Josef Zasche

Josef Zasche byl architekt německé národnosti působící v první polovině 20. století v Čechách. Narodil se 9. listopadu v Jablonci nad Nisou, poté navštěvoval v letech 1885–1889 stavební oddělení průmyslové školy v Liberci, následně odešel studovat do Vídně. Ve Vídni se stal posluchačem Akademie výtvarných umění, kde studoval architekturu u profesora Karla von Hasenauera, na praxi nastoupil v ateliéru F. Schachnera.
Roku 1895 se přestěhoval do Prahy, své první významné projekty však realizoval v severních a západních Čechách – například kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci, spořitelnu v Aši a výstavní pavilon v Liberci. V roce 1906 mu byl propůjčen titul stavební rada a začal se prosazovat také v Praze. Pro sochaře K. Wilferta ml. navrhl tzv. Modrou vilu, dále palác Pražské železářské společnosti, dům U tří jezdců a cenou pro nejlepší stavbu Rakousko-Uherska postavenou v letech 1900–1910 oceněný palác Vídeňské bankovní jednoty. Dále navrhl lidovou knihovnu „Weinmanneum“ v Ústí nad Labem, okresní chudobinec v Chomutově, v Praze pak palác Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického a v Jablonci kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Byl jedním z architektů německého původu, kteří spolupracovali s architekty českými. Udržoval přátelské vztahy s Janem Kotěrou a Pavlem Janákem, se kterým spolupracoval na stavbě Paláce Adria v Praze. Byl zván do porot architektonických soutěží, byl členem kuratoria německé sekce Moderní galerie v Čechách, dále členem Německé společnosti věd a umění v Československé republice, byl také předsedou Společnosti německých architektů v Čechách.
I když nikdy nebyl nacistou, hlásil se k sociální demokracii, byl po roce 1945 přinucen nejprve opustit Prahu a později byl – přes přímluvy svých českých kolegů – vysídlen do Německa, kde v roce 1957 zemřel ve vesnici Schackensleben poblíž Magdeburku.