TKK hlavní budova

Historie TKK
O přestěhování technické university z centra do oblasti v krajních částech města, kde by byly k dispozici prostornější pozemky se začalo diskutovat již na počátku 19. stol. Nejprve byly vypracovány návrhy pro posun k severním neosídleným hranicím města Helsinky (Meilahti a Haaga). Ve čtyřicátých letech byla situace s rozvojem města jiná a návrh na umístění univerzity byl změněn do částí Lauttasaari a Puotinharju. Až v roce 1945 byla vypsána řádná architektonická soutěž o přemístění a rozšíření University do Hietalahti.
Rychlý vzestup technických věd po druhé světové válce změnil plány. K udržení pokroku bylo třeba vybudovat značné množství laboratoří a výzkumných center. Městské bloky už nestačily svým prostorem. Konečné rozhodnutí o přemístění University z centra města bylo v 1948. Stát skoupil pozemky v Otaniemi Manor ve východní části venkovské oblasti Espoo. Pozemky byly využity pro stavbu technické univerzity a výzkumného střediska. V plánu bylo připojení Otaniemi k Helsinkám, ale oblast nakonec zůstala pod správou Espoo, které v roce 1972 získalo statut města a stalo se tak druhým největším městem ve Finsku.
Výstavba v Otaniemi začala stavbou vysokoškolských kolejí nazvaných Teekkarikyla. Budovy koleje byly ale nejprve využity pro ubytování účastníků olympijských her v Helsinkách v roce 1952. První části university byly do Espoo přesunuty v roce 1955. Hlavní budova byla dokončena v roce 1964, ale univerzita byla kompletně přestěhována až o deset let později. V této době byla zároveň dokončena hlavní budova a práce na studentské unii Dipoli. V sedmdesátých letech se Dipoli stalo nejznámějším místem pro kongresy a výcvikové kurzy ve Finsku.
V padesátých a šedesátých letech bylo Otaniemi jedním z nejzajímavějších míst z Finské architektury. Urbanistický plán univerzity byl navržen architektem Alvarem Aaltem. Jeho kancelář vyprojektovala hlavní budovu a Otahalli sportovní halu postavenou pro olympiádu a několika dalších budov. Nejstarší koleje, Servin Mökki restaurace a Otaniemi kaple byly navrženy kanceláří Heikki a Kaija Siren. Dipoli projektovali Reima Pietilä a Raili Paatelainen.
Akademická půda University byla v posledních letech rozšířena o obchodní inkubátory a technologický park. Dnes na univerzitě pracuje asi 11 000 lidí studuje asi 14 000 lidí.

Hlavní budova
Prostor je z jedné strany hlavního budovy uzavírá parkoviště. Z protilehlé strany terasa u hlavní budovy přechází v park. Park propojuje hlavní budovu s čelním obytným komplexem. Hlavní prvek celého komplexu tvoří blok poslucháren.
Dominantním prvkem komplexu jsou dvě posluchárny spojené do kruhového segmentu. Střešní konstrukce je stupňovitá směrem ke středu kruhu a celá střecha tvoří horizont k volnému prostoru za budovou.
Prostory vlastních tříd jsou seskupené kolem menších dvorů. V těchto místech jsou také umístěny ostatní přednáškové sály a laboratoře. Komplex je rozdělen na čtyři hlavní sekce: administrativu; hlavní studia; katedru geografie a katedru architektury. Budova je uspořádaná tak, aby bylo možné její pozdější rozšíření bez nutných úprav.