Bedřich Hacar

Bedřich Hacar se narodil 24. května 1893 v obci Čechy pod Kosířem poblíž Prostějova. Vystudoval obor stavební inženýrství a obor kulturní a zeměměřické inženýrství na ČVUT v Praze. Už během studia na vysoké škole nastoupil na místo technického pracovníka u firmy Dr.Skorkovský, kde se prvně setkal se St.Bechyněm. Po ukončení studia nastoupil B.Hacar v roce 1919 jako konstruktér do Ústavu staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních profesora F. Kloknera. Kromě pedagogické činnosti se intenzívně věnoval vědecko-výzkumné práci v oboru betonu i ostatních staviv. Spolupracoval s profesorem Kloknerem na založení (v roce 1921) a budování Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí stavebních, dnešního Kloknerova ústavu, který sám vedl od roku 1939 do roku 1960. V roce 1921 dosáhl akademické hodnosti doktora technických věd, v roce 1939 se habilitoval a v roce 1945 byl ustanoven řádným profesorem na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT v Praze.
Výzkumnou a vědeckou práci zaměřil profesor Hacar na výzkum a zavádění nových konstrukčních systémů a technologií do praxe. Zabýval se například lepenými dřevěnými konstrukcemi (1926), svařovanými ocelovými konstrukcemi (1928), výztuží do betonu (Roxor), modelovým výzkumem a praktickou aplikací skořepinových konstrukcí, navrhl nové způsoby zakládání vysokých komínů na štěrkovém polštáři. Jako ředitel Stavebního ústavu pak inicioval celou řadu zkoušek a experimentálních výzkumů v oblasti stavebních konstrukcí.
Ve své práci se věnoval i geometrickým a matematickým úlohám, zejména problematice klínových ploch, které aplikoval při výzkumu a realizaci skořepinových konstrukcí. Podle něj je nazvána "Hacarova plocha", obdoba hyperbolického paraboloidu, kterou vodorovná rovina protíná nikoli v hyperbole, ale v přímce. Teoretický popis těchto ploch vypracoval po druhé světové válce profesor Kadeřávek.
Věnoval se také statice a projektování praktických konstrukcí. Podle jeho projektů byly realizovány významné budovy i jejich části u nás i v zahraničí. Jmenujme například betonové konstrukce paláce Lucerna v Praze (spolupráce se St.Bechyněm), architektonicky a konstrukčně velmi zajímavou budovu podolské vodárny v Praze, skořepinovou konstrukci nádražní haly v Sarajevu, skořepinové konstrukce vysokých komínů, kostel ve Vršovicích a nosnou konstrukci plaveckých bazénů v Podolí a v Tyršově domě. Dále se účastnil na projektech betonových konstrukcí vodních nádrží u nás (Vranov, Vrané , Štěchovice, atd.) i v zahraničí (Rumunsko, Jugoslávie), navrhoval a prováděl zatěžovací zkoušky mimořádných stavebních konstrukcí (obloukový most v Podolsku, starý pražský visutý Štefánikův most, atd.) ale také speciálních konstrukcí leteckých (zkoušky pro první československá letadla).
Velmi intenzivně se profesor Hacar věnoval také rekonstrukcím průmyslových a historických staveb a jejich zachování pro další generace. Podle jeho návrhů byla provedena řada rekonstrukcí v areálu Pražského hradu (nálety a požárem zničená budova Míčovny, rekonstrukce královského letohrádku, atd.), rekonstrukce Betlémské kaple, Strahovského areálu, hradů Orlík a Zvíkov, klášteru Zlatá koruna a rekonstrukce a dostavba náletem poškozené budovy emauzského kláštera. Dále se podílel také na prosazení a realizaci přesunu starého podolského mostu, přemístění kostela sv. Bartoloměje v Červené nad Vltavou (celý most byl z důvodu rozpoznání původního způsobu zdění rozebrán po blocích a následně znovu sestaven) a na celé řadě dalších rekonstrukcí po celém Československu.
Zkušenosti ze svého výzkumu a praktické činnosti předával akademik Bedřich Hacar poutavě nejen studentům ale i svým spolupracovníkům, v nichž dovedl vzbudit hluboký zájem o svůj obor. Jako ředitel Stavebního ústavu ČVUT (dnešního Kloknerova ústavu) přispěl význačnou měrou k jeho rozvoji a zařazení mezi světově uznávaná vědecko-výzkumná pracoviště.
Bedřich Hacar zemřel náhle 9.10.1963 ve věku 70-ti let.