Umělecká a výstavní síň v Bonnu
Koncept
Koncept umělecké a výstavní síně spočívá na širokém kulturním pojmu, který zahrnuje mimo kulturní a umělecké historie také obory vědy a techniky. Budova má za úkol zviditelnit duchovní a kulturní vývoj národů a jejich mezinárodní význam, a podpořit dialog mezi kulturními, uměleckými a duchovními osobnostmi, stejně jako z oboru politiky. Konají se zde výstavy, kongresy, divadelní a hudební představení, filmové projekce a přednášky. Výstavní plocha o velikosti 5600m² umožňuje současně konání až pěti putovních výstav různých velikostí. Fórum - multifunkční prostor pro diskusi a přednášky až s pěti sty sedadel, je dalším možným místem k pořádání výstav.
Architektura
Uměleckou a výstavní síň navrhl vídeňský architekt Gustav Peichl jako osobité stavební dílo a styčné centrum, k němuž se z architektonického pohledu hodí i obsahový koncept. Podstata spočívá na myšlence flexibilního užívání celku. Za téměř 96m dlouhou fasádou čtvercové stavby leží 10m hluboká obslužná zóna s kancelářemi, dílnami, depozitářem, knihovnou a třemi výstavními galeriemi. Vnitřní čtverec se dále člení na foyer, velkou halu, atrium a fórum. Výstavní koncept nabízí systém malých, středních a velkých prostorů, které mohou být variabilně užívány a dovolují výstavu jakkoliv formovat. Umožňují stejnou měrou provést výstavy velké (4 000m²), výstavy střední velikosti (700-3 000m²) i intimní kabinetní výstavu (100-300m²). Výstavní jádro a kolem uspořádané servisní plochy jsou velikostně a výškově rozděleny tak, aby vznikl proměnlivý prostorový účinek, který se dá různými osvětlovacími metodami ještě více variovat. Tři světelné kužely mají signalizovat akord (trojzvuk) výtvarného umění - architektury, malířství a sochařství. Navíc se starají o osvětlení výstavních prostorů a pozměnění ortogonálního systému místností. V interiéru spočívají věže na sloupech. Zatravněná střecha, pátá fasáda domu, je využívána jako veřejně přístupný prostor pro výstavy soch o ploše kolem 8 000m². Kubická hmota zachovává zastavovací linii zadanou sousedícím Umělec- kým museem. 16 tmavě natřených ocelových sloupů podél uliční fasády Friedrich-Ebert-Alle stvrzuje stavební linii a symbolizují německé spolkové země. Společně se třemi výraznými světlíky na střeše propůjčují domu svoji nezaměnitelnost a vytváří tak poutač mezi administrativními budovami vládní čtvrti.
"Ve vnějším výrazu stavby jsem nechtěl dosáhnout žádné napodobeniny s pocitem oslnivosti, provizornosti nebo shluku bonmotů. Pro mě bylo důležité docílit trvanlivosti a jednoduchosti při co největší zdrženlivosti, zároveň však nepopřít právo stavby na sebeurčení. Utváření vnitřku se řídí úlohou zadání a účelem musea." Gustav Peichl
Historie
17. října 1949 - kulturní referenti města Bonn přizvali četné umělce k diskusi o vybudování Kunsthalle v Bonnu.
25. květen 1977 - spolkový kabinet se vyjádřil, že v "centru kulturního ducha" (výstavní síni) vidí jasný koncept hodný hlavního města. Bylo zamýšleno, že stavbu převezme spolkový stát společně se spolkovou zemí a ta pak bude plnit úlohu "na úrovni státní reprezentace".
od 1981 - díky angažovanosti bonnských občanských iniciativ "Förderverein Kunsthalle Bundeshauptstadt Bonn" a "Mehr Kunst für Bonn" pokračoval projekt zdárně kupředu.
13. červen 1984 - spolkový kabinet se rozhodl vybudovat novou výstavní halu na pozemku Friedrich-Ebert-Allee/Walter-Flex-Strasse (společně s městským uměleckým muzeem od Axela Schultese).
prosinec 1985 - byla vypsána architektonická soutěž na Uměleckou a výstavní síň tehdejší Německé spolkové republiky. Ta se omezila na 35 účastníků ze soutěže na sousední Umělecké museum v Bonu a pět přizvaných architektů ze zahraničí.
3/4. červenec 1986 - porota vyznamenala 1.cenou vídeňského architekta Gustava Peichla. 2.cena získal Josef Paul Kleihues a 3. architektonické kanceláři von Gerkan, Marg + Partner.
17. říjen 1989 - spolkový kancléř Helmut Kohl položil základní kámen
18. prosinec 1989 - zakládací smlouvou byla založena stejnojmenná společnost s ručením omezeným (Kunst- und Austellungshalle GmbH). Ředitelem společnosti byl jmenován Wenzel Jacob.
2. leden 1990 - do funkce zakládajícího intendanta byl povolán Pontus Hulten
27. duben 1990 - ustanovena kurátorstorská rada Umělecké a výstavní síně, které se skládá ze zastupitelů spolkových zemi. Předsedou kuratoria je Oscar Schneider.
12. září 1990 - Richtfest (májka), doba výstavby: říjen 1989 až duben 1992
4. květen 1992 - předání uživateli
19. červen 1992 - otevření stavby
Technická data
Půdorysná plocha 96 x 96m; plocha podlaží 32.033m²; kubatura 156.833m³; výstavní plocha 5610m²; střešní zahrada 8000m²; výška budovy 12m; výška střechy 10m; výšky kónických světlíků 25, 20, 16m; celková výška včetně světlíků 35m; fasáda vápencový obklad; sloupy ocel Cor-Ten; forum 934m²; televizní studio 62m²; výstavní a víceúčelové místnosti 740m²; sklady a depozitáře 1925m²; dílny 887m²; správa 1054m²; foyer 914m²; kavárna a restaurace 275m²; knihovna čítá 20.000 veřejně přístupných svazků; vedoucí projektu: Martin Kohlbauer; náklady 127 mil. DM.
Koncept umělecké a výstavní síně spočívá na širokém kulturním pojmu, který zahrnuje mimo kulturní a umělecké historie také obory vědy a techniky. Budova má za úkol zviditelnit duchovní a kulturní vývoj národů a jejich mezinárodní význam, a podpořit dialog mezi kulturními, uměleckými a duchovními osobnostmi, stejně jako z oboru politiky. Konají se zde výstavy, kongresy, divadelní a hudební představení, filmové projekce a přednášky. Výstavní plocha o velikosti 5600m² umožňuje současně konání až pěti putovních výstav různých velikostí. Fórum - multifunkční prostor pro diskusi a přednášky až s pěti sty sedadel, je dalším možným místem k pořádání výstav.
Architektura
Uměleckou a výstavní síň navrhl vídeňský architekt Gustav Peichl jako osobité stavební dílo a styčné centrum, k němuž se z architektonického pohledu hodí i obsahový koncept. Podstata spočívá na myšlence flexibilního užívání celku. Za téměř 96m dlouhou fasádou čtvercové stavby leží 10m hluboká obslužná zóna s kancelářemi, dílnami, depozitářem, knihovnou a třemi výstavními galeriemi. Vnitřní čtverec se dále člení na foyer, velkou halu, atrium a fórum. Výstavní koncept nabízí systém malých, středních a velkých prostorů, které mohou být variabilně užívány a dovolují výstavu jakkoliv formovat. Umožňují stejnou měrou provést výstavy velké (4 000m²), výstavy střední velikosti (700-3 000m²) i intimní kabinetní výstavu (100-300m²). Výstavní jádro a kolem uspořádané servisní plochy jsou velikostně a výškově rozděleny tak, aby vznikl proměnlivý prostorový účinek, který se dá různými osvětlovacími metodami ještě více variovat. Tři světelné kužely mají signalizovat akord (trojzvuk) výtvarného umění - architektury, malířství a sochařství. Navíc se starají o osvětlení výstavních prostorů a pozměnění ortogonálního systému místností. V interiéru spočívají věže na sloupech. Zatravněná střecha, pátá fasáda domu, je využívána jako veřejně přístupný prostor pro výstavy soch o ploše kolem 8 000m². Kubická hmota zachovává zastavovací linii zadanou sousedícím Umělec- kým museem. 16 tmavě natřených ocelových sloupů podél uliční fasády Friedrich-Ebert-Alle stvrzuje stavební linii a symbolizují německé spolkové země. Společně se třemi výraznými světlíky na střeše propůjčují domu svoji nezaměnitelnost a vytváří tak poutač mezi administrativními budovami vládní čtvrti.
"Ve vnějším výrazu stavby jsem nechtěl dosáhnout žádné napodobeniny s pocitem oslnivosti, provizornosti nebo shluku bonmotů. Pro mě bylo důležité docílit trvanlivosti a jednoduchosti při co největší zdrženlivosti, zároveň však nepopřít právo stavby na sebeurčení. Utváření vnitřku se řídí úlohou zadání a účelem musea." Gustav Peichl
Historie
17. října 1949 - kulturní referenti města Bonn přizvali četné umělce k diskusi o vybudování Kunsthalle v Bonnu.
25. květen 1977 - spolkový kabinet se vyjádřil, že v "centru kulturního ducha" (výstavní síni) vidí jasný koncept hodný hlavního města. Bylo zamýšleno, že stavbu převezme spolkový stát společně se spolkovou zemí a ta pak bude plnit úlohu "na úrovni státní reprezentace".
od 1981 - díky angažovanosti bonnských občanských iniciativ "Förderverein Kunsthalle Bundeshauptstadt Bonn" a "Mehr Kunst für Bonn" pokračoval projekt zdárně kupředu.
13. červen 1984 - spolkový kabinet se rozhodl vybudovat novou výstavní halu na pozemku Friedrich-Ebert-Allee/Walter-Flex-Strasse (společně s městským uměleckým muzeem od Axela Schultese).
prosinec 1985 - byla vypsána architektonická soutěž na Uměleckou a výstavní síň tehdejší Německé spolkové republiky. Ta se omezila na 35 účastníků ze soutěže na sousední Umělecké museum v Bonu a pět přizvaných architektů ze zahraničí.
3/4. červenec 1986 - porota vyznamenala 1.cenou vídeňského architekta Gustava Peichla. 2.cena získal Josef Paul Kleihues a 3. architektonické kanceláři von Gerkan, Marg + Partner.
17. říjen 1989 - spolkový kancléř Helmut Kohl položil základní kámen
18. prosinec 1989 - zakládací smlouvou byla založena stejnojmenná společnost s ručením omezeným (Kunst- und Austellungshalle GmbH). Ředitelem společnosti byl jmenován Wenzel Jacob.
2. leden 1990 - do funkce zakládajícího intendanta byl povolán Pontus Hulten
27. duben 1990 - ustanovena kurátorstorská rada Umělecké a výstavní síně, které se skládá ze zastupitelů spolkových zemi. Předsedou kuratoria je Oscar Schneider.
12. září 1990 - Richtfest (májka), doba výstavby: říjen 1989 až duben 1992
4. květen 1992 - předání uživateli
19. červen 1992 - otevření stavby
Technická data
Půdorysná plocha 96 x 96m; plocha podlaží 32.033m²; kubatura 156.833m³; výstavní plocha 5610m²; střešní zahrada 8000m²; výška budovy 12m; výška střechy 10m; výšky kónických světlíků 25, 20, 16m; celková výška včetně světlíků 35m; fasáda vápencový obklad; sloupy ocel Cor-Ten; forum 934m²; televizní studio 62m²; výstavní a víceúčelové místnosti 740m²; sklady a depozitáře 1925m²; dílny 887m²; správa 1054m²; foyer 914m²; kavárna a restaurace 275m²; knihovna čítá 20.000 veřejně přístupných svazků; vedoucí projektu: Martin Kohlbauer; náklady 127 mil. DM.
0 comments
add comment
