Švýcarské velvyslanectví

© Christian Richter

Švýcarsko okupuje se svým velvyslanectvím jedno z nejprominentnějších míst v Berlíně a zároveň jedinou historickou budovu v Spreebogen (oblouk řeky Sprévy, kde stojí veškeré vládní budovy), která přečkala Speerovu severojižní osu, Grosse Halle, válečné bombardování i Zeď. Berlín po válce ztratil funkci vládního města a švýcarská ambasáda, která zde byla od roku 1920, se ocitla na chřadnoucí periferii.
Původní budovu postavil Friedrich Hitzig (1870-71) jako městský palác v bývalé honosné čtvrti Alsenviertel. V letech 1910-11 přestavěl palác Paul Baumgarten (m.j. autor Svhiller-Theater na Bismarckstrasse) a roku 1919 ho nabylo Švýcarsko. Návrh dostavby překvapí především svojí architektonickou abstrakcí: v třípodlažní kostce z probarvovaného betonu jsou pouhé tři otvory (jeden v přízemí z uliční strany a dva pro okna). Toto členění reflektuje v abstraktní rovině architektonické členění starého paláce. Na ostatních stranách se dům tváří jako kancelářská budova s normálním členěním oken. Půdorys ukazuje jasný řád a přehlednou organizaci prostorů. V této rovině budova nehledá vazbu na stávající, chce být nový samostatně fungující dům s lehce rozpoznatelnou náplní. U samotné úpravy paláce ponechali architekti stavební a estetickou esenci dále používají k representativním účelům sídla i konzula.
Slepou západní stěnu umělecky pojednal Helmut Federle, mimo jiné spolutvůrce prostorového konceptu Galerie Goetz v Mnichově nebo barevného konceptu vídeňské školky Neue Welt Schule.