Vítězem Přehlídky diplomových prací 2020 je Jakub Wiesner z UMPRUM

1. cena: Jakub Wiesner, UMPRUM
Praha 10 – Trash
Vedoucí práce: prof. Ing. arch. Ivan Kroupa
Posouvající se hranice města občas zapomenou, vznikají místa uvnitř urbanismu, která se v něm odmítají rozpustit; jejich forma je držená tahy dopravní infrastruktury a vlastním podivným charakterem. Oblast mezi kolejišti, vlakovými seřadišti a odstavnými nádražími; kolonie Slatiny a Trnkov, Bohdalecký kopec, Teplárna Michle a fragmenty městské civilizace rozeseté někde mezi nimi.
Původně periferní území, které se s rozvojem města okolo (resp. standardizovaného urbanismu v jeho historických proměnách), ocitá blízko centra města / a obklopené městem. Ve stejnou chvíli jde o území se špatnou prostupností, 90 % zástavby je v běžných měřítkách „trash,“ ať už z hlediska stavebního, funkčního nebo urbanistického. V současnosti tak vzniká tlak na rozvoj (zdevelopování) tohoto území. Touha po developmentu je pochopitelná, místo je potřeba posunout do současnosti, je v pořádku aktivovat jeho potenciál. Nesouhlasím však se způsobem, jakým se tak pravděpodobně má stát – tj. přejetí blokovou zástavbou, vize (maximálního) zastavění, normalizace.
Diplomová práce se zabývá specifickou částí Prahy, špinavou a komplikovanou a zároveň nesoucí kvality, které jsou jí vlastní. Práce hledá řešení v urbánním měřítku skrze vytváření rámců, které umožňují určitou úroveň spontaneity. Tyto rámce mohou mít podobu infrastruktury, souboru pravidel nebo konkrétního architektonického nebo krajinného zásahu. Práce vzniká v opozici / a jako alternativa k převládajícímu přístupu k vytváření současného města u nás (návrat k blokové zástavbě 19. stol.), který je nekriticky aplikován na různorodá prostředí a je automaticky přijímán jako jediné správné řešení.

Hodnocení poroty:
B. Fragner - Zaujal systematičností a názorově uceleným přístupem, cíleně narušuje v současném urbanismu převládající přístupy a projekční dogmata dnes spíš jen komerčně motivované urbanizace periferních a rozvojových území města; upozorňuje na význam různorodosti, vychází z jejich jedinečnosti.
T. Jiránek - Komplexní, celostní, nadto výtvarně krásné. Nebylo zapomenuto na cesty a prostupnost. Majetkoprávní uspořádání je pro autora výzva, nikoliv komplikace. Neatraktivní se stává atraktivitou. Cítí terén, krajinu i člověka. Aktivní přístup architekta.
A. Mičeková - Komplexní, celostní, nadto výtvarně krásné. Nebylo zapomenuto na cesty a prostupnost. Majetkoprávní uspořádání je pro autora výzva, nikoliv komplikace. Neatraktivní se stává atraktivitou. Cítí terén, krajinu i člověka. Aktivní přístup architekta.
M. Mitášová - Najkomplexnejší urbanisticko-architektonický projekt v súťaži, ktorý na kladené otázky odpovedá premenou rámcov navrhovania.
Formuluje vlastnú výskumnú a tvorivú úlohu: preskúmať povahu prostredia a sformulovať východiská jeho budúceho rozvoja – nech ho bude navrhovať ktokoľvek! Ponúka analýzu opomínaného územia Prahy (Bohdalec – Slatiny), na ktoré už existuje projekt jeho „urbanistického rozvoja“ (bloková zástavba s maximálnym stavebným vyťažením lokality). S ním tento diplomový projekt oprávnene a tvorivo polemizuje. Analyzuje získané dáta (parcelácia, prázdne parcely, regulácia Slatín, výhľad ich zástavby, ale aj majetkové pomery a úprava vlastníctva pôdy v Bohdalci…). Rozlišuje a sleduje pohyb vody a ľudí v území. Analyzuje súčasné a navrhuje nové infraštruktúrne rámce. Navrhuje nové prepojenia tam, kde chýbajú (intermezzo). Navrhuje šírenie zelene – na všetkých týchto základoch ponúka nový urbánny rozvrh a členenie prostredia. Tento projekt je občiansko-urbánnou iniciatívou, urbanisticko-architektonickou polemikou, tvorbou krajiny a súčasne novým urbánnym rámcom ďalšieho rozvoja. Ak dosiaľ neexistoval „výskumno-investigatívny urbanizmus“, tento projekt má potenciál ho v Českej republike zakladať.
P. Volf - Projekt ukazuje, jak zachránit zdánlivě nepříliš hodnotné území pražské periferie před tradiční developerským zastavením. Nejde jenom o ztvárněnou vizi, která objevně zachycuje genia loci a dostává se k jeho podstatě, ale především o způsob a detailní návod, podle něhož lze postupovat. Místo dostává šanci, kterou by byla škoda nevyužít.

---

2. cena: Julie Kopecká, FA ČVUT
Nádraží v Peci pod Sněžkou
Vedoucí práce: doc. Ing. arch. Tomáš Hradečný

Návrh nové železniční zastávky v Peci pod Sněžkou je zasazen do projektu prodloužení železniční trasy v Úpském údolí v Krkonoších z roku 2009. Ukazuje možnosti řešení současného problému se stále přibývajícím turismem a tedy i automobilovou dopravou v horských oblastech. Téměř celá trasa je vedena v tunelu a tudíž i samotné nádraží je zasazené ve svahu. Součástí návrhu jsou také navazující veřejná prostranství a autobusová zastávka společně s novým propojením stanice pomocí lávek.
Nádraží je koncipováno jako jednoduchá dopravní stavba, jejíž náplň jasně stanovuje pravidla a limity, které přímo ovlivňují vzhled stavby. Jedná se o stavbu co nejvíce skrytou ve svahu kopce, která svým neutrálním materiálovým řešením připomíná klasické tzv. dopravní galerie známé ze Švýcarských horských cest.
Tím, že je převážně celá nová trasa vedena tunely, bylo důležité v místě stanice a spojovacího tubusu dostat do stavby co nejvíce světla. Formování fasády je inspirováno starými filmovými okénky, které při vysoké rychlosti otáčení umožňují vidět jednotlivé obrázky jako film. V tomto případě formuje rastr fasády rychlost vlaku - čím jede vlak rychleji, tím je četnost oken menší. Naopak čím více vlak zpomaluje, tím blíže jsou u sebe otvory umístěny. To umožňuje téměř nepřerušovaný pohled z vlaku ven.
Po celé délce je umístěn chodník, který ústí dvěma mosty. Ty odvedou cestující ve správné výšce do míst kam potřebují tak, aby nemuseli nutně scházet do nižšího podlaží.
Zastávka se nachází v centru města a je možné k ní v zimních měsících přijet přímo z lyžařského střediska na lyžích, nebo v létě na kole či pěšky. S tím souvisí i nové autobusové obratiště se zastávkou umístěné nad potokem v těsné blízkosti nádraží. Bývalé autobusové nádraží, je nahrazeno veřejným prostranstvím s novou budovou lanovky spojující centrum města s lyžařským areálem.

Hodnocení poroty:
T. Jiránek - Sebevědomý vstup do horského střediska. Je to velkorysé krajinářské dílo, nikoliv jen stavba dopravní infrastruktury. Postupem času zneklidňované místo různými stavebními investicemi v posledních 60 letech návrh, i přes rozsah zadání uklidňuje. Jako poslední zastávka na trati od regionálního centra Trutnova se jeví jako součást zadání pro zastávky nižší. Nabízí se s koncepcí zadání začít v Peci, nikoliv v ní končit.


B. Fragner - Projekt je bezesporu i gestem, na první pohled osciluje až na křehké hranici, charakteristické pro agresivní stavební zásahy spojené s technickými díly, ale ve výsledku přesvědčí vnímavostí k přírodnímu prostředí. Vynikne jeho krajinotvorný záměr splynutí konstrukcí a použitých materiálů s terénem, reaguje na místní klimatické podmínky a požadavky provozu, přizpůsobuje se specifickému krajinnému rázu.

A. Mičeková - Návrh se projevuje jako naprosto střízlivý a pokorný příklad architektury bez patosu. Jde o ukázku možné typologie železničních zastávek v návaznosti na citlivé krajinářské řešení. Zaujala mne hlavně komplexnost návrhu, který se věnuje problematice v území, dopravě až po drobné architektonické detaily.


M. Mitášová - Jeden z mnohých spôsobov zhostenia sa často opomínanej úlohy návrhu dopravnej stavby, v tomto prípade v turistickom a lyžiarskom stredisku Krkonošského národného parku.
P. Volf - Vlakové nádraží jednadvacátého století v kontextu vyhledávaného horského sídla, které by – v případu uskutečnění plánované tratě – pomohlo vyřešit neutěšenou dopravní situaci. Citlivé zapojení do struktury místa, přesvědčivé minimalistické, a přitom dynamické pojetí samotného objektu, které rozšiřuje dosavadní typologii železničních stanic.

---

3. cena: Veronika Chalupová, MENDELU
Možnosti krajinářského řešení velkého vodního díla Vlachovice
Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Alena Salašová

Diplomová práce se snaží postihnout problematiku velkých vodních nádrží z pohledu krajinářské architektury. Předmětem studia se stalo hodnocení vlivů vodních děl na krajinu a požadavky na zakládání břehových a doprovodných porostů.
Na konkrétním příkladu plánované nádrže Vlachovice je uskutečněn krajinářský rozbor z hlediska přírodních podmínek, historického a současného využití krajiny. Jsou identifikovány hodnoty přírodní, kulturně historické a estetické. Následně je vyhodnocen vliv plánovaného vodního díla na krajinu.
Na základě získaných poznatků jsou stanoveny východiska pro návrh.
Návrhem je koncepce se základními principy uspořádání území po vybudování vodního díla Vlachovice. Zohledňuje přitom ochranu krajinných hodnot.
Návrh také nabízí univerzální přístup aplikovatelný nejen při budování přehrady, nýbrž při celkové regeneraci krajiny a její adaptaci na klimatickou změnu. Jde o návrh vodního režimu s celou řadou opatření v krajině. V detailu pak zpracovává možnosti krajinářského řešení doprovodných a břehových porostů.
Diskuze otevírá otázky mezioborové spolupráce při procesu plánovaní přehrad, role krajinářské architektury v tomto procesu, a mají-li přehrady budoucnost.

Hodnocení poroty:
B. Fragner - Projekt s mimořádnou houževnatostí nabízí vyrovnání se s krajinnými důsledky velkého vodního díla. Detailními, cílenými zásahy vrací vizi - ale také možná spíš novodobou iluzi - autentického přírodního 
prostředí. Navazuje na aktuální diskusi o podobě kulturní krajiny.
T. Jiránek - Stavba rozsáhlé inženýrské stavby nutně potřebuje do krajiny začlenit. Funkčně, krajinářsky i pokusem o smíření s místem. To se autorce podařilo pomocí propracované krajinářské i vodohospodářské vize v detailech stavby velikého rozsahu.


A. Mičeková - Precedentní přístup a důsledná poctivá práce ve vazbě na krajinu a obyvatele vedená směrem ke zlepšení možného dopadu realizace inženýrského vodního díla. V řešeném návrhu se elegantně propojuje citlivost s odborností.
M. Mitášová - Najkomplexnejší projekt tvorby krajiny v súťaži, ktorý včas upozorňuje na to, že plánovanie vodných diel je nevyhnutné synchronizovať s tvorbou krajiny, vrátane jej vhodného vodného režimu (od prameňov riek po hrádzu). Krajinárskou úlohou je projekt regenerácie a prípravy krajiny s vodným dielom na klimatickú zmenu. Návrh vyhodnocuje predpokladané vplyvy plánovanej vodnej nádrže (krajinársky rozbor). Navrhuje jednak úpravy lesného hospodárenia pri prameni riek, revitalizáciu stavebne vyrovnaných a zahĺbených vodných tokov (meandre, tône, bermy), vytvorenie bohatého biotopu na horných koncoch vzdutí priehrady (kombinácia biotopov tečúcich a stojatých vôd v delte riek) a jednak odporúča ochranu vybraných porastov i historických stavieb (tie druhé by zasluhovali architektonický rozbor) vrátane výstavby „novostavieb“ a nových rekreačných plôch (tie by zasluhovali zasa vypísanie urbanisticko-architektonickej súťaže!). Projekt formuluje krajinné dôsledky existujúcej technicko-ekonomickej štúdie vodného diela s plánovanou výstavbou v roku 2030. Nebagatelizuje ani nezveličuje klimatickú krízu, krajinu na postupnú zmenu pripravuje overenými aj testovanými krajinárskymi alternatívami.
P. Volf - Propracované ztvárnění dopadu přehrady, která radikálně a nevratně změní charakter krajiny. Diplomní práce pracuje nejenom s bezprostředním okolím, ale také s širšími souvislostmi. Do hry vnáší estetické kvality, které se jinak u obdobných projektů opomíjí. 


---

Čestné uznání poroty: Blanka Štuříková, FA VUT
Projektivní prostor: Hřbitov bez hrobů
Vedoucí práce: Ing. arch. MArch. Jan Kristek, Ph.D; Ing. Arch. Jaroslav Sedlák

Po kompletní transformaci lidských ostatků na úrodnou půdu se hrob stává zbytečným. 
Zemřelí pozbývají svoji posmrtnou adresu.
Z kulturního hlediska však rituál pohřbívání a symbolická, mentální hodnota hřbitova hraje pro člověka důležitou roli nejen při vyrovnávání se se ztrátou bližního, ale také jako místo konfrontace s naší vlastní konečností, dynamickou jednotou celku.
Návrh pracuje s kulturně podmíněnou představou hřbitova jako obrazu světa.
Se zmizením náhrobků a uren opouští koncepci hřbitov - město mrtvých a reinterpretuje ji jako hřbitov - krajinu.
Ostatky ve formě úrodné zeminy se stávají materiálem pro modelaci biodiverzní kulturní krajiny, místa, kde to žije.
Podstata návrhu spočívá ve využití principu prostorové koláže jako metody utváření prostředí, které svou mnohoznačností umožňuje individuální interpretaci jednotlivcem a vyvolává vzpomínky.
Specifikem technologie posmrtné kompostace je kompletní transformace ostatků, včetně kostí a zubů, na úrodnou půdu za přibližně 30 dní v technologické kompostovací rakvi. Proces spočívá ve vytvoření extrémně příznivé atmosféry pro rozkládající mikroorganismy, které v technologické rakvi za přítomnosti pilin, slámy a korigované vzduchové atmosféry vytvoří teplotu mezi 60 a 70 stupni Celsia a provedou rozklad.
Za cenu určitého odosobnění, proměny materiálních pozůstatků, se tělo posmrtně stává doslova podkladem pro nový život.
Dochází tak ke znovuobnovení kontinuity, přírodního koloběhu života a smrti, které se tak navrací její smysl.
Hřbitovní krajina je záměrně komponovaná jako biodiverzní krajina, a v návaznosti na volbu původních druhů rostlin a dřevin na území České Republiky poskytuje obživu maximálnímu množství živočišných druhů, čímž se areál stává z hlediska ekologické stability prospěšný svému širokému okolí.

Hodnocení poroty:
A. Mičeková - Velmi diskutovaný konceptuální návrh, který nám nabízí spektakulárnost obrazů a vizuální projekce kontrovaný bizardní propracovaností logistiky řešení. Dotýká se citlivého tématu kulturních tradic, což vznáší mnoho zneklidňujících otázek. Je však cenným vkladem do další diskuze.
M. Mitášová - Jediný projekt v súťaži, ktorý ponúka radikálnu inováciou overeného funkčného aj morfologického urbánno-architektonického typu, v tomto prípade: krajinu poslednej rozlúčky. Pochovávanie a kremáciu alternuje možnosťou riadeného biologického rozkladu ľudských ostatkov na dives humus: úrodnú pôdu – živnú pôdu novozaloženej lúčnej krajiny a sadov s biocentrom. Zachováva obrad poslednej rozlúčky a ponúka preň novo koncipované zážitkové prostredie. V dobe, kedy v Holandsku pochovávajú ľudí aj do rakiev z podhubia („ekologický sarkofág“) a kedy si české masmédiá kladú zatiaľ nezodpovedanú otázku, ako naložíme s tlením tiel obetí pandémie v „kovidových plastových pytlích“, z ktorých sa nesmú pred pohrebom vyňať, ide o mrazivo naliehavý mravný aj urbanisticko-architektonický problém. Mestá a háje mŕtvych tento projekt zatiaľ alternuje krajinou ciest a cestičiek, rámových a tabuľových „promenád“, stavieb, lúk a sadov. Trvá otázka, aké architektonické úlohy to so sebou nesie…
P. Volf - Odvážná konceptuální práce představující vizi hřbitova budoucnosti. Snoubí se v ní ryze technokratický, odtažitý přístup, ale také umělecké, až spektakulární pojetí. Projekt vyvolává řadu otázek, s nimiž se zdráháme vyrovnávat, a právě to je na něm možná ze všeho nejdůležitější.

---

Čestné uznání poroty: Vojtěch Rudorfer, FA ČVUT
NY-ÅLESUND Hangár pro výzkumnou vzducholoď s vědeckotechnickým zařízením
Vedoucí práce: prof. Ing. arch. Mirko Baum, Ing. arch. Vojtěch Hybler

Ny-Ålesund je jedno z nejseverněji položených vědeckých pracovišť na planetě a zároveň jedno z nejdůležitějších center polárního výzkumu. Mnohá atmosférická měření dnes probíhají z helikoptéry, což je neekonomické i neefektivní a tento způsob by mohl být nahrazen mnohem udržitelnějším způsobem - měření ze vzducholodi, pročež jsme se zabývali návrhem vzducholodního hangáru. Ten navíc ctí půdorysnou stopu dřevěného hangáru, z nějž ve třicátých letech startovaly první lety přes severní pól.
Specifická typologie okořeněná extrémními podmínkami norských Špicberk by mohla působit abstraktně, má však vcelku reálný kontext.
Návrh řeší především několik problémů:
- založení na svahu v arktických podmínkách permafrostu, tedy dotýkat se co nejméně země a udržovat hlavní konstrukce nad zemí kvůli sněhové pokrývce
- překlenutí velkého rozponu přes celý hangár bez vnitřních podpor
- otevírání vrat a návaznost na kolejiště
- dráhu sloužící pro přistání / vzlet vzducholodi

- modularita a prefabrikovatelnost konstrukce
- přeprava za polární kruh a snadná montáž.
Hangár se dotýká země jen na několika místech - je bodově založen na pilotách přes elastomerová ložiska v podélné ose stavby a kotven táhly po stranách. Celý spočívá na masivním roznášecím ocelovém roštu s vylehčovacími otvory, podobajícímu se trupu lodi či rámu letadla. Směrem vzhůru se konstrukce odlehčuje, rozměry i geometrie struktury se řídí potřebami provozu hangáru a vědeckotechnického zázemí a místními klimatickými podmínkami. Temperované a vytápěné prostory pro ubytování a výzkum, na bázi sklolaminátových prefabrikovaných buněk, jsou vsunuty do rozponu roznášecí trubkové konstrukce „koz“, která spojuje podlahový rošt se střechou z prostorové příhradoviny typu Mero se sklolaminátovou fasádou. Napříč stavbou a jednotlivými typy konstrukce prostupuje užití platónských těles a jejich geometricko-statických výhod.

Hodnocení poroty:
A. Mičeková - Specifický projekt, který se pohybuje na druhé straně spektra rozsahu tvorby, osciluje na hraně konstukční propracovanosti a architektonického řešení. Cením si systematičnosti závěrů a využití matematických přístupů.
M. Mitášová - V predošlom prípade šlo o kultúru ľudského spoločenstva v krajine moravskej černozeme mierneho pásma, v tomto prípade sa jedná o vedecké spoločenstvo na arktickom permafroste za polárnym kruhom. Otázka neznie, ako ostatky pozemšťanov premieňať na prsť, ale ako im aj so vznášadlom umožniť život na vedeckej základni v extrémnych podmienkach. To sú dávne i nové otázky „obývania zľadovatenej zeme“ aj zapojenia vzdušných prúdov do návrhu architektúry: montovateľná a transportovateľná stavba čo najmenej sa dotýkajúca sa ľadu…, modulárny veľkorozpon bez vnútorných podpier…, priestorový rám založený na triangulácii so špecifickým spojom… Bez nostalgie za prvými mužmi a ženami na lietajúcich strojoch, za ruským konštruktivizmom, za high-techom. S trochou nostalgie za mašinizmom… ale aj so znovuobjaveným konštruktérskym citom a imagináciou. Pretrvávajúco utopická a pritom tak aktuálna konštruktérsko-architektonická úloha: ako vystavať „pevnú bázu“ na ľade, z ktorého by bez nej nevzlietla ani labuť? Ako zladiť modularitu s tobolkou, uzavretú halu s otváraním garážových vrát pre letiacu vzducholoď a objekty v pohybe po koľajniciach? Ako zosúladiť stasis s posunom po zemi a letom vo vzduchu…?
P. Volf - Architektura jako výraz konstrukce. Realistické schránka pro romantický dopravní prostředek zasazená do tvrdých klimatických podmínek. Precizní podání stavebního systému, včetně spousty výpočtů stejně jako provedení detail. Autor přesně ví, co dělá. Vše má pod kontrolou. Projekt se vyznačuje perfekcionalismem, jaký není na vysokých školách obvyklý.

Více informací >