Občas v rozhovorech s lidmi hledávám argumenty, proč by si měli lidé nechávat navrhovat rodinné domy od architektů. Když jsem poprvé viděl rodinný domek ve Vážanech u Kroměříže, celý problém mi byl najednou jasný. Vše je o kvalitě života a jedinečnosti osobnosti. Pochopil jsem, proč si lidé staví typové domky, proč se navzájem předhánějí, co znamená "populární", co znamená "normální"...
Kdysi jsem si říkal, že pořádnej barák si postaví jednou za 100 let Tugendhatovi. Teď si myslím, že každý dům se může stát úžasným a skvělým. Proč? Protože jsem změnil hodnotící měřítka a otevřel oči. A může zato právě domek ve Vážanech.
Stojíme-li před tímto dřevěným artefaktem, cítíme na vlastní kůži, co je to moderní architektura. Žádné pseudoumělecké linky s vyplazenou špičkou jazyka, architektura je věda o životě, o jeho potřebách. A kde je umění? Je v jedinečnosti, v konkrétní situaci, v konkrétních lidech, v konkrétních odpovědích. Postavte tento dům jinde a už nebude uměním.
Poměrně stísněná zahradní parcela determinuje výslednou hmotu domu. Vstup je jasný. Interiér vychází ze života obyvatel. Asi se mají rádi, protože opticky vytváří vnitřní prostor jeden celek. Vše je jasné, kuchyň ke vstupu, vysoký obývák do zahrady, ložnice v patře s terasou, koupelnou a výhledem do korun stromů. Prostor je materií, architektura u něj začíná a také končí. Vize a vjem. Fascinující lehkost bytí a stavění. Jak jednoduché a jak krásné. A asi to ani moc nestálo. Dům je postaven ze dřeva, skla, oceli. Vše je pravdivě vidět. Materiály snad nemohli být vybrány vhodněji, skvělá reakce na místo a opět - na život.
Architekti přinesli skvělou odpověď. Je dobře, že se jich někdo zeptal, protože určitě neprohloupil. Vzájemný respekt a zodpovědný přístup vedly k tomuto výsledku, a protože Archteam umí kvalitně architektovat a manželé Přikrylovi kvalitně žít, je výsledek kvalitní. Trocha pravdivostní matematiky: kvalita a zároveň kvalita je kvalita, jakákoli jiná kombinace kvalitu nedá...