Jewish Museum in Berlin

Když byly roku 1989 vyhlášeny výsledky soutěže na rozšíření stávajícího židovského muzea v Berlíně na Kreuzbergu, bylo jasné, že vítězem je vskutku nejkvalitnější návrh "židovského" architekta polského původu Daniela Libeskinda. Kdo jiný by dokázal vylíčit osudy Židů v době vlády nacistů v Německu? Návrh Daniela Libeskinda je natolik obsažný, že jej lze zařadit do nejvyššího stupně architektonické epické abstrakce, která hraničí s konceptuálním uměním.
I přesto, že některé elementy muzea jsou sporné a polemizovatelné, je stavba nesmírně inspirativní a čím víc se o ní člověk dovídá, tím víc jej fascinuje. Libeskind svůj návrh nazval osudově "Between The Lines" (Mezi liniemi). Linie je pro Libeskinda reprezentantem spojení dvou fenoménů, zde především bydlišť obětí Holocaustu, jejichž spojnice vytváří základní půdorysnou matrici muzea. V několika částech muzea je patrný motiv židovské davidovy hvězdy, kterou Libeskind rozkládá a deformuje. Rozvržení okenních otvorů se řídí skladbou německého hudebníka židovského původu Arnolda Schönbergera, který již nestihnul dokončit svou symfonii kvůli násilné deportaci do koncentráku. Libeskind, sám zdatný hudebník, se pokusil dokončit jeho dílo a převedl jej do architektury a symbolicky závěrečnou čtvrtou větou symfonie vrcholí celé muzeum.
Hlavní vstup do muzea je situován ve starém původním muzeu (podmínka klienta, Libeskind navrhoval samostatný vstup), a symbolicky klesá do hlubin země, odkud vyvěrá základní koridor směřující k hlavnímu schodišti, které je reprezentantem cíle životní cesty a pravděpodobně i Boha. Základní koridor je však přerušen dvěma rozcestími - první poskytuje únik před nastupujícím nacismem a cesta z něj vedoucí ústí do objektu exilu, což je čtverec vyplněný 7 x 7 paprsky, z nichž rostou olivy, půda v prostředním květináči pochází až z Izraele - domova Židů. Druhé rozcestí následuje krátce po prvním a představuje cestu vedoucí k holocaustu, který je abstrahován do věže holocaustu, jejíž interiér je krutě depresivní, poněvadž v ní nic není, jen v horní části úzký průzor, kterým prosvítá světlo a proniká jím ruch z ulice, venkovního světa. Symbolicky cesta holocaustu protíná cestu exilu a strhává její část do vražedného konce.
Samotný objekt představují dvě linie - plná klikatící linie muzea a přímá linie prázdna, která vytíná v muzeu tzv. prázdna, což jsou symboly obětí řádění nacistů, a představují Židy, kteří mezi námi již nejsou. Interiér je okouzlující a prolomené okenní otvory skýtají nádherné průzory z muzea. V parteru muzea je několik symbolicky abstraktních prvků, jako např. kolejnice, které naznačují deportaci do koncentráků a další.
Muzeum židovství je pravděpodobně nejgeniálnější a nejkonceptuálnější architekturou, kterou jsem kdy viděl.