Základní škola ležící v desetitisícovém městě Kočevje na jihu Slovinska získala svůj název podle protékající řeky Rinža. Kromě netradičního umístění uprostřed lesa stojí za pozornost také tým autorů složený z mladých studentů architektury lublaňské univerzity, přičemž řada z nich si po dokončení stavby založila vlastní úspěšné ateliéry. První roky samostatné Slovinské republiky vzniku veřejných budov mnoho nepřály. V době ekonomického boomu se stavěly především administrativní a komerční stavby pro rychlou spotřebu. Škola v Kočevje je světlou výjimkou a proto zaujala poroty různých soutěží, které se oceněním snažily upozornit a získat následovníky. Škola byla v roce 2002 oceněna mezinárodní Piranesiho cenou a o rok později také Plečnikovu cenu udělovanou výjimečným počinům ve slovinské architektuře.
Soutěžní komise vybrala tento projekt již v roce 1995 z důvodu příkladného zacházení, jak by se mělo správně stavět v zalesněných oblastech. Nová škola stojí na rozhraní města a kopcovitě krajiny s řadou hlubokých krasových dolin, bujné vegetace a opuštěné pískovny. Autoři vítězného se rozhodli návrhu propojit školy s lesním prostředím pomocí stezek, sportovišť a venkovních společenských zón. Samotnou hmotu školy je tvoří dvojicí křídel ve tvaru písmene U obrácených do lesa. Severní vstupní křídlo směřující k přístupové cestě obsahuje poloveřejné funkce jako je knihovna, jídelna a víceúčelový sál. V opačně obráceném jižním křídle jsou pak jednotlivé učebny, které jsou obklopuje lesní krajina navržená přední slovinskou zahradní architektkou Anou Kučan. Obě školní části se od sebe liší nejen zvoleným konstrukčním systémem, ale také pojednáním vnitřních povrchů. Provoz je navržen logicky a úsporně. Svou otevřeností se škola snaží navázat úzký vztah s okolní zelení a uvnitř pak navodit pocit druhé přírody. Nedílnou součástí architektonického návrhu je i dřevěný nábytek a sklopné dřevěné panely rozdělující prostor učeben. Stěny chodeb jsou z pohledového betonu se strukturou původního dřevěného bednění.