Lossow und Kühne

Vyhledávaná kancelář v průběhu své více než šedesátileté existence (Lossow u. Viehweger 1880-1906, Lossow u. Kühne 1906-45) ovlivnila řadu severočeských tvůrců, kteří v ní získali praxi (mj. Rudolf Bitzan, Heinrich Perst, Paul Spielmann, Ernst Müller). Úzké vazby k Sudetům završilo zřízení liberecké pobočky kanceláře v roce 1925, jediné mimo Německo. Založení pobočky se odrazilo i v novém názvu kanceláře, která se přejmenovala na Architekten Lossow & Kühne Dresden- Reichenberg. Svou pobočku měla firma po určitou dobu i v Lipsku, o čemž svědčí nerealizovaný projekt přestavby centra Jablonce nad Nisou z roku 1925. Zakladatelem věhlasného podniku byl William Lossow, který si po studiu na drážďanské Polytechnice zřídil v roce 1880 samostatnou praxi s Hermannem Viehwegerem pod názvem Lossow & Viehweger. Vzájemné partnerství však nemělo dlouhého trvání, skončilo v roce 1906 kdy se Lossow stal ředitelem drážďanské uměleckoprůmyslové školy a začal spolupracovat se svým zetěm Maxem Hansem Kühnem, žákem Paula Wallota. První a zároveň nejznámější společnou realizací je monumentální klasicizující budova hlavního nádraží v Lipsku (za hlavního autora se však označoval R. Bitzan, který v kanceláři pracoval v letech 1905-07 a následná roztržka vyvrcholila jeho odchodem z ateliéru). Ateliér byl složitým organismem, který sice svým jménem zastřešovali oba významní architekti, ale spolu s nimi se na zakázkách podílelo i množství mladých spolupracovníků. Proto je mnohdy obtížné, ne-li nemožné u některých realizací určit skutečný autorský vklad konkrétní osoby. Nejprominentnějším zadavatelem, se kterým ateliér na našem území spolupracoval, byl ústecký Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který patřil k nejvýznamnějším chemickým koncernům meziválečné Evropy.