Tower Flower

Jak:
Svislá zahrada - Tower Flower tvoří více než 380 obřích automaticky zavlažovaných květináčů. Do každého kořenáče jsou zasazeny dvě rostliny bambusy s výjimkou jednoho květináče pro každý byt, kam si jeho obyvatelé mohou zasadit svoje vlastní rostliny. Zavlažovací systém se zároveň stará také o hnojení. Voda nepřetržitě přichází trubkou, která je součástí zábradlí balkonu. Výsadba nepotřebuje žádnou zvláštní údržbu a svislá zahrada je do jisté míry samostatná.
Černý a bílý betonový monolit - díky užití obzvlášť pevného betonu na každou část stavby se Tower Flower chová jako z jednoho kusu. Stěny, podlahy, obří květináče i malé sloupky jsou z betonu. Sloupy a květináče jsou prefabrikované. Černá a bílá patra byla osazena na místo zcela nahodile. Střídání barev je závislé na tom, jak přijížděla nákladní auta na staveniště.

Proč:
Při procházce Paříží si Edouard François povšiml touhy lidí mít ve městě také trochu přírody. Skoro každý balkon je dnes osázený. Slouží skoro jen tomuto účelu: filtruje město, pomáhá v úniku před ním, vytváří mezeru a minimalizují jeho hustotu. To v praxi nabývá určitého druhu herodismu. Balkony nebyly původně zamýšleny k osazování rostlinami: chybí tam vodovodní kohoutek, květináče přinášejí jiné výškové úrovní, často jsou velice malé, zatímco rostliny neustále rostou.
Ozelenění mojí stavby je zřejmé. Činžák obklopený kontinuálními balkony zaplněnými obřími automaticky zavlažovanými květináči, které zároveň slouží jako zábradlí. V okolí mojí Tower Flower vzniknou další obytné bloky a park. Aby se dům svým složením (napůl hornina a napůl rostlina) lépe hodil do svého naprojektovaného okolí, působí jako černobílá kamufláž a lehký chmýřovitý háj.

---

Nový obytný komplex v sedmnáctém pařížském obvodu vyrostl na nevábném místě. Ze dvou stran ho svírají rychlostní komunikace, z další tvoří hráz železniční koridor a poslední stranu bloku uzavírá rušná ulice Victora Huga. Autorům nového bytového souboru tedy nezbývalo nic jiného než nasměrovat život do vnitrobloků. Poloveřejný park zde lemují výškové bytové domy, kde každá stavba má jiného autora. Vznikla tak pestrá mozaika a záruka, že se výsledek zalíbí více lidem. Našemu oku nejvíce zalahodil projekt Tower Flower od Edouarda Françoise, jehož tvorbu provází zeleň po celou profesní dráhu. Počátkem 90. let spolupracoval na experimentálních projektech s François Roche (dnešní ateliér R&Sie) a v roce 2000 na sebe upozornil už vlastní realizací 'rašícího domu' v Montpellier. U bytového domu v Paříži vyměnil drátěné koše za obří květináče, kterými obehnal celý dům a vytvořil bujný zelený plášť.
Se zelení se při své práci setkává většina architektů. Jen málokdo to však dokáže takovým inovativním a poutavým způsobem jako Edouard François. Při návrhu ojedinělého desetipatrového domu na severozápadě Paříže architekt vycházel z faktu, kterého si povšiml při chůzi městem: Pařížané jsou posedlí pěstováním zeleně na svých balkonech. I do takřka nepřístupných úzkých mezer mezi oknem a venkovním zábradlím dokáží vměstnat alespoň jeden květináč s rostlinami. Tento fenomén pak přidává městu na životě. François tak „jen“ zaznamenal jasné impulsy obyvatel Paříže, že chtějí bydlet v zeleni, což pak přenesl do svého návrhu bytového domu. Výsledkem přetavení a zmnohonásobení tohoto koníčku Pařížanů je, že se samotná budova v zelení ztrácí, vytváří bariéru proti vnějšímu ruchu a celkově vypadá jako výloha s obřími květináči. Forma ukrytá za zelení a vnitřní dispozice jsou však jednoduché a racionální jako u většiny bytových domů. Co dům činí jedinečným je 380 betonových květináčů osázených bambusem. Jeho listy fungují jako přírodní sluneční žaluzie a ve vánku příjemně ševelí. Do stropních desek zapuštěné květináče jsou zavlažovány automatickým systémem umístěným v balkonovém zábradlí, a nehrozí tak, že by rostliny mohly někomu během letní dovolené uschnout. Jednoduchá Françoisova myšlenka nakonec nabídla obyvatelům velice rušné městské části iluzi, že žijí v bambusovém háji nebo u šumícího mořského břehu.