Serpentine Gallery Pavilion 2008

Pestrou sbírku letních pavilonů před Serpentine Gallery letos rozšířil svou instalací známý "starchitect" Frank Gehry. Letošní pavilon je společným návrhem architekta Gehryho a jeho syna Samuela, 28-letého čerstvého absolventa fakulty architektury. Po úspěchu projektu Maggie's Centre ve skotském Dundee a doposud neschváleném rezidenčním projektu obytného souboru v přímořském městě Hove je Serpentine pavilon první Gehryho realizovanou stavbou v Anglii. V průběhu šesti měsíců se autorům podařilo zrealizovat dílo, které sami bez zdlouhavých řečí popisují jako "pavilon dřevěné konstrukce vytvářející městskou ulici, která spojuje galerii s parkem".
Pří návrhu letních pavilonů u Serpentine Gallery má architekt volnou ruku, spíše má inklinovat k přístupu odrážejícího jeho originální rukopis než k experimentům. Záměrem Gehryho bylo vytvořit meziprostor-strukturu spojující otevřený volný prostor Hyde Parku s výstavními prostory galerie. A ve skutečnosti tak pavilon skutečně působí. Jednoduchá kompozice přímé linie tzv. městské ulice je vymezena dvěma mohutnými portály, mezi kterými probíhá hravá metamorfóza přírodních a geometrických tvarů ztvárněná v podobě zavěšených střešních panelů.
Narozdíl od předcházejících pavilonů, které vytvářely samostatný prostor nezávisle stojící vedle budovy Serpentine Gallery, tento pavilon přímo komunikuje s budovou. Symetrická kompozice západní fasády historické budovy galerie silně kontrastuje s navrženým trendově odhmotněným prostorem volné kompozice a vytváří jeho čelní stěnu. Vzniklý přístřešek ohraničený čtyřmi pilíři a postranním schodišťovým sezením je příjemně provětrávaný letním vánkem. Při slunečném počasí je prostor umocněný třpytící se hrou slunečních paprsků procházejících transparentní střešní konstrukcí a jejích stínů. Atmosféra prostoru se odvolává na iluzivnost barokních chrámů. Pavilon je po obou stranách doplněný vyhlídkovými plošinami.
Konstrukci pavilonu netvoří dřevěný rám, jak se všeobecně traduje. Povrchový obklad imitující samonosné dřevěné jedlové trámy je připevněný na ocelový rám dosahující výšky až 16 metrů v nejvyšším bodě pavilonu. Detaily konstrukce mají spíše charakter tektonicky naskládaných prvků než jako precizního provedení jejich ukončení. Masivnost konstrukce je odlehčena akcentujícími bílými ocelovými "I" pofily, které spojují střešní desky s dřevěným rámem.
Navzdory všem pozitivům pavilonu jakoby zapomněl jeho architekt na kavárnu, kterou v tomto případě tvoří samostatná kubická hmota dodatečně umístěná za pódiovým sezením. Rovněž design zábradlí schodiště nepůsobí přesvědčivým dojmem. Kromě otevřené letní kavárny je pavilon doplněn o samostatný kulturní program zahrnující panelové diskuse, hudební koncerty, večerní promítání filmů a nedělní tvůrčí dílny pořádané ve spolupráci s The Royal Parks.