Experimentální stavba slaměné kopule měla stát původně v Portugalsku, kam ji německý autor Prof. Gernot Minke projektoval jako kavárnu, ale protože ji tamní úřady nepovolily postavit v chráněné oblasti, můžeme v ní dnes navštívit architektonické studio Createrra na jihozápadě Slovenska. Díky přátelské vazbě s architekty Bjornem a Zuzanou Kierulfovými, kteří se dlouhodobě stavěním a propagací přírodních materiálů zabývají, byla stavba realizována v rámci mezinárodního workshopu, desítkami přátel a dobrovolníků z celé Evropy i Kanady.
Stavba získala ocenění Enviro Oscar, Outstanding Earthen Architecture in Europe Award 2011 i nominaci na Jurkovičovu cenu a je mimořádná z mnoha pohledů. Procesem realizace, experimentálními funkčními detaily i skvělou reklamou na slámu, jako mimořádný stavební materiál. Sláma se dnes čím dál častěji používá jako stavební izolant formou balíků u dřevostaveb, z kvalitních větších či menších balíků jsou realizovány samonosné stavby, jejíž možnosti ověřuje tato první kopule, nebo formou sofistikovaných, na míru zhotovených panelů s lisovanou slámou, např. Litevský ecococon. Důležitým momentem u Slaměných staveb, je použití hliněných omítek, které slámu oboustranně sevřou, zvýší požární odolnost a násobí dobré vlastnosti těchto dvou přírodních materiálů. Hlína skvěle reguluje vlhkost, vytváří vzduchotěsnou rovinu a funguje jako parobrzda.
Kónický tvar slaměných balíků v Hrubém Šúri vypočítal speciální program, podle kterého se jednotlivě upravily, aby z nich mohla být kopule „
vyzděna“. Jedinou pomocnou konstrukcí, je dřevěný dutý věnec, vynášený osmi sloupy, ve kterém proudí vzduch řízeného větrání, protože byl projekt upraven na nízkoenergetický s prvky pasivního standardu. Slaměné konstrukce, byly oboustranně opatřeny hliněnými omítkami, kde se uvnitř uplatnila řada technik zpracování, aby mohly sloužit i jako showroom. Ve střešní konstrukci se musela objevit na vnější hliněné omítce hydroizolační fólie, ale zdá se, že i tento experiment hlína se slámou zvládají. Poměry uvnitř konstrukce střechy navíc hlídají vlhkostní a teplotní čidla. Zajímavostí je i finální podlahová hliněná mazanina, ošetřená lněnou fermeží a voskem, realizovaná na základové vrstvě pěnoskla, bez použití fóliové hydroizolace. Stavba má osm kleneb a uprostřed kopuli o průměru 6 metrů se světlíkem. Kromě vstupního zádveří a kuchyňky, jsou všechny boční klenby věnované pro pracovní místa studia s výhledy do všech světových stran. Uprostřed je společný prostor s výbornou akustikou, kde jsme spolu s architekty Bjornem Kierulfem a Borisem Hochelem z občanského sdružení ArTUR seděli.
Mimořádně příjemné klima v kopuli, i dobré víno, dalo vzniknout zajímavé debatě nejen nad stavbou samotnou, ale i nad pasivním standartem vůbec. Musela jsem si na závěr přiznat, i když nejsem fanouškem technologií, že mi tady pasivní způsob stavění ve spojení s přírodními materiály dává smysl.
text: Marie Procházková
zdroj fotografiíí: Zuzana Kierulfová, Kateřina Šmardová, Marie Procházková