Rodinný dům v Bělkovicích

Zadavatelem je mladý pár zakládající rodinu, deklarující silný vztah k přírodě, ke zdravému a aktivnímu způsobu života.
 
Pozemek v nové obytné zástavbě na kraji rozvojového území menší obce, na přechodu zemědělské roviny a lesnaté vrchoviny, byl již dopředu výrazně předurčen místně nastavenými regulačními limity (včetně vymezení povoleného rozmezí sklonu sedlové střechy).

Dům byl navržen v těsné spolupráci s klientem jako minimální, avšak s možností dalšího růstu. Logika jednoduché dispozice vychází z trojdělení tradičního venkovského domu: na střední komunikační část se schodištěm, část obytnou s obývacím pokojem, s pokoji dětí a v patře s ložnicí rodičů a konečně část užitnou s garáží-dílnou, kotelnou a v patře s pracovnou. (Osamu Okamura: Japonský vesnický dům (a česká chalupa?). Architekt XLIII, 1997, č. 16-17, s. 62-63). Centrální vstupní segment tvoří výrazný prostorový předěl s odlišnou světelnou atmosférou a vertikálním směřováním.

Hlavní zděná hmota objektu zahrnuje nezbytné provozní minimum-jádro domu, dřevěný montovaný šuplík vysunutý do prostoru zahrady rozšiřuje jak obytný komfort hlavního pobytového a komunikačního prostoru, tak otevírá prostor pro růst počtu členů rodiny. Vysunutí z linie ulicové zástavby navíc nabízí daleký průhled nahoru údolím, zvláště z terasy, zamýšlené i jako alternativní místo pro spaní pod širým nebem. Pro docílení plynulejšího přechodu mezi domem, zahradou a okolní krajinou je ve všech místnostech zvoleno prosklení na celou výšku stěn.

Vnitřní funkční trojdělení domu je propsáno konstrukčně i materiálovým odlišením do fasády. V severním uličním průčelí je minimum otvorů a okraj střechy je stažen až nad přízemí, jižní zahradní průčelí je naopak otevřené, výrazněji prosklené, s okny opatřenými stínícími žaluziemi a s mírným sklonem střechy eliminujícím jinak obtížně využitelné podkrovní prostory.

Řešení interiéru plně souzní s domem jak hmotově tak materiálově. Atypické prvky jsou vestavěny do připravených nik. Podlahy, povrchy stěn, vestavěné prvky, dveře, schodiště, koupelny jsou navrženy v měkkých přírodních odstínech v kombinaci s jasanovou dýhou. Na tomto pozadí dominuje kamenem obložený krb a jídelní a kuchyňský stůl z tmavého dubového masivu, symbolický střed domu.

Ozelenění střechy napomáhá udržování stabilního klimatu v domě a jeho přirozenějšímu zapojení do okolní krajiny. Volba přírodních povrchových materiálů a jejich úprav, jak v exteriéru tak v interiéru, je vedena snahou po dosažení samozřejmosti, všednosti a přirozenosti zvoleného architektonického řešení v daném prostředí. Ručně modelovaná jádrová omítka oživující a rozehrávající dům za slunečných dnů, či vysoká tráva na střeše, protknutá vlčími máky a vlnící se ve větru, odkazují jak k site-specific přístupům v současném umění (Denisa Václavová, Tomáš Žižka a kol.: Site specific. Praha 2008) tak k zelené architektuře jako ke slohu počátku 21. století (Petr Kratochvíl, Jan Tywoniak, Václav Cílek: Zelená architektura.cz / Green Architecture.cz (katalog k výstavě). Praha 2008).

Energeticky úsporné vytápění teplovzdušným krbem je doplněno o solární ohřev vody pomocí panelu umístěného na střeše. Dům je částečně podsklepen a vybaven prostory pro celoroční uskladnění vlastnoručně vypěstovaného ovoce a zeleniny.

Pozice na vstupu do území, na křižovatce cest, dává objektu významnou polohu v přirozeném těžišti této části obce. Odmítnutím masivního vizuálně oddělujícího plotu kolem celého pozemku (za který se "zabarikádovali" někteří sousedé) byl vytvořen předprostor umožňující sociální kontakt a komunikaci (analogie zápraží). Hranice pozemku je pouze formálně vymezena nízkým zatravněným zemním valem, přes který je možné snadno přehlédnout. Zadní užitná a pobytová část zahrady, kde se předpokládá volný pohyb malých dětí a psa, bude ohraničena lehkým plotem z běžného drátěného pletiva, který rovněž nevytváří tvrdé pohledové bariéry.