Jaroslav Drápal
*23. 8. 1934 – Moravská Huzová, Czech Republic
†4. 12. 2023 – Brno, Czech Republic
Biografie
Jaroslav Drápal se narodil 23. srpna 1934 v Moravské Hůzové. Jako chlapec zažil zkušenost vyhnání ze sudetských území a poté vyrostl v Olomouci, kde absolvoval reálné gymnázium. V letech 1953-1959 vystudoval obor architektura na Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně, tedy v poslední fázi pedagogické aktivity velkých profesorů Bohuslava Fuchse, Bedřicha Rozehnala a Miloslava Kopřivy, která skončila jejich ostudným vyhozením a nakonec procesem a dvouapůlročním vězněním Bedřicha Rozehnala v pankrácké káznici.
Architekt Jaroslav Drápal odešel pracovat do olomouckého Stavoprojektu. Již jako student se buď samostatně nebo ve spolupráci se svou ženou a architektem Lubomírem Páleníkem s úspěchem zúčastňoval četných architektonických soutěží.
V roce 1958 získal odměnu v soutěži na ostravskou operu a v soutěži na areál ČSAV v Praze, odměny získal i ve velmi početně obsazených soutěžích na typová kina v roce 1961 a o rok později na vzorový klub.
V roce 1961 se na základě konkursu vrátil na tehdy už Stavebni fakultu VUT v Brně a působil potom jako odborný asistent na Katedře vývoje architektury a rekonstrukce památek a později na Katedře vývoje architektury a výtvarné výchovy u prof. Antonína Kuriala. Krátce předtím, v roce 1960 vydal profesor Curt Siegel /1911-2004/ z Fakulty architektury Univerzity ve Stuttgartu svoji knihu „Strukturformen der modernen Architektur“, která byla přeložena do 11 jazyků a iniciovala změnu metody výuky principů nosných konstrukcí pro architekty. Jaroslav Drápal patřil nepochybně k těm, kteří se Siegelovou metodou inspirovali, a tak začal vyvíjet svou metodu výuky principů nosných konstrukcí pomocí modelů z papíru případně z tkaniny nebo textilního vlákna. Jeho metoda se brzy stala známou nejen v Brně, ale na všech školách architektury u nás a v roce 1967 byly výsledky jeho práce se studenty uveřejněny i tehdy prominentní revuí L´architecture d´aujourd´hui v Paříži. Pražská škola mohla tehdy, v době Pražského jara tento pedagogický úspěch Brnu jen závidět. Díky těmto aktivitám se stal Jaroslav Drápal od poloviny šedesátých let pro mnoho generací brněnských architektů snad nejpopulárnějším pedagogem tehdy tolik oslabené brněnské fakulty a k jeho žákům postupně patřili Petr Uhlíř, Aleš Burian a mnozí další. Výstavy modelů architektonických struktur, založené na Drápalově metodě, v nichž se stále pokračuje, dodnes přinášejí brněnské fakultě velmi pozitivní ohlas, naposledy v loňském roce v Marseille a Gentu a letos v Gliwicích.
Jeho akademický postup v kariéře byl po sovětské invazi 21. srpna 1968 pro jeho politické postoje na dlouhou dobu zastaven - teprve roku 1982 směl obhájit svou kandidátskou disertační práci na téma „Struktivní forma lomenicová“ a teprve v roce 1988 byl jmenován docentem.
Během celé své životní dráhy se však Jaroslav Drápal věnoval paralelně i povolání tvůrčího architekta, povětšinou ve spolupráci se svou ženou Olgou. Zúčastnil se 16 architektonických soutěží a z toho byl 7x oceněn cenami a 5x odměnami.
Z mnohých realizací připomeňme alespoň obchodní centrum v Tišnově, které se svou členitou hmotou dobře zapojuje do složité terénní i architektonické konfigurace historického centra města, nebo obytný dům na Pellicově ulici, vědomě navazující na funkcionalistický kontext okolní zástavby, nebo komplex poštovního a celního úřadu v Králově Poli, rodinný dům skláře ve Žďáru nad Sázavou nebo řada intervencí v historických a sakrálních prostorách /v Pohořelicích, Bošovicích, Rakvicích, Kobylí aj./ i výstavní instalace, mimo jiné výstava ke 100. výročí narození Ludwiga Mies van der Rohe v brněnském Domě umění.
Jaroslav Drápal se narodil 23. srpna 1934 v Moravské Hůzové. Jako chlapec zažil zkušenost vyhnání ze sudetských území a poté vyrostl v Olomouci, kde absolvoval reálné gymnázium. V letech 1953-1959 vystudoval obor architektura na Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně, tedy v poslední fázi pedagogické aktivity velkých profesorů Bohuslava Fuchse, Bedřicha Rozehnala a Miloslava Kopřivy, která skončila jejich ostudným vyhozením a nakonec procesem a dvouapůlročním vězněním Bedřicha Rozehnala v pankrácké káznici.
Architekt Jaroslav Drápal odešel pracovat do olomouckého Stavoprojektu. Již jako student se buď samostatně nebo ve spolupráci se svou ženou a architektem Lubomírem Páleníkem s úspěchem zúčastňoval četných architektonických soutěží.
V roce 1958 získal odměnu v soutěži na ostravskou operu a v soutěži na areál ČSAV v Praze, odměny získal i ve velmi početně obsazených soutěžích na typová kina v roce 1961 a o rok později na vzorový klub.
V roce 1961 se na základě konkursu vrátil na tehdy už Stavebni fakultu VUT v Brně a působil potom jako odborný asistent na Katedře vývoje architektury a rekonstrukce památek a později na Katedře vývoje architektury a výtvarné výchovy u prof. Antonína Kuriala. Krátce předtím, v roce 1960 vydal profesor Curt Siegel /1911-2004/ z Fakulty architektury Univerzity ve Stuttgartu svoji knihu „Strukturformen der modernen Architektur“, která byla přeložena do 11 jazyků a iniciovala změnu metody výuky principů nosných konstrukcí pro architekty. Jaroslav Drápal patřil nepochybně k těm, kteří se Siegelovou metodou inspirovali, a tak začal vyvíjet svou metodu výuky principů nosných konstrukcí pomocí modelů z papíru případně z tkaniny nebo textilního vlákna. Jeho metoda se brzy stala známou nejen v Brně, ale na všech školách architektury u nás a v roce 1967 byly výsledky jeho práce se studenty uveřejněny i tehdy prominentní revuí L´architecture d´aujourd´hui v Paříži. Pražská škola mohla tehdy, v době Pražského jara tento pedagogický úspěch Brnu jen závidět. Díky těmto aktivitám se stal Jaroslav Drápal od poloviny šedesátých let pro mnoho generací brněnských architektů snad nejpopulárnějším pedagogem tehdy tolik oslabené brněnské fakulty a k jeho žákům postupně patřili Petr Uhlíř, Aleš Burian a mnozí další. Výstavy modelů architektonických struktur, založené na Drápalově metodě, v nichž se stále pokračuje, dodnes přinášejí brněnské fakultě velmi pozitivní ohlas, naposledy v loňském roce v Marseille a Gentu a letos v Gliwicích.
Jeho akademický postup v kariéře byl po sovětské invazi 21. srpna 1968 pro jeho politické postoje na dlouhou dobu zastaven - teprve roku 1982 směl obhájit svou kandidátskou disertační práci na téma „Struktivní forma lomenicová“ a teprve v roce 1988 byl jmenován docentem.
Během celé své životní dráhy se však Jaroslav Drápal věnoval paralelně i povolání tvůrčího architekta, povětšinou ve spolupráci se svou ženou Olgou. Zúčastnil se 16 architektonických soutěží a z toho byl 7x oceněn cenami a 5x odměnami.
Z mnohých realizací připomeňme alespoň obchodní centrum v Tišnově, které se svou členitou hmotou dobře zapojuje do složité terénní i architektonické konfigurace historického centra města, nebo obytný dům na Pellicově ulici, vědomě navazující na funkcionalistický kontext okolní zástavby, nebo komplex poštovního a celního úřadu v Králově Poli, rodinný dům skláře ve Žďáru nad Sázavou nebo řada intervencí v historických a sakrálních prostorách /v Pohořelicích, Bošovicích, Rakvicích, Kobylí aj./ i výstavní instalace, mimo jiné výstava ke 100. výročí narození Ludwiga Mies van der Rohe v brněnském Domě umění.
