Emil Králíček

Architekt Emil Králíček byl původně znám jen několika teoretikům. Pracoval totiž, jak bylo na přelomu minulých století zvykem, anonymně ve velké stavitelské firmě Matěje Blechy. Králíčkova tvorba prošla různými etapami, vždy je však svým charakterem jasně odlišitelná od prací ostatních dobových architektů. Některá jeho díla byla původně připisována jiným autorům. Například lucerna na Jungmannově náměstí Vlastislavu Hofmanovi, jiná byla i odborné veřejnosti neznámá. Králíčkův rukopis je poměrně jednoznačně čitelný, a tak se pomocí důkladného průzkumu podařilo dokázat jeho autorství u mnoha pražských secesních i kubistických domů či alespoň jejich průčelí.
Králíček se narodil v Havlíčkově Brodě, studoval na gymnáziu a odborné průmyslové škole, absolvoval praxi u architekta Balšánka. V druhé polovině devadesátých let 19. století odchází do Darmstadtu, kde se dostane do ateliéru Josefa Marii Olbricha, v němž se řeší aktuální architektonické úkoly. V roce 1903 se vrací do Prahy a nastupuje do renomované Blechovy firmy, která získává řadu zakázek v tehdy rušně se rozšiřujícím jádru Prahy.
Během první světové války byl Králíček povolán do vojenské služby, po roce 1922, kdy se vrátil do Prahy, nacházíme stopy jeho působení v realizacích jeho firmy Králíček – Šolc. V roce 1930 spáchal sebevraždu. Důvodem mohly být rodinné spory, ale i ekonomické potíže.