Vila Fallet
Vila pro rytce Louise Falleta je první Jeanneretovou realizací, kterou navrhl ještě jako středoškolský student ve spolupráci s místním architektem René Chapallazem. Louis Fallet byl návrhář šperků, publikoval odborné články a zasedal ve zkušení komisi na škole uměleckých řemesel École des Arts Décoratifs. V roce 1904 byl členem poroty Revue internationale de l'Horologerie, která tehdy sedmnáctiletému Jeanneretovi udělila druhé místo. Zde si Fallet povšiml Jeanneretova umu a odvážně mu svěřil realizaci vlastního domu. Významnou roli v tom sehrál Charles L'Eplattenier, další člen učitelského sboru na umělecké škole v La Chaux-de-Fonds, který vedl své žáky k poznání přímou zkušeností, a tak se skupina nezkušených středoškoláků bez konstrukčních znalostí dostala k opravdové realizaci domu. Práce na stavbě byla součástí praktické výuky na škole, kdy si studenti mohli navržený dekor také vyzkoušet přímo zrealizovat. Projekční práce byly svěřeny architektovi René Chapallazovi, který byl L'Eplattenierovým přítelem. Vlastní L'Eplattenierův dům z roku 1902 se nachází před ulici naproti Falletovu domu. Jeanneret i Chapallaz práci na domě vykonávali zdarma. Placeni byli pouze kresliči v Chapallazově ateliéru. Na žádném z výkresů však není uvedeno Chapallazovo jméno.
Horská chalupa s masivní kamennou podezdívkou a příkrou střechou vychází z regionálních zvyklostí. Mladý Jeanneret se tehdy pod L'Eplattenierovým teoretickým vlivem usiloval o vlastní styl, který by na jednu stranu reflektoval místní specifika a zároveň sledoval nastupující secesi.
Tehdejší Evropa obracela svůj zrak do Anglie k Morrisovu hnutí “Arts and Crafts“, které brojilo proti nestřídmému nadužívání křivek a navracelo se k řemeslné tradici. U nás na přelomu minulého století byl tomuto hnutí nejblíže Dušan Jurkovič, jehož tvorba nově interpretovala slovanské tradice. Pro Jeanneretovu tvorbu z tohoto období se následně zažil pojem “Sapin style“ (borovicový styl) odkazující na zjednodušený dekor vycházející z okolních lesů a promítaný do konstrukčních řešení kamenných a dřevěných spojů, detailů zábradlí, okenních rámů i barevné nástěnné výmalby.
Dům spočívá na podsklepeném kamenném soklu. V přízemí následuje obytná část, v patře jsou ložnice a v nejvyšším poschodí je podkroví. Jižně orientovaný obytný prostor v přízemí ukončuje prosklený arkýř a dále navazuje velká terasa. Vstupní hala se otevírá před dvě poschodí. Rozptýlené denní světlo sem přichází z horního patra přes severně orientované okno. Zalomené schodiště představuje ústřední motiv haly.
Falletův dům byl přijat natolik příznivě, že Jeanneretovi umožnil realizovat v následujících letech na zalesněném kopci Pouillerel další dvě horské chalupy. Dalšími klienty byl Falletův zeť Ulysses Jules Jaquemet a druhým byl Albert Stotzer, který se rovněž přiženil do Falletovy rodiny. Poslední vilu v této oblasti postavil Jeanneret pro své rodiče již v odlišném neoklasicistním stylu.
Le Corbusier v pozdějších dopisech učiteli L'Eplattenierovi přirovnával rané období za “ztracené mládí“, kdy pod vlivem Arts and Crafts napomáhal ve zhoršování provinčních vkusu, což tehdy bylo pochopitelné stanovisko shlasatele modernismu, ale při bližším zkoumání vily Fallet je vidět, že již tehdy byl mladý Jeanneret obdařen umem geometrické abstrakce a schopností proměny základních přírodních principů do silných architektonických forem, což ho doprovázelo po celý život.
Louis-Edouard Fallet se do vily nastěhoval po čtrnáctiměsíční výstavbě 9. srpna 1907 a opustil ji 9. června 1921. V La Chaux-de-Fonds však žil až do smrti v září 1956. Dům je dodnes obýván a držen v soukromém vlastnictví.
Horská chalupa s masivní kamennou podezdívkou a příkrou střechou vychází z regionálních zvyklostí. Mladý Jeanneret se tehdy pod L'Eplattenierovým teoretickým vlivem usiloval o vlastní styl, který by na jednu stranu reflektoval místní specifika a zároveň sledoval nastupující secesi.
Tehdejší Evropa obracela svůj zrak do Anglie k Morrisovu hnutí “Arts and Crafts“, které brojilo proti nestřídmému nadužívání křivek a navracelo se k řemeslné tradici. U nás na přelomu minulého století byl tomuto hnutí nejblíže Dušan Jurkovič, jehož tvorba nově interpretovala slovanské tradice. Pro Jeanneretovu tvorbu z tohoto období se následně zažil pojem “Sapin style“ (borovicový styl) odkazující na zjednodušený dekor vycházející z okolních lesů a promítaný do konstrukčních řešení kamenných a dřevěných spojů, detailů zábradlí, okenních rámů i barevné nástěnné výmalby.
Dům spočívá na podsklepeném kamenném soklu. V přízemí následuje obytná část, v patře jsou ložnice a v nejvyšším poschodí je podkroví. Jižně orientovaný obytný prostor v přízemí ukončuje prosklený arkýř a dále navazuje velká terasa. Vstupní hala se otevírá před dvě poschodí. Rozptýlené denní světlo sem přichází z horního patra přes severně orientované okno. Zalomené schodiště představuje ústřední motiv haly.
Falletův dům byl přijat natolik příznivě, že Jeanneretovi umožnil realizovat v následujících letech na zalesněném kopci Pouillerel další dvě horské chalupy. Dalšími klienty byl Falletův zeť Ulysses Jules Jaquemet a druhým byl Albert Stotzer, který se rovněž přiženil do Falletovy rodiny. Poslední vilu v této oblasti postavil Jeanneret pro své rodiče již v odlišném neoklasicistním stylu.
Le Corbusier v pozdějších dopisech učiteli L'Eplattenierovi přirovnával rané období za “ztracené mládí“, kdy pod vlivem Arts and Crafts napomáhal ve zhoršování provinčních vkusu, což tehdy bylo pochopitelné stanovisko shlasatele modernismu, ale při bližším zkoumání vily Fallet je vidět, že již tehdy byl mladý Jeanneret obdařen umem geometrické abstrakce a schopností proměny základních přírodních principů do silných architektonických forem, což ho doprovázelo po celý život.
Louis-Edouard Fallet se do vily nastěhoval po čtrnáctiměsíční výstavbě 9. srpna 1907 a opustil ji 9. června 1921. V La Chaux-de-Fonds však žil až do smrti v září 1956. Dům je dodnes obýván a držen v soukromém vlastnictví.
0 comments
add comment
