Ivo Oberstein
*18. 5. 1935 – Zdice, Czech Republic
†6. 1. 2024, Czech Republic
Biografie
Ivo Oberstein byl český architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog. Jeho nejvýznamnějším dílem je urbanistický projekt Jihozápadního města v Praze. Dětství strávil ve Zdicích a Letňanech. Jeho rodiči byli technický úředník Maxmilián Oberstein (1900–71) a švadlena Hana Obersteinová (1910–93).
V roce 1959 absolvoval FA ČVUT a poté dva roky působil v Krajském projektovém ústavu v Karlových Varech. Následně působil v Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy (1961–71) a Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy, kde vedl Atelier 7 (1971–89).
V roce 1967 se svým týmem přihlásil do soutěže na urbanistickou koncepci oblasti Jihozápadního Města v Praze, kterou Ivo Oberstein a jeho tým následující rok vyhrál. Následně byl opět týmem pod vedením Ivo Obersteina vytvořen podrobný územní plán celé oblasti a mezi lety 1978-89 probíhala výstavba Jihozápadního Města podle původní urbanistické koncepce. Po změně režimu v roce 1989 Ivo Oberstein dál spolupracoval na rozvoji Jihozápadního města, kdy byl například mezi léty 1997 a 2002 autorem urbanistického návrhu Slunečního náměstí a radnice Prahy 13.
Stejně jako valná většina ostatních rozsáhlých obytných celků postavených v Československu v době 50.–80. let bylo i Jihozápadní Město vystavěné jako panelové sídliště. Ivo Obersteinovi neměl v době výstavby Jihozápadního města k panelovým domům příliš vřelý vztah: "Já paneláky nenáviděl, protože to byl degenerovaný produkt totalitní doby. Ale udělal jsem se svým týmem maximum jak je polidštit a co nejlépe vyřešit veřejné prostředí ulic, náměstí i klidných obytných prostor uvnitř bloků. Naštěstí nám do toho nikdo už moc nemluvil, protože v 80. letech už mnoho architektů nechtělo dělat sídliště, vyhledávali jiné úkoly – stranické domy, hotely."
Během let 1989-94 vykonával funkci hlavního architekta hl. m. Prahy jako první hlavní architekt po změně režimu v prosinci 1989 do zrušení funkce hlavního architekta v roce 1994. Po konci na funkci hlavního architekta působil jako vědecký a pedagogický pracovník na FA ČVUT.
Ivo Oberstein byl český architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog. Jeho nejvýznamnějším dílem je urbanistický projekt Jihozápadního města v Praze. Dětství strávil ve Zdicích a Letňanech. Jeho rodiči byli technický úředník Maxmilián Oberstein (1900–71) a švadlena Hana Obersteinová (1910–93).
V roce 1959 absolvoval FA ČVUT a poté dva roky působil v Krajském projektovém ústavu v Karlových Varech. Následně působil v Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy (1961–71) a Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy, kde vedl Atelier 7 (1971–89).
V roce 1967 se svým týmem přihlásil do soutěže na urbanistickou koncepci oblasti Jihozápadního Města v Praze, kterou Ivo Oberstein a jeho tým následující rok vyhrál. Následně byl opět týmem pod vedením Ivo Obersteina vytvořen podrobný územní plán celé oblasti a mezi lety 1978-89 probíhala výstavba Jihozápadního Města podle původní urbanistické koncepce. Po změně režimu v roce 1989 Ivo Oberstein dál spolupracoval na rozvoji Jihozápadního města, kdy byl například mezi léty 1997 a 2002 autorem urbanistického návrhu Slunečního náměstí a radnice Prahy 13.
Stejně jako valná většina ostatních rozsáhlých obytných celků postavených v Československu v době 50.–80. let bylo i Jihozápadní Město vystavěné jako panelové sídliště. Ivo Obersteinovi neměl v době výstavby Jihozápadního města k panelovým domům příliš vřelý vztah: "Já paneláky nenáviděl, protože to byl degenerovaný produkt totalitní doby. Ale udělal jsem se svým týmem maximum jak je polidštit a co nejlépe vyřešit veřejné prostředí ulic, náměstí i klidných obytných prostor uvnitř bloků. Naštěstí nám do toho nikdo už moc nemluvil, protože v 80. letech už mnoho architektů nechtělo dělat sídliště, vyhledávali jiné úkoly – stranické domy, hotely."
Během let 1989-94 vykonával funkci hlavního architekta hl. m. Prahy jako první hlavní architekt po změně režimu v prosinci 1989 do zrušení funkce hlavního architekta v roce 1994. Po konci na funkci hlavního architekta působil jako vědecký a pedagogický pracovník na FA ČVUT.
