Villa Dall'Ava

Vila leží přibližně devět kilometrů západně od centra Paříže v obytné čtvrti Saint Cloud plné domů z 19. století, jak je známe z Monetových obrazů. Pozemek se příkře svažuje směrem k Seině a Boloňskému lesu za ní. Klient si přál skleněný dům s bazénem na střeše a dvou samostatných bytů – jeden pro manžele a jeden pro jejich dceru. Zároveň si ze svého bazénu přál panoramatický výhled do okolní a na Paříž. Celý pozemek se chová jako jedna velké místnost ohraničená zelení, zahradními stěnami a svahem. Koncept tvoří tři hlavní části: svažující se zahrada, objem domu a uliční část s garáží a vyhloubeným vstupem. Samotný dům je koncipován jako skleněný pavilon s obytnou částí a jídelnou, nad kterým spočívají dva byty. Kvůli lepšímu výhledu jsou oba byty vzájemně odsunuty a spojeny hmotou bazénu.


Koolhaas připouští, že ho výzva k realizaci v Paříži náležitě zastrašila. Z jeho textu Překážky v knize S,M,L,XL se dozvídáme, že v „blízkosti stojí dvě Le Corbusierovi vily“ a „klient si přál mistrovské dílo“. Architekt se k výzvě postavil čelem. Zaměřil se na slavnější ze obou Corbusierových domů – vilu Savoye – a rozebral ho na jednotlivé díly – Pět bodů nové architektury – které pak „zremixoval“. Stavební místo pro Koolhaasovu stavbu bylo téměř pravým opakem Savoye. Parcela byla úzká a z obou stran obestavěná rodinnými rodinnými domky. Koolhaas tedy vzal horní patro Savoye, rozřízl ho na dvě části, které pak asymetricky znovu spojil. Vzal sloupy podepírající horní patro Savoye, zatřásl jimi a zcela chaoticky je umístil do svého návrhu. Sluneční lázně na střeše Corbusierovy stavby Koolhaas nahradil bazénem, sochařsky tvarovanou zástěnu nedbale nahradil plastovým stavebním oplocením. Toto bezostyšné narušení symetrie, promíchávání stavebních prvků se blíží svému velkému vzoru, ale současně ho paroduje. Zesměšňováno je oněch slavných pět Corbusierových bodů, podle nichž bylo postaveno nesčetné množství domů. Koolhaas vytváří hru, že je stejně cool a odvážný jako byl kdysi Le Corbusier. Koolhaas obrací vážnost klasika na sebe, aniž by zhruba nebo přímo citoval.
V době vzniku byla Villa Dall'Ava často publikována. Byla neustále posuzována a probírána. Začala se pomalu rodit nová mediální hvězda, a jak už to u takových hvězd bývá, vypadá daleko lépe na fotografiích než ve skutečnosti. Koolhaasovi dokázal zpětným postižením moderny to, co se nepodařilo postmoderně ve snahách regrese období před modernou. Přebírá sílu klasických událostí, ale nepodřizuje se ji. Co se týká zužitkování nahromaděné prestiže, byly postmoderní pokusy naivní. Nečinily žádný rozdíl mezi hodnotou, docílené objektivním osvědčením a principem ancienneté (založeným na základě služebního stáří na rozdíl od seniority spočívající na skutečném stáří). Tento rozdíl Koolhaas chápe zcela přesně. Odpřísahá osvědčenému, ubírá mu však právo na vážnost. Rozlišuje mezi významy, klasicky nabytými jako kulturní nebo společenský kapitál. Z toho prvního si dělá legraci, ten druhý význam využívá ke svému prospěchu. Daleko hlouběji než s Le Corbusierem se Koolhaas ve své pozdější tvorbě zabýval Miesovým odkazem.

Zdroje:
Překážky v knize Rema Koolhaase S,M,L,XL, Monacelli, New York 1995, s. 132-193
Georg Franck: Mentaler Kapitalismus, Mnichov 2005, s. 209-213