Francouzi dotčeni tvrzením časopisu Time o "smrti" jejich kultury

Paříž - Mírně dotčené reakce vyvolal ve Francii americký týdeník Time, jehož obálka tento týden hlásá "smrt francouzské kultury" a dává najevo, že Francie dnes nemá jediného umělce, který by měl světový význam. Ozvala se francouzská ministryně kultury i někteří další kulturní činitelé a některé sdělovací prostředky. Ne všichni ale tvrzení časopisu odmítají jednoznačně.
    Time věnoval několik stránek článku, jehož autor Donald Morrison tvrdí, že francouzská kultura trpí důsledky státní podpory, které se jí dostává, není schopna se prosadit ve světě a její jedinou šancí je lepší využití multietnického rázu francouzské společnosti.
    "Obojí je falešné," oponuje prvním dvěma bodům ministryně kultury Christine Albanelová. Státní podpora podle ní zachránila knižní vydavatelství a znemožnila, aby byl francouzský film na trhu převálcován americkým. A pokud jde o francouzskou kulturu ve světě, poukazuje ministryně na úspěchy, jaké i v USA slaví francouzské filmy jako La Môme (Žabec) nebo Lady Chatterleyová, francouzští architekti nebo francouzská muzea. "Jen klid, francouzská kultura se vyváží dobře a uvnitř našich hranic je stále velmi živá," prohlašuje ministryně.
    Podobně se na stránkách listu Libération vyslovil i Olivier Poivre d'Arvor, ředitel instituce Culture France a mimo jiné bývalý ředitel Francouzského institutu v Praze. Ten kromě architektů připomněl také skladatele Pierra Bouleze, "pravděpodobně nejznámějšího světového muzikanta", francouzské choreografy i třeba herečky jako Juliette Binocheovou, které dělají "skvělou kariéru" v zahraničí. Ředitelka nakladatelství Flammarion Teresa Cremisiová poukazuje zase na to, že kvalitu literatury a kultury vůbec nelze měřit momentálním úspěchem. "Marcel Proust se taky ve 20. letech moc do Spojených států nevyvážel," připomíná slavného spisovatele.
    Samotný Libération napsal, že některé kritiky míří správně, třeba na přílišnou zahleděnost Francie do sebe. "Ale co americká kultura viděná z Paříže? Je snad Brad Pitt nástupcem Humphreyho Bogarta a Madonna dědičkou Billie Holidayové?" A týdeník le Nouvel Observateur zase připomněl, že francouzská filmová produkce je v každém případě "nesrovnatelně vyšší" než v sousedních zemích, a vyčetl Morrisonovi, že opomíjí některá jména francouzského filmu jako Olivier Assayas nebo François Ozon.
    Podle spisovatelky Michele Halberstadtové ale francouzská kultura v úpadku skutečně je a i profesor francouzské literatury na College de France Antoine Compagnon na stránkách listu Le Monde píše, že si raději přečte nejnovější dílo Američana Philippa Rotha než výtvory pařížských autorů a že ani francouzský film mu nedodává optimismu. Profesor ovšem tvrdí, že sama Francie dává svým kritikům bič do ruky nářky nad svou údajnou bídou.