Střední zdravotnická škola
Srednja zdravstvena šola
Levý břeh řeky Ljubljanica na východě města zabírá rozlehlý univerzitní nemocniční campus, který je od druhé světové války zaplňován dalšími budovami klinik a nemocnic od význačných tvůrců. Zatímco řídce osídlený pravý břeh pokračující za Plečnikovým jezem zůstával dlouhé roky ležet ladem, až se v polovině 90. let ukázal jako vhodné místo pro vybudování nového areálu střední zdravotnické školy, která měla vzniknout v parku vysázeném počátkem osmdesátých let na uctění památky Titovy smrti. V Titově odkazu mají již Jugoslávci jasno, na druhou stranu díky tomu mohl vzniknout příjemný veřejný prostor osázený osmaosmdesáti stromy, které se následně staly součástí školní zahrady.
Při situování nové školu se Jurij Kobe nechal inspirovat urbanistickým plánem Makse Fabianiho na přestavbu Lublaně poničené zemětřesením v roce 1895. Škola lemuje Poljanskou cestu vybíhající z centra, přičemž lineární hmota školy se ukrývá ze již zmiňovaným Titovým parkem a není tak z rušné ulice příliš vidět. Zeleň zároveň napomáhá k odfiltrování hluku z ulice a pročištění vzduchu v učebnách. Budova školy je rozdělena klasickým způsobem na centrální vstup a postranní křídla. Vše se podařilo vměstnat do jediné lineární kompozice. Odhalené průčelí železobetonového skeletu je postupně naplněno učebnami a ostatními vzdělávacími místnostmi. Centrální část školy je navržená jako vícepodlažní vstupní lobby s otevřeným schodištěm a výhledem do parku. Na vstupní halu se pak napojují další důležité šoučásti školy: knihovna, tělocvična a přednáškový sál, který ze školy mírně vybíhá a svým tvarem ozvláštňuje zadní fasádu domu. Svislý rastr železobetonového skeletu doplňují vodorovné okenní pásy. Směrem do ulice navíc vybíhá ještě jedna skleněná vrstva braní šíření hluku dovnitř budovy. Objekt zakončují trojúhelníkové balkony s venkovními únikovými schodišti. V zadní části pozemku se nachází sportoviště s tribunou vybíhající ze školy v podobě dynamicky ze zužujícího západního křídla.
Stavba zdravotnické školy získala v roce 1998 Plečnikovu cenu a současně byla nominována mezi finalisty ceny Mies van de Rohe.
Při situování nové školu se Jurij Kobe nechal inspirovat urbanistickým plánem Makse Fabianiho na přestavbu Lublaně poničené zemětřesením v roce 1895. Škola lemuje Poljanskou cestu vybíhající z centra, přičemž lineární hmota školy se ukrývá ze již zmiňovaným Titovým parkem a není tak z rušné ulice příliš vidět. Zeleň zároveň napomáhá k odfiltrování hluku z ulice a pročištění vzduchu v učebnách. Budova školy je rozdělena klasickým způsobem na centrální vstup a postranní křídla. Vše se podařilo vměstnat do jediné lineární kompozice. Odhalené průčelí železobetonového skeletu je postupně naplněno učebnami a ostatními vzdělávacími místnostmi. Centrální část školy je navržená jako vícepodlažní vstupní lobby s otevřeným schodištěm a výhledem do parku. Na vstupní halu se pak napojují další důležité šoučásti školy: knihovna, tělocvična a přednáškový sál, který ze školy mírně vybíhá a svým tvarem ozvláštňuje zadní fasádu domu. Svislý rastr železobetonového skeletu doplňují vodorovné okenní pásy. Směrem do ulice navíc vybíhá ještě jedna skleněná vrstva braní šíření hluku dovnitř budovy. Objekt zakončují trojúhelníkové balkony s venkovními únikovými schodišti. V zadní části pozemku se nachází sportoviště s tribunou vybíhající ze školy v podobě dynamicky ze zužujícího západního křídla.
Stavba zdravotnické školy získala v roce 1998 Plečnikovu cenu a současně byla nominována mezi finalisty ceny Mies van de Rohe.
0 comments
add comment
