Matej Vozlič
*1957 – Ljubljana, Slovenia
Atelje Vozlič
Tavčarjeva ulica 13, SI-1000 Ljubljana+386(1) 41 69 81 23
+386(1) 434 44 03
+386(1) 434 44 03
vozlic@siol.net
Biografie
Vystudoval architekturu v roce 1981 u profesora Edo Mihevc na univerzitě v Lublani. V letech 1982-85 pracoval ve vídeňské kanceláři Borise Podreccy. Od 1986 je samostatný architekt a člen DESSA. Společně s Vesnou Vozlič-Košir vedou v Lublani vlastní ateliér. V roce 2005 byl členem poroty české Grand Prix OA. V roce 2003 získal Plečnikovu centu za objekt Linde MPA a v roce 2007 získal Prešerenovu cenu.
Realizations and projects
Matej Vozlič byl členem poroty Grand Prix OA 2005:
1. Proč jste přijal místo v porotě soutěže?
Jsem architekt z Ljubljany, města, které bylo jednou těsně spjaté s Prahou v jedné společné monarchii a nade vším se táhne červená niť architekta Josefa Plečnika. Pro mě, jako pro převážně praktikujícího architekta, je stále zřejmější, že tvorba kvalitní architektury je velmi těžký úkol. Architektura je v moderní společnosti silně reprezentována, to nejlepší z ní jsou díla nejlepších, kultivovaných a vzdělaných architektů. Business, management nebo politika nemají s kvalitou mnoho společného.. Praha a Česká republika (stejně jako Slovinsko) je prostředím, které není tak bohaté, aby si mohlo dovolit utrácet za nesmysly, ale na druhé straně je nesmírně bohaté ve své architektonické tradici. A právě z těchto důvodů vykazuje česká architektura kvalitu a atraktivitu, které si uctivě vážím. Samozřejmě také svoje působení v porotě vnímám také jako velmi zodpovědný úkol a velkou poctu a potěšení.
2. Může obstát česká architektonická scéna ve srovnání se zbytkem Evropy?
Česká architektura vždy byla, a vždy bude, velmi důležitou součástí architektury Evropské a globální. V dobách její největší slávy byla přímo příkladnou a těžko dosažitelnou. Myslím tím český kubismus, samozřejmě i český funkcionalismus, ale také řadu starších staveb. Tak dokonalou architektonickou historii představuje nepopiratelné právo, které udržuje kvalitní úroveň, bez ohledu na aktuální světové (či místní) tendence. Řada známých současných českých architektů porovnává svou tvorbu s teorií.
3. Můžete uvést příklad některé světové realizace, která Vás v posledním roce potěšila?
Média jsou dnes plná architektury. Je to krásný úkol probírat se jimi a vytvářet si vlastní názor. Samozřejmě klasickou cestou, jak se seznámit se stavbou je časopis. Ale přesto, nejlepším způsobem jak se stavbou seznámit je, navštívit ji přímo na místě. Je to Dessa gallery v Ljubljaně a Andrej Hrausky s jeho téměř neomezenými vazbami, kdo nám dává možnost navštívit řadu vynikajících staveb po celém světě. V posledním roce jsem byl unesen stadionem Eduarda Sota de Mouras v Braga, novou operou Rema Koolhaase v Portu, nebo vilou Mairea od Alvara Aalta i některými dobrými stavbami s podpisem Mateus&Mateus v Portugalsku. Samozřejmě tu je ještě k vidění celá řada dobrých staveb. Opravdu mě zaujaly některé práce Glenna Murcutta a Jorna Utzona v Austrálii, Kengo Kuma a Shigeru Ban v Japonsku, nebo nová centrální knihovna v Seatlu od Rema Koolhaase. Je tu také samozřejmě celá řada menších staveb, například ve Švýcarsku, navržené mnoha dobrými architekty v čele s Peterem Zumthorem, jako možná nejlepším žijícím architektem. Myslím si, že i v české republice jsou příklady dobré architektury.
1. Proč jste přijal místo v porotě soutěže?
Jsem architekt z Ljubljany, města, které bylo jednou těsně spjaté s Prahou v jedné společné monarchii a nade vším se táhne červená niť architekta Josefa Plečnika. Pro mě, jako pro převážně praktikujícího architekta, je stále zřejmější, že tvorba kvalitní architektury je velmi těžký úkol. Architektura je v moderní společnosti silně reprezentována, to nejlepší z ní jsou díla nejlepších, kultivovaných a vzdělaných architektů. Business, management nebo politika nemají s kvalitou mnoho společného.. Praha a Česká republika (stejně jako Slovinsko) je prostředím, které není tak bohaté, aby si mohlo dovolit utrácet za nesmysly, ale na druhé straně je nesmírně bohaté ve své architektonické tradici. A právě z těchto důvodů vykazuje česká architektura kvalitu a atraktivitu, které si uctivě vážím. Samozřejmě také svoje působení v porotě vnímám také jako velmi zodpovědný úkol a velkou poctu a potěšení.
2. Může obstát česká architektonická scéna ve srovnání se zbytkem Evropy?
Česká architektura vždy byla, a vždy bude, velmi důležitou součástí architektury Evropské a globální. V dobách její největší slávy byla přímo příkladnou a těžko dosažitelnou. Myslím tím český kubismus, samozřejmě i český funkcionalismus, ale také řadu starších staveb. Tak dokonalou architektonickou historii představuje nepopiratelné právo, které udržuje kvalitní úroveň, bez ohledu na aktuální světové (či místní) tendence. Řada známých současných českých architektů porovnává svou tvorbu s teorií.
3. Můžete uvést příklad některé světové realizace, která Vás v posledním roce potěšila?
Média jsou dnes plná architektury. Je to krásný úkol probírat se jimi a vytvářet si vlastní názor. Samozřejmě klasickou cestou, jak se seznámit se stavbou je časopis. Ale přesto, nejlepším způsobem jak se stavbou seznámit je, navštívit ji přímo na místě. Je to Dessa gallery v Ljubljaně a Andrej Hrausky s jeho téměř neomezenými vazbami, kdo nám dává možnost navštívit řadu vynikajících staveb po celém světě. V posledním roce jsem byl unesen stadionem Eduarda Sota de Mouras v Braga, novou operou Rema Koolhaase v Portu, nebo vilou Mairea od Alvara Aalta i některými dobrými stavbami s podpisem Mateus&Mateus v Portugalsku. Samozřejmě tu je ještě k vidění celá řada dobrých staveb. Opravdu mě zaujaly některé práce Glenna Murcutta a Jorna Utzona v Austrálii, Kengo Kuma a Shigeru Ban v Japonsku, nebo nová centrální knihovna v Seatlu od Rema Koolhaase. Je tu také samozřejmě celá řada menších staveb, například ve Švýcarsku, navržené mnoha dobrými architekty v čele s Peterem Zumthorem, jako možná nejlepším žijícím architektem. Myslím si, že i v české republice jsou příklady dobré architektury.
