Edo Mihevc

Narodil se jako Eduardo Adolfo Corradini do minoritní slovinské rodiny v italském Terstu. V roce 1931  odmaturoval na lublaňském gymnáziu a zapsal se ke studiu architektury na univerzitě v Lublani. V roce 1932 se stal členem Komunistické strany Slovinska (KPS) a 1.8.1936 diplomoval u prof. J.Plečnika. V letech 1937-40 pracoval v řadě lublaňských architektonických ateliérů a před Druhou světovou válkou složil autorizační zkoušky. Během války se od roku 1941 aktivně účastnil vojenských operací, byl členem hlavního armádního štábu a velitelem brigády Gubčev. Po skončení války byl od května do listopadu 1945 delegátem Jugoslávie v Terstu a posléze rok vedoucím Úřadu slovinského ministra průmyslu a hornictví. V listopadu 1946 se stal docentem průmyslových a obytných budov na katedře architektury Fakulty inženýrství univerzity v Lublani. V roce 1949 zvítězil společně s M.Gregoričem v soutěži na továrnu Litostroj, v roce 1959 získal ocenění za projekt tovární haly Belinka. 1958 byl jmenován profesorem architektury na univezitě v Lublani. V letech 1958-74 projektoval většinu turistických středisek po celém 42km dlouhém slovinském pobřeží. V roce 1964 postavil v Lublani mrakodrap Metalka. V roce 1965 získal cenu města Lublaň za vynikající výsledky v architektuře a 1969 získal Prešerenovu cenu za urbanistické řešení areálu Lucija v Portoroži. V roce 1981 odešel do důchodu a přestěhoval se z Lublaně do Portorože. O čtyři roky později mu Fakulta architektury univerzity v Lublani udělila titul emeritní profesor. Zemřel roku 1985 v přímořském městě Izola.