Dočasná výstava ke znovuotevření Národního muzea po rekonstrukci představuje 200 z více než 20 milionů sbírkových předmětů, které Národní muzeum uchovává. Veřejnosti představuje velmi úzký výběr exponátů, aby dala návštěvníkům nahlédnout do rozmanitosti a komplexnosti sbírek. Řada předmětů představuje to nejvzácnější ze sbírek, ale i dosud nikdy nevystavované či nově restaurované předměty.
Základním estetickým principem výstavy je jednoduchost a detail. Výstava pracuje hlavně s předměty samotnými a světlem. V tomto soustředění na předměty je nechává promluvit k návštěvníkovi bez nadbytečného architektonického výrazu. Z architektonického hlediska se snaží spíš podtrhnout architekturu budovy muzea a prolínání prostorů.
Jednotlivé exponáty jsou rozděleny do 11 témat: hudba, středověk, zlato a pozlátko, kámen a papír, křehké a věčné, blízké a vzdálené rituály, pokrok a zánik, válka a mír, fauna a flora, stříbro a Národní muzeum. V každém tématu lze najít zdánlivě nesourodé předměty v překvapivém a novém kontextu. Instalace je členěna vertikálně do shluků podle témat. Tento způsob umožňuje divákovi vidět všechny předměty daného tématu najednou, v kontextu, ale u převážné většiny bez rušivého vlivu ostatních motivů.
Předměty na výstavě 2x100 jsou umístěny v jeklových klecích. Vzniká tak vizuální clona, která navozuje pocit tajemství a vzbuzuje zvědavost. Návštěvník nevidí všechno v každé chvíli, lamely (jekly) postupně směřují jeho pohled a odkrývají vždy jenom část pohledu na shluky exponátů uvnitř klece. Varianta jeklových klecí byla zvolena i s ohledem na krátkou dobu montáže, kterou vyžadovala souběžná rekonstrukce celé budovy.
Záměrem výstavy je podtrhnout velkolepost muzea a jeho sbírek prostřednictvím vystavení jeho nejzajímavějších předmětů v různých kontextech a v malém tak reprodukovat svět, jehož proměny je muzeum už 200 let svědkem a jehož památky uchovává a ukládá do paměti.