Junzō Sakakura

Junzō Sakakura byl japonský architekt, který kombinoval moderní evropskou architekturu s tradičními japonskými způsoby stavění. V letech 1923-27 studoval historii umění na tokijské univerzitě. Od roku 1930 začal pracovat v Le Corbusierově ateliéru a celkem zde strávil sedm let až se dostal na pozici vedoucího ateliéru. Po návratu do Japonska byl jedním z hlavních obhájců Le Corbusierova slohu. Nejlépe toto skloubení západních a východních inspiračních zdrojů projevil u realizace japonského pavilonu na mezinárodní světové výstavě v Paříži v roce 1937. Autorem vítězného návrhu nesoucího se v tradičním duchu byl Maeda Kejiro. Francouzská vláda však měla podmínku, že pavilon musí být sestaven z francouzských materiálů a technologií, takže připadal v úvahu jedině Sakakura, který se právě vrátil z Le Corbusierova ateliéru. Po II. světové válce se Sakakurovi podařilo zvítězit v roce 1950 ve vyzvané soutěži na Muzeum moderního umění v Kamakuře, které bylo jasným pokračování Le Corbusierova modernistického odkazu. Společně s Le Corbusierem a dvěma dalšími japonskými architekty pak v letech 1955-59 navrhl v brutalistním slohu Národní muzeum pro západní umění v Tokiu.