V Praze 1 dnes reálně bydlí do 10 000 lidí a turistů tu loni prošlo 7,5 milionu, je to tedy ve srovnání s Krumlovem ještě 4x "lepší". Před 50 lety tu bydlelo 70 000 lidí, dnes lidi z prokazatelně 3500 bytů dobrovolně dávají své klíče turistům ubytovaným na "Airbnb", kde domácího ani nepotkají, jen Vasila z agentury, který jim dá klíče od domu. Cizí člověk dává cizím lidem klíče od cizího obytného domu.
Použitý titulek je zavádějící a klamavý! Během sobotního názorového fóra (od 10 do 18 hodin!)k projektu UNES-CO „Co tím Šedá sleduje“ bylo řečeno mnoho, mj. i to, že projekty, které reprezentují na bienále v Benátkách jednotlivé země, jsou těmito zeměmi většinou podporovány násobně více, než je tomu ze strany České republiky.
Kateřina Šedá nedělá malé projekty a aby mohla projekt UNES-CO realizovat, přidala ke dvěma milionům poskytnutým ze strany Národní galerie, resp. Ministerstva kultury ČR, i svoje vlastní peníze (tím, že pro tento účel prodala některá svá díla) a významně přispělo i českokrumlovské Egon Schiele Art Centrum, město Český Krumlov, ale i její přátelé a podporovatelé. Mnozí z nich minimálně tím, že pracovali zdarma, další jen za náklady. Tady je třeba ještě zdůraznit, že umělec musí vše hradit nejprve sám (tedy často z půjček) a teprve dodatečně, po předložení vyúčtování a doložení co a jak uhradil, je mu ze strany Národní galerie postupně (ve třech etapách) projekt do uvedené výše dvou milionů proplácen. Jak jednoduché a lákavé (a nečestné) je pak pro některé „novináře“ napsat zavádějící zprávu, že projekt Kateřiny Šedé skončil v dluzích!
Kateřina Šedá i o tomto problému mluví (jako vždy) velmi otevřeně. Své názory sdělila v prvé řadě hlavnímu organizátorovi - Národní galerii - a zdá se, že ač jí samotné už se to týkat nebude, přispěla k tomu, že všichni další umělci a architekti budou mít situaci zjednodušenou tím, že jim bude např. hrazen transport děl do Benátek, že umělec už nebude zodpovídat u pavilonu za odvoz odpadků nebo za „kolaudaci“ díla ze strany italských úřadů, bez které nelze pavilon pro veřejnost otevřít. Národní galerie zvažuje i honorář pro umělce, který je nyní ve smlouvě výslovně zakázán.
Projekt Kateřiny Šedé vzbudil velký ohlas doma i v zahraničí, v řadě zahraničních médií byl označen za jeden z nejzajímavějších, neboť přichází s myšlenkou a vizí. Doma však nikdo není prorokem.
Unes-co- nastavené zrcadlo
| 27.09.18 02:02
Titulek je opravdu zbytečný a zavádějící. Škoda, že se nenapíše, že Kateřina Šedá svým projektem rozpoutala diskuzi na více úrovních a nutí nás všechny zamyslet se nad přístupem a fungováním života v historickém městě či vyloučené lokalitě.
K čemu je nám důvtipných happeningů, když už voda dovnitř naplno teče a vrata nejdou zavřít? Ano, jistě. Přijde znovuoživení. Ale to bude dnes především o ceně. Nikoliv o hodnotě. I tak máte pravdu v tom, že určitě povstane něco nového. Ovšem s hodnotami, které jsme (někteří) byli zvyklí sdílet, v návaznosti na svůj život, už to nebude mít nic společného. Ach, ty světlé zítřky. Přizpůsobování jde ztuha, že? A tak mudrujeme, hudráme, pořádáme happeningy ... a vlastně hodnoty dál nežijeme (raději pronajímáme). Je to pohodlnější. Samozřejmě i teď pro mě, když jsem se tak rozepsal
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Kateřina Šedá nedělá malé projekty a aby mohla projekt UNES-CO realizovat, přidala ke dvěma milionům poskytnutým ze strany Národní galerie, resp. Ministerstva kultury ČR, i svoje vlastní peníze (tím, že pro tento účel prodala některá svá díla) a významně přispělo i českokrumlovské Egon Schiele Art Centrum, město Český Krumlov, ale i její přátelé a podporovatelé. Mnozí z nich minimálně tím, že pracovali zdarma, další jen za náklady. Tady je třeba ještě zdůraznit, že umělec musí vše hradit nejprve sám (tedy často z půjček) a teprve dodatečně, po předložení vyúčtování a doložení co a jak uhradil, je mu ze strany Národní galerie postupně (ve třech etapách) projekt do uvedené výše dvou milionů proplácen. Jak jednoduché a lákavé (a nečestné) je pak pro některé „novináře“ napsat zavádějící zprávu, že projekt Kateřiny Šedé skončil v dluzích!
Kateřina Šedá i o tomto problému mluví (jako vždy) velmi otevřeně. Své názory sdělila v prvé řadě hlavnímu organizátorovi - Národní galerii - a zdá se, že ač jí samotné už se to týkat nebude, přispěla k tomu, že všichni další umělci a architekti budou mít situaci zjednodušenou tím, že jim bude např. hrazen transport děl do Benátek, že umělec už nebude zodpovídat u pavilonu za odvoz odpadků nebo za „kolaudaci“ díla ze strany italských úřadů, bez které nelze pavilon pro veřejnost otevřít. Národní galerie zvažuje i honorář pro umělce, který je nyní ve smlouvě výslovně zakázán.
Projekt Kateřiny Šedé vzbudil velký ohlas doma i v zahraničí, v řadě zahraničních médií byl označen za jeden z nejzajímavějších, neboť přichází s myšlenkou a vizí. Doma však nikdo není prorokem.