Budapešť - Polské hip-hopové hvězdy o nich zpívají, Maďaři je natírají, Němci je ukazují v muzeích, Rusové se snaží ignorovat jejich nepohodlí. Miliony lidí stále ještě žijí v chátrajících panelácích postavených za komunistické éry, píše agentura Reuters. Východoevropané, natěsnaní v rozpadajících se, bezvýrazných, nevzhledných věžácích, postavených z rozmaru někdejších diktátorů, nyní hledají nápadité způsoby, jak zlepšit život v malých bytech. Architekti a developeři říkají, že je načase panelové domy rekonstruovat. "Zajeďte si třeba do Jaseněva hned za Moskvou, se všemi těmi jeho starými sovětskými domy, a jediná otázka, která se vám vloudí na mysl, je: Co ti architekti probůh kouřili?," říká Denis Sokolov, šéf výzkumu v moskevské úřadovně globální realitní poradenské firmy Cushman & Wakefield. Během několika pětiletek v 60. a 70. letech minulého století chrlily továrny miliony panelů a celé vesnice upouštěly od výstavby cihlových domů ve prospěch desetipatrových panelových monolitů. Přibližně dvě desetiletí po pádu komunismu paneláky naléhavě potřebují rekonstrukci, která podle některých umožňuje udělat z nich vzhlednější domy, v nichž se žije lépe. Stejně jako mnoho jiných produktů komunistického průmyslu jsou paneláky masivní stavby, které vydrží 80 až 100 let. "Problém tkví v tom, že během krátké doby bylo postaveno takové množství bytů: jen v Maďarsku samém půl milionu během jednoho nebo dvou desetiletí, takže jich teď půl milionu má tytéž problémy," říká architektka budapešťské Technologické a ekonomické univerzity Sara Horváthová, jež sklidila chválu za projekt renovace budovy, která nabyla příjemného, barvitého vzhledu. Na projektu renovace jednoho z mnoha takových obytných bloků v Maďarsku, financovaném Evropskou unií, pracoval také Andreas Hermelink z univerzity v německém Kasselu. Podle něj je opravdu načase něco podstatného s takovými domy dělat. Projekt s názvem SOLANOVA se zaměřil na obytný komplex v Dunaújvárosu, městě vybudovaném vězni v 50. letech minulého století během industrializace země, kterému se přezdívalo Stalinovo město. Místo zrezivělých potrubí a mrhání energií má teď dům solární panely, nízké účty za veřejné služby, jako dodávky elektřiny, plynu a vody, a na jeho střeše raší vegetace. Rekonstrukce sice nemohla dát jeho 110 obyvatelům všechno, co by si přáli - včetně větších kuchyní, koupelen či balkonů - ale lidé se mohou těšit z "rekreační" střechy, jíž využívají k opalování, pořádání večírků a sledování ohňostrojů. Modernizace milionů domů v tomto regionu zůstává velkou výzvou a jen málo míst bude s to dovolit si takovou radikální transformaci. Většina ze 140 milionů Rusů žije v domech ze sovětské éry. Mnozí jim láskyplně říkají "chruščovky" po sovětském vůdci Nikitovi Chruščovovi, za jehož vlády byly v 60. letech minulého století postaveny. Chruščovky mají maličké kuchyňky - ale mají alespoň nějaké - na rozdíl od bytů nazývaných "kommunalky", kde až do 80. let minulého století kuchyň, koupelnu a často i ložnice sdílelo několik rodin, takže soukromí tu prakticky neexistovalo. "Z hlediska realitního poradce je jedinou smysluplnou věcí tyhle stavby strhnout a na jejich místě postavit nové, moderní," konstatuje Denis Sokolov. "Ale z hlediska obyčejných Moskvanů to není možné, protože v takových domech žije velká většina z nich." Německo, které po opětovném sjednocení v roce 1990 zdědilo ve východní části země dva miliony panelových domů, hledá nějakou "střední cestu mezi jejich demolicí a výstavbou nových", říká inženýr Claus Asam z německého institutu pro výstavbu a modernizaci. V Drážďanech je muzeum panelových domů, v jehož expozicích jsou také nové designy z moderních materiálů.