Výstava ‚Libuše Jarcovjáková‘
Národní Galerie Praha | 27.9.2024 – 31.3.2025
Retrospektivní fotografickou výstavu "Libuše Jarcovjáková" uvedla v září 2024 Národní Galerie Praha. Výstava je situovaná v mezaninu Veletržního paláce Dukelských Hrdinů 47, Praha 7 až do března 2025.
Výstava představuje jedinečný konvolut fotografií umělkyně, která přirozeně a živelně mapuje svůj život a blízké okolí přes půl století. Výstava uvádí stěžejní okruhy její bohaté fotografické tvorby. Sleduje její úspěchy, nezdary a hledání sama sebe nejen v bývalém Československu, mapuje i její návštěvy Japonska, odchod do Západního Berlína, pád železné opony a návrat do Prahy v devadesátých letech. Provází diváka archivem i současnou tvorbou Jarcovjákové, která je zde představena v širokém záběru jejích analogových i digitální fotografií.
Koncept výstavy je vytvořený společnou prací kurátorky Lucie Černé a architektky Anny Matouškové (ateliér annaMAT). Pestrost autorčiny tvorby se odráží nejen v prostorovém uspořádání výstavy a v použitých materiálech, ale také ve hře s proměnlivou atmosférou a netradičními vizuálními efekty podtrhující architekturu samotného Veletržního paláce.
Návrh pocitově odděluje charakter výstavy ve vstupních chodbách a rozměrném respiriu od charakteru klasického patra ochozu malé dvorany s dominantním propsáním nosného skeletu budovy a otevřenými průhledy do ostatních pater. Je uvažováno s tím, že výstava není určena jen pro návštěvníky patra mezaninu, ale má působit vizuálně přívětivě a lákavě i při průhledu z ostatních pater budovy.
Začátek výstavy je netradičně umístěn ve vstupní chodbě po pravé straně respiria. Vstupní tematické okruhy mají ve výstavě svůj logický řád a posloupnost odkazující k tvorbě a její časové ose, ale záměrně nejsou striktně oddělené, prolínají se a vizuálně spolu napříč celým patrem komunikují.
Pro navedení návštěvníka ve správném směru výstavy je do prostoru respiria navržen dlouhý pás podlahové krytiny potištěné na míru. Tento vinylový materiál symbolizuje uvítací koberec k výstavě, je aplikovaný i svisle na stěny stávajících panelů a přirozeně navádí návštěvníky směrem za růžovým světlem - barvou, která se v návrhu prolíná architekturou i grafickým designem. Tento ‚koberec' se v prostoru stává uměleckým dílem nesoucím fragmenty z vybraných autoportrétů Libuše Jarcovjákové a nabízí tak již při vstupu na výstavu její první ochutnávku v nezvykle prezentované poloze. Prostor druhého zádveří zalévá růžové světlo a na stávajícím panelu se pod tímto barevným filtrem objevují první autorčina díla.
Signifikantní železobetonový skelet na ochozu malé dvorany zůstává čitelný a díky práci s translucentním materiálem na navržené paneláži. Obklad výstavních panelů je navržen s průsvitného komůrkového polykarbonátu v různých barvách, aby byl podrtržen pocit hloubky a pravidelné artikulace prostoru. Tento materiál se k autorčině tvorbě tematicky hodí a její díla jsou na něj aplikována formou samolepy. Dalšími výraznými prvky ve výstavě jsou panely polepené velkoplošnými tisky nesoucí fragmenty autorčiny tvorby. Samotná díla jsou na tento podklad dále vrstvena v různém kompozičním uspořádání inspirovaným příslušnými tematickými celky. Pro odpočinek návštěvníků jsou v prostoru ochozu umístěny tři výrazné prostorové lavičky, které jsou pojaty jako další výstavní plochy pro umístění děl. Návštěvník tak může tvorbu netradičně vnímat z různých perspektiv.
V instalaci je velice důležitá práce s barevným světlem, která dává vystavovaným fotografiím nezvyklý barevný filtr a podtrhuje pestrost autorčiny tvorby. Toto světlo vytváří barevné zálivy, reaguje na rozličné atmosféry vystavovaných děl a vytváří barevnou kompozici, která oživuje prostor malé dvorany napříč všemi patry.
Návrh grafického designu výstavy vznikal společně s vývojem konceptu architektury a proto se do grafiky propisuje stejná barevnost a hravost, která tvoří jednotící vizuální linku.
Mimo výraznější grafické aplikace při vstupu do výstavy se výrazný text řezané grafiky objevuje i na paneláži a na podlaze v ochozu. Vyjma výrazného panelu ze surové dřevotřísky, kde jsou kvůli originálním vintage fotografiím umístěny informace u každého díla, jsou popisky omezeny vždy na souhrnný text k celému souboru nebo sekvenci fotografií. Díla tak mají více prostoru a mohou působit jako volná kompozice bez prostorového omezení tradiční formou popisek.
Výstava představuje jedinečný konvolut fotografií umělkyně, která přirozeně a živelně mapuje svůj život a blízké okolí přes půl století. Výstava uvádí stěžejní okruhy její bohaté fotografické tvorby. Sleduje její úspěchy, nezdary a hledání sama sebe nejen v bývalém Československu, mapuje i její návštěvy Japonska, odchod do Západního Berlína, pád železné opony a návrat do Prahy v devadesátých letech. Provází diváka archivem i současnou tvorbou Jarcovjákové, která je zde představena v širokém záběru jejích analogových i digitální fotografií.
Koncept výstavy je vytvořený společnou prací kurátorky Lucie Černé a architektky Anny Matouškové (ateliér annaMAT). Pestrost autorčiny tvorby se odráží nejen v prostorovém uspořádání výstavy a v použitých materiálech, ale také ve hře s proměnlivou atmosférou a netradičními vizuálními efekty podtrhující architekturu samotného Veletržního paláce.
Návrh pocitově odděluje charakter výstavy ve vstupních chodbách a rozměrném respiriu od charakteru klasického patra ochozu malé dvorany s dominantním propsáním nosného skeletu budovy a otevřenými průhledy do ostatních pater. Je uvažováno s tím, že výstava není určena jen pro návštěvníky patra mezaninu, ale má působit vizuálně přívětivě a lákavě i při průhledu z ostatních pater budovy.
Začátek výstavy je netradičně umístěn ve vstupní chodbě po pravé straně respiria. Vstupní tematické okruhy mají ve výstavě svůj logický řád a posloupnost odkazující k tvorbě a její časové ose, ale záměrně nejsou striktně oddělené, prolínají se a vizuálně spolu napříč celým patrem komunikují.
Pro navedení návštěvníka ve správném směru výstavy je do prostoru respiria navržen dlouhý pás podlahové krytiny potištěné na míru. Tento vinylový materiál symbolizuje uvítací koberec k výstavě, je aplikovaný i svisle na stěny stávajících panelů a přirozeně navádí návštěvníky směrem za růžovým světlem - barvou, která se v návrhu prolíná architekturou i grafickým designem. Tento ‚koberec' se v prostoru stává uměleckým dílem nesoucím fragmenty z vybraných autoportrétů Libuše Jarcovjákové a nabízí tak již při vstupu na výstavu její první ochutnávku v nezvykle prezentované poloze. Prostor druhého zádveří zalévá růžové světlo a na stávajícím panelu se pod tímto barevným filtrem objevují první autorčina díla.
Signifikantní železobetonový skelet na ochozu malé dvorany zůstává čitelný a díky práci s translucentním materiálem na navržené paneláži. Obklad výstavních panelů je navržen s průsvitného komůrkového polykarbonátu v různých barvách, aby byl podrtržen pocit hloubky a pravidelné artikulace prostoru. Tento materiál se k autorčině tvorbě tematicky hodí a její díla jsou na něj aplikována formou samolepy. Dalšími výraznými prvky ve výstavě jsou panely polepené velkoplošnými tisky nesoucí fragmenty autorčiny tvorby. Samotná díla jsou na tento podklad dále vrstvena v různém kompozičním uspořádání inspirovaným příslušnými tematickými celky. Pro odpočinek návštěvníků jsou v prostoru ochozu umístěny tři výrazné prostorové lavičky, které jsou pojaty jako další výstavní plochy pro umístění děl. Návštěvník tak může tvorbu netradičně vnímat z různých perspektiv.
V instalaci je velice důležitá práce s barevným světlem, která dává vystavovaným fotografiím nezvyklý barevný filtr a podtrhuje pestrost autorčiny tvorby. Toto světlo vytváří barevné zálivy, reaguje na rozličné atmosféry vystavovaných děl a vytváří barevnou kompozici, která oživuje prostor malé dvorany napříč všemi patry.
Návrh grafického designu výstavy vznikal společně s vývojem konceptu architektury a proto se do grafiky propisuje stejná barevnost a hravost, která tvoří jednotící vizuální linku.
Mimo výraznější grafické aplikace při vstupu do výstavy se výrazný text řezané grafiky objevuje i na paneláži a na podlaze v ochozu. Vyjma výrazného panelu ze surové dřevotřísky, kde jsou kvůli originálním vintage fotografiím umístěny informace u každého díla, jsou popisky omezeny vždy na souhrnný text k celému souboru nebo sekvenci fotografií. Díla tak mají více prostoru a mohou působit jako volná kompozice bez prostorového omezení tradiční formou popisek.
0 comments
add comment
