho komunitami, subkulturami, institucemi a angažovanými občany. Otevřenost, bezbariérovost, volný pohyb a svoboda vyjádření jako princip.
Od října 2014 jej provozuje 4AM, z.s. ve spolupráci s Moravskou galerií a dalšími partnery.
Více informací >
Projekce bude spojená s diskuzí s architekty Michalem Gabrielem, Karlem Tuzou a dalšími hosty.
Akce se koná v úterý 11/11 v 19h v novém kulturním prostoru PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Husova 18, Brno (vstup z nádvoří Pražákova paláce MG).
Dokument Chrámy peněz prezentuje architekturu bankovních domů a spořitelen v 90. letech jako fenomén spojený se společensko-politickou změnou po roce 1989. Podobně jako v ostatních bývalých socialistických státech v Evropě se česká architektonická scéna po revoluci ocitla na křižovatce různých stylových názorů a proudů. Bankovní domy a spořitelny se staly nejčetněji stavěnou typologií a nejlépe tak demonstrují jednotlivé tendence, které se na počátku 90. let v české architektuře objevily. Dokument chce poukázat na to, že názorové postoje kolem přijetí a nepřijetí těchto budov představují širší aspekty v konstituování české architektonické scény a potažmo i společnosti po roce 1989. Bankovní domy si vytvořily svůj reprezentativní model, odpovídající tehdejším ideálům nově se formující ekonomické sféry v postkomunistické zemi. Nastupující politický systém přinesl diskuzi nad povahou architektury, která by odpovídala charakteru nově se formující demokratické republiky. Řada architektů zaujala vůči novým možnostem tvorby různé postoje, které často spojovaly hodnoty estetické s etickými.
Společným rysem nově vznikajících bankovních institucí je, že se na jejich architektonické formě podepsala vlna doznívající postmoderny. Právě postmoderní jazyk, jakožto styl, který se zde ujal na na rozhraní dvou politických režimů, se ukazuje být zásadním avšak nevyjasněným problémem při interpretaci a zpětné reflexi těchto staveb. Postmoderní přístup se v českém prostředí nikdy plně neprosadil. Po revoluci byl mnohými architekty již zcela odmítnut jako vyprázdněná módní vlna nekriticky přejímaných forem ze západu. Postmoderna představovala v českém kontextu nejasné pole architektonického myšlení. Kolem architektury bankovních institucí se již v době jejich realizace rozpoutala kritická diskuze, která se dotýkala převážně otázek spojených s finanční nákladností a okázalou formou těchto staveb. Budovy bank a spořitelen se staly symbolickým reprezentantem architektonického nezdaru a etického selhání často označovaném jako nízká či pokleslá postmoderna. Postmoderní jazyk se tak na architektonické formě bank přímo propojil s nekalostmi kapitalismu ranných 90. let.
Dokument se snaží zpětně přiblížit a znovuzhodnotit jednotlivé autorské koncepty a to na základě osobních výpovědí s architekty bank – Michalem Gabrielem, Vladimírem Štulcem a Jaromírem Kročákem. Přináší tak zpětnou reflexi na složité avšak klíčové období architektury převážně ranných 90. let, které bývá všeobecně upozaďováno, protože představuje pro mnohé autory bank nejen z hlediska použití postmoderního stylu stále živé tabu.
Řada bankovních domů přitom díky benevolenci investorů často vznikala jako jedno velké autorské dílo. Architekti se podíleli na návrhu samotné budovy až po vybavení interiéru a výběru či vlastním návrhu uměleckých děl nacházejících se uvnitř či v bezprostředním okolí banky. Jedním z faktorů dědictví minulého režimu se stala tendence spolupracovat na zakázkách s řadou významných umělců – například s Jiřím Sopkem, Václavem Ciglerem, Vratislavem Novákem či Ivo Rozsypalem.
Tato reflexe přichází ve chvíli, kdy bankovní instituce opouštějí reprezentativní model z 90.let a přecházejí na celkovou standardizaci a to především prvků v interiéru. Řada původních originálních autorských objektů tak mizí, aniž by byla zdokumentována. Nenávratně tak přicházíme o jedinečný doklad bankovní architektury převážně raných 90. let, která se stala chtě-nechtě průsečíkem architektury a společnosti po roce 1989. Vzhledem k dlouhodobému negativnímu pohledu jak na bankovní instituci, tak na samotnou postmodernu jako kvalitativně nejednoznačného období české architektury, nastává po téměř čtvrtstoletí čas na její citlivější znovuzhodnocení.
Na dokument naváže diskuse s pozvanými hosty: architektem ústecké ČNB Michalem Gabrielem a architekty bankovních institucí realizovaných v Brně architekty bankovních institucí realizovaných v Brně – Karlem Tuzou, autorem bývalé Agrobanky na ulici Česká, a dalšími. . Právě pro brněnskou architektonickou scénu 90. let je nejvíce patrná tendence návratu k hodnotám českého funkcionalismu, jakožto stylu odkazujícímu na zdejší silnou architektonickou tradici. Funkcionalismus se zde nejvíce ztotožnil s ideály nově se utvářející demokratické republiky. Představoval styl, který měl v porevoluční euforii stabilizovat architektonickou scénu a odvrátit ji od neuvážených zásahů způsobených atmosférou porevoluční euforie, pro mnohé zastoupených právě jazykem postmoderny. Diskuse se dotkne obecnějších otázek do jaké míry vyvolávají otázky nad přijetím či nepřijetím postmoderny nějaký charakteristický rys české architektury, která se těžko vyrovnává s přijetím takových konceptů posunujících uvažování nad architekturou z čistě praktických a etických hledisek. Je vůbec možné architekturu bankovních domů a spořitelen 90. let znovuzhodnotit z pohledu „českého“ architekta? Nezakládá přijetí této architektury uvolněnější přístup, který by vnesl do českého kontextu takové tendence v navrhování jako je například hybridismus či poparchitektura?
PRAHA/Fórum pro architekturu a média je nový kulturní prostor s kavárnou na ulici Husova 18 v Brně (vstup z nádvoří Pražákova paláce).
Veřejný prostor prorůstající zevnitř ven, místo setkávání a komunikace, propojení s městem a jeho komunitami, subkulturami, institucemi a angažovanými občany. Otevřenost, bezbariérovost, volný pohyb a svoboda vyjádření jako princip.
Od října 2014 jej provozuje 4AM, z.s. ve spolupráci s Moravskou galerií a dalšími partnery.
Více informací >
0 comments
add comment
