Brno - Město Brno podle dnešního oficiálního stanoviska radních nemůže vydat potomkům původních majitelů vzácnou vilu Tugendhat, která je nyní v majetku města. Nejsou prý splněny základní právní předpoklady - vila není uměleckým dílem a město ji získalo zákonnou cestou. Rada proto doporučila zastupitelstvu zamítnout žádost o převod. Právní zástupce Tugendhatů Augustin Kouhoutek s argumenty nesouhlasí, rodina je prý připravena obrátit se na soud. Město obdrželo 28. prosince loňského roku žádost o bezúplatný převod vily jako uměleckého díla, a to podle zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem. Vilu Tugendhat nelze považovat za umělecké dílo, u kterého vzniká nárok na převod, uvedl po dnešním jednání rady mluvčí magistrátu Pavel Žára. Právní zástupce Tugendhatů dosud nemá písemné stanovisko města. Se zveřejněnými argumenty však nesouhlasí. "Samozřejmě, že se o umělecké dílo jedná. Umělecké zpracování je tak výjimečné, že o tom nemůže být žádná pochybnost. Zákon nikde nestanoví, že umělecké dílo musí být movité," řekl ČTK Kohoutek. Žádost Tugendhatů o bezúplatný převod poukazuje také na údajně neplatný přechod vily do majetku města. Podle Žáry však Brno získalo cennou stavbu zapsanou na seznamu UNESCO zcela v souladu se zákony. Kohoutek chce nyní počkat na písemnou odpověď. Pokud však bude v obdobném duchu, jako dnešní vyjádření, obrátí se rodina Tugendhat na příslušný soud, kterým bude patrně Městský soud v Brně. Vila je od roku 2001 zapsána jako jediná česká stavba moderní architektury na seznam UNESCO. Stavbu v rezidenční čtvrti Černá Pole navrhl v roce 1928 německý architekt Ludwig Mies van der Rohe. Podle odborníků je unikátní prostorovou koncepcí, výběrem materiálu i zařízením. Její majitelé, manželé Gréta a Fritz Tugendhatovi, pocházeli z rodin významných textilních podnikatelů. Dům užívali do roku 1938, kdy rodina před nacisty emigrovala do Švýcarska a pak do Venezuely. Po obsazení Československa nacisty vilu zabavilo v roce 1940 gestapo, v roce 1945 ji jako majetek nacistů zabavil tehdejší československý stát. Rodina Tugendhat podle ministerstva kultury nepožádala o majetek ani v letech 1945 až 1948, ani v 90. letech, ani nežádala o částečné odškodnění prostřednictvím Nadačního fondu obětem holocaustu. Podle informací ČTK ale původní majitelé po roce 1945 o vilu žádali, procedura, o níž jsou záznamy v brněnském archivu, se však nestihla vyřídit do února 1948. Zápis na seznam UNESCO neznamená pro vlastníka žádné závazky. Vila je národní kulturní památkou, stát může pouze uplatnit předkupní právo v případě, že by město či případný jiný vlastník chtěl vilu prodat. Pro soukromého vlastníka platí ze zákona povinnosti řádně o památku pečovat. Město již několik let připravuje celkovou rekonstrukci vily a její uvedení do původního stavu. Přípravy ale komplikují spory o zákonnost výběrových řízení.