Česká architektura v mezičase

Tématem knihy Karoliny Jirkalové jsou vzájemné vztahy, překryvy a konflikty mezi českou architekturou, politikou a společností na sklonku státního socialismu a v prvních letech po sametové revoluci. Zabývá se proměnou rolí a mocenských pozic jednotlivých aktérů veřejné diskuse i stavebního procesu – architektů, státu (úřadů a legislativy), investorů a uživatelů a v neposlední řadě dodavatelské sféry a také jejich vazeb, sítí a koalic. Byť je rok 1989 bezpochyby výrazným přelomem, kontinuity mezi érami, které odděluje, jsou v oblasti architektury, urbanismu, stavební reality i bytové politiky přinejmenším stejně silné jako diskontinuity, byť třeba mají jinou dynamiku. I dějinné nespojitosti mají mnohdy společný obsah, jen opačné znaménko. Práce se snaží zachytit a interpretovat specifický „mezičas“ přerodu české architektury, který lze situovat přibližně do let 1986–1994.
Grafika Anežka Hrubá Ciglerová, Richard Wilde (publikum.design).

V rámci ediční řady dizertačních prací nakladatelství UMPRUM jsou vydávány výjimečné texty absolventů doktorských programů Teorie a dějiny výtvarných umění a Výtvarná umění. Jejím smyslem je předvést, že jedna a jedna mohou být víc než dvě, tj. podpořit synergické efekty, vzájemnou pomoc knih podobného ražení autorů téže generace, vycházejících z jedné školy, a to při nelehkém úkolu neztratit se na současném knižním trhu. Svým řešením společného i individuálního kabátu v jednom chce být zároveň neotřelým pokusem o řešení grafické „kvadratury kruhu“, s níž se potýká každá knižní edice: jak z knih udělat řadu a zároveň jim ponechat jejich jedinečnost.