Gian Lorenzo Bernini
*7. 12. 1598 – Neapol, Italy
†28. 11. 1680 – Rome, Italy
Biografie
Gian Lorenzo Bernini byl italský barokní architekt, sochař a malíř. Kolonádou dotvořil Svatopetrské náměstí před bazilikou sv. Petra ve Vatikánu.
Otec Berniniho, Pietro Bernini, byl sochařem původem z Florencie, který pracoval u neapolského dvora. Oženil se s Angelicou Galante, s kterou se seznámil během tamějšího pobytu. Roku 1605 nebo 1606 se rodina přestěhovala do Říma, kde byl Pietro Bernini pověřen papežem Pavlem V. výzdobou kaple Paolina v kostele Santa Maria Maggiore. Gian Lorenzo zde tvořil svá díla již od útlého věku, částečně také na zakázky papežské rodiny. Jeho prvním patronem byl kardinál Scipione Borghese. Papež Urban VIII. jej považoval za svého přítele a roku 1629 jej jmenoval architektem Sv. Petra a superintedantem veřejných prací v Římě (pouhé čtyři dny po smrti dosavadního architekta baziliky – Carla Maderny).
15. května roku 1639 se oženil s nemajetnou Caterinou Tezio (jí bylo 22 let a Berninimu 40), dcerou právníka; narodilo se jim 11 dětí – devět z nich přežilo své rodiče (3. srpna 1657 se narodil Domenico Bernini, který později sepsal otcův životopis). Rodina bydlela ve Via della Mercede. Dle dochovaných pramenů se jednalo o spokojené manželství. Caterina zemřela roku 1673, sedm let před Gianlorenzem.
Před svatbou se v Berniniho životě objevila ještě jedna žena – Constanza Bonarelli, žena jeho spolupracovníka Mattea Bonarelli, která byla jeho milenkou asi od roku 1635. Kromě její busty existují spekulace, že je také zpodobněna v Božské lásce na náhrobku Urbana VIII.. Vztah skončil velmi dramaticky. Roku 1638 přistihl Bernini svého bratra Luigiho jak odchází z Constanzina domu. Opakovaně jej fyzicky napadl a zlomil mu dvě žebra. Poté se Luigi uchýlil do azylu kostela Santa Maria Maggiore a následně odjel z Říma do Bologne. Constanzu nechal Bernini svým sluhou pořezat břitvou. Za tento čin byl odsouzen, díky svému prominentnímu postavení, pouze k pokutě 3000 scudů a jeho sluha byl vykázán do exilu.
Kolem roku 1644 francouzský kardinál Mazarin opakovaně nabízel Berninimu vysoký roční důchod, pokud přesídlí do Francie. Bernini o tom pravděpodobně po smrti Urbana VIII. uvažoval, ale nakonec zůstal v Itálii. Roku 1664 byl vyzván, spolu s Carlem Rainaldim a Pietrem da Cortonou, Jeanem-Baptistem Colbertem, aby naplánoval dokončení Louvru. Jeho návrh byl přijat a francouzský král osobně intervenoval u papeže Alexandra VII., aby Berniniho pustil do Paříže – sochař s doprovodem (sochaři Giulio Cesare, Mattia de Rossi a jeho druhý syn Paolo) odjel v dubnu 1665. Jako host Ludvíka XIV. vytvořil čtyři návrhy dokončení Louvru, které nebyly nikdy uskutečněny, a panovníkovu bustu. Obdržel 20 000 scudů a doživotní rentu 2000 scudů. Francii opustil v říjnu 1665 a zpět do Říma dorazil v prosinci téhož roku. Roku 1666 byla v Římě založena nová Francouzská akademie a Bernini se stal jejím uměleckým konzultantem. Gianlorenzo se během svého pařížského pobytu vyjadřoval velmi kriticky k francouzskému umění; jediné, co obdivoval, bylo dílo malíře Nicolase Poussina.
Roku 1670 čelil sexuálnímu skandálu způsobeném jeho bratrem Luigim, který byl jeho asistentem. Luigi byl vypovězen z Říma a Bernini musel zaplatit vysokou pokutu.
Roku 1679 mu ochrnula pravá ruka, patrně následkem mrtvice. Zemřel v nedožitých 82 letech a zanechal svým potomkům velké jmění (400 000 scudů). Je pochován v kostele Santa Maria Maggiore.
Gian Lorenzo Bernini byl italský barokní architekt, sochař a malíř. Kolonádou dotvořil Svatopetrské náměstí před bazilikou sv. Petra ve Vatikánu.
Otec Berniniho, Pietro Bernini, byl sochařem původem z Florencie, který pracoval u neapolského dvora. Oženil se s Angelicou Galante, s kterou se seznámil během tamějšího pobytu. Roku 1605 nebo 1606 se rodina přestěhovala do Říma, kde byl Pietro Bernini pověřen papežem Pavlem V. výzdobou kaple Paolina v kostele Santa Maria Maggiore. Gian Lorenzo zde tvořil svá díla již od útlého věku, částečně také na zakázky papežské rodiny. Jeho prvním patronem byl kardinál Scipione Borghese. Papež Urban VIII. jej považoval za svého přítele a roku 1629 jej jmenoval architektem Sv. Petra a superintedantem veřejných prací v Římě (pouhé čtyři dny po smrti dosavadního architekta baziliky – Carla Maderny).
15. května roku 1639 se oženil s nemajetnou Caterinou Tezio (jí bylo 22 let a Berninimu 40), dcerou právníka; narodilo se jim 11 dětí – devět z nich přežilo své rodiče (3. srpna 1657 se narodil Domenico Bernini, který později sepsal otcův životopis). Rodina bydlela ve Via della Mercede. Dle dochovaných pramenů se jednalo o spokojené manželství. Caterina zemřela roku 1673, sedm let před Gianlorenzem.
Před svatbou se v Berniniho životě objevila ještě jedna žena – Constanza Bonarelli, žena jeho spolupracovníka Mattea Bonarelli, která byla jeho milenkou asi od roku 1635. Kromě její busty existují spekulace, že je také zpodobněna v Božské lásce na náhrobku Urbana VIII.. Vztah skončil velmi dramaticky. Roku 1638 přistihl Bernini svého bratra Luigiho jak odchází z Constanzina domu. Opakovaně jej fyzicky napadl a zlomil mu dvě žebra. Poté se Luigi uchýlil do azylu kostela Santa Maria Maggiore a následně odjel z Říma do Bologne. Constanzu nechal Bernini svým sluhou pořezat břitvou. Za tento čin byl odsouzen, díky svému prominentnímu postavení, pouze k pokutě 3000 scudů a jeho sluha byl vykázán do exilu.
Kolem roku 1644 francouzský kardinál Mazarin opakovaně nabízel Berninimu vysoký roční důchod, pokud přesídlí do Francie. Bernini o tom pravděpodobně po smrti Urbana VIII. uvažoval, ale nakonec zůstal v Itálii. Roku 1664 byl vyzván, spolu s Carlem Rainaldim a Pietrem da Cortonou, Jeanem-Baptistem Colbertem, aby naplánoval dokončení Louvru. Jeho návrh byl přijat a francouzský král osobně intervenoval u papeže Alexandra VII., aby Berniniho pustil do Paříže – sochař s doprovodem (sochaři Giulio Cesare, Mattia de Rossi a jeho druhý syn Paolo) odjel v dubnu 1665. Jako host Ludvíka XIV. vytvořil čtyři návrhy dokončení Louvru, které nebyly nikdy uskutečněny, a panovníkovu bustu. Obdržel 20 000 scudů a doživotní rentu 2000 scudů. Francii opustil v říjnu 1665 a zpět do Říma dorazil v prosinci téhož roku. Roku 1666 byla v Římě založena nová Francouzská akademie a Bernini se stal jejím uměleckým konzultantem. Gianlorenzo se během svého pařížského pobytu vyjadřoval velmi kriticky k francouzskému umění; jediné, co obdivoval, bylo dílo malíře Nicolase Poussina.
Roku 1670 čelil sexuálnímu skandálu způsobeném jeho bratrem Luigim, který byl jeho asistentem. Luigi byl vypovězen z Říma a Bernini musel zaplatit vysokou pokutu.
Roku 1679 mu ochrnula pravá ruka, patrně následkem mrtvice. Zemřel v nedožitých 82 letech a zanechal svým potomkům velké jmění (400 000 scudů). Je pochován v kostele Santa Maria Maggiore.
