Veřejné toalety v areálu Pražského hradu

Realizace veřejných toalet v Hartigovské zahradě se pohybuje na pomezí rekonstrukce a novostavby. Byl zachován objem a využití. Realizace byla značně náročná, dlouhé diskuse probíhaly nad každým detailem.
Architektonické a dispoziční řešení bylo koncipováno s ohledem na skutečnost, že hygienické zařízení bude v provozu pouze v letním období. Materiálové řešení bylo inspirováno posledními zdařilými úpravami z první republiky. Důraz byl kladen i na maximální využití prostoru jako zázemí při koncertech. Ve vstupních prostorech jsou navrženy umývárny, na které přímo navazuje komunikace před kabinkami a pisoáry. Na dámských toaletách je doplněna hygienická kabinka.
Přehledné logické uspořádání je zvýrazněno komunikační osou, zastropenou sklobetonovými tvárnicemi. Na sklobetonový strop navazuje v ukončení sklobetonová zadní stěna. Nad sklobetonovým stropem je osvětlovací a větrací koridor, zastřešený konstrukčním sklem. Horizontální "světlík" prosvětluje denním světlem vnitřní komunikaci a sekundárně i jednotlivé prostory (kabiny, pisoáry atd.).
Vzhledem k tomu, že budova nebude provozována v zimním období, bylo navrženo přirozené větrání všech prostor. Přívod vzduchu bude zajištěn žaluziemi vedle vstupních dveří. Z předsíní je vzduch přisáván do jednotlivých místností (kabinek atd.), které jsou mřížemi otevřeny do přirozeně větraných komor otevřených do exterieru protidešťovými žaluziemi v protilehlých stranách. Navržené větrání představuje elegantní, ekologické (a ekonomické) řešení bez energetických nároků.
Smutným faktem je, že podle našich informací veřejné toalety zůstaly od své kolaudace uzavřeny. Nebýt námi navrženého unikátního systému přirozeného větrání by dnes již zřejmě vyžadovaly další rekonstrukci. Celý objekt toalet přes skutečnost, že nemá jediné okno, je celý prosvětlen denním světlem a nevyžaduje ani umělé větrání vzduchotechnikou - splňuje tak požadavek minimálních provozních nákladů a je i šetrný k životnímu prostředí.